Článek
Čtvrtek. Pracovní den. Půl šesté ráno. Anička se šouravým krokem doplouží na autobusovou zastávku. Nikde ani noha. Obratně odemkne mobil a zkontroluje čas. Ještě dvanáct minut.
To jsem mohla ještě dvanáct minut ležet v posteli, pomyslí si. Položí tašku na oprýskanou a pokreslenou lavičku a ledabyle se opře o stěnu zastávky.
„Dobré ráno, Aničko,“ zvolá zvesela přicházející Bedřich.
„Dobré ráno.“
Bedřich vyhrne rukáv, zkontroluje hodinky a vyvrátí oči v sloup.
Vypadá, že nejsem sama, kdo lituje, že nezůstal ještě pár minut v posteli, uchechtne se v duchu Anička.
Aniččin soused odnaproti nervózně přešlapuje, ještě jednou zkontroluje hodinky a rozhodne se zkrátit si čas klasickým zastávkovým small talk – em.
„Do práce?“ nadhodí udičku a čeká, jestli se chytne.
„Jo, jo,“ souhlasí mladá žena.
„Otrava, co? Ale do důchodu daleko…teda jestli se ho vůbec kvůli pětikolce dožijeme…,“ ušklíbne se Bedřich.
Anička neurčitě zahuhlá, což si její zastávkový společník vyhodnotí jako souhlas a pokračuje: „Vláda národní katastrofy! To beztak dostali notičky z Bruselu. Už abychom si vzali moc my, poctivě pracující lidé a vlastenci!“
Jeho nedobrovolná posluchačka znovu neurčitě zakrouží hlavou a dá se upřeně zkoumat taje a krásy jízdního řádu, zatímco Bedřich, který snad musel lupnout tuplák kávy na ex, vášnivě pokračuje v popisu nespravedlivosti současného světa.
„K čemu nám je EU? Jen nás ožebračují…,“ Anička kontroluje hodiny. Ještě osm minut. „…co je nám po nějakém Rusku a Ukrajině? Ať si to vyřeší sami…“ Další zdvořilé neurčité zamumlání a zakroužení hlavou. „…a sankce? Ty poškozují jen naši zemi. Dělají z nás žebráky!“ Anička úpěnlivě hypnotizuje zatáčku, z které se už prostě MUSÍ každou chvíli vynořit autobus jako princ na bílém koni. „…všechno pro Ukrajince. Třicetitisícové dávky za nic! Teď jim dají i byty!“
Anička zatne zuby, zhluboka se nadechne a nešetrně a hystericky zakřičí: „DOST! Už mě z té tvojí ruské propagandy bolí hlava, Béďo!“
Údiv. Šok. Hněv. Bedřich, kterému byla takto drze a odporně přerušena kadence jeho plamenného proslovu, nahrbí nos a nakrabatí čelo. „Jasně. To je teď moderní – jiný názor hned označovat za proruský. Já ale nejsem proruský, Aničko,“ pronese, zvedne prst a nakloní se jako kdyby chtěl mladé ženě pošeptat tajemství, „já jsem pročeský!“
Anička se zasměje a odpoví: „Ne, Béďo, ty jsi kachna.“
„Cože?“ rozesměje se upřímně Bedřich, kterého náhlá a nečekaná změna směru rozhovoru vykolejila.
„Pokud to vypadá jako kachna, plave to jako kachna a kváká to jako kachna, pak to s největší pravděpodobností je co, Bedřichu? Kachna.“
Bedřich se poškrábe na hlavě a na znamení naprostého zmatku rozhodí rukama. „Co to ale má co společného se mnou?“
Anička se usměje a vytáhne peněženku. Ze zatáčky se právě vynořily sexy obrysy toužebně očekávaného autobusu. Na poslední chvíli se ale ještě otočí, aby vše objasnila očividně zmatenému Bedřichovi, který ani nezaregistroval příjezd jejich dopravního prostředku.
„Pokud opakuješ dezinformace šířené proruskými weby, opakuješ ruskou propagandu a sám šíříš narativy, které podporují Rusko, tak s největší pravděpodobností nebudeš pročeský, ale jen obyčejně proruský,“ vysvětlí Anička a pokyne mu, „a teď pojď, ať ti to neujede. Do důchodu máme daleko.“
Anička nastoupí, projde uličkou a sedne si na své oblíbené místo v poloprázdném ranním autobusu. Nasadí si pecky do uší, na mobilu hledá svou oblíbenou hudbu a koutkem oka zahlédne, že po ní Bedřich hodí napůl ublížený, napůl odsuzující pohled.
Neměla jsem na něho takto hned po ránu vystartovat, pomyslí si Anička a cítí se trapně za svůj hysterický výstup. Šlo to přece říct i v klidu.
Navíc za to Béďa nemůže, že si přičichl k proruským webům a dennodenně konzumoval umně skrytou ruskou propagandu o tom, že naši zemi ohrožuje zkaženost Západu a že Rusko je poslední výspou tradičních duchovních hodnot. Vždyť kdo by si všiml, že vší tou změtí dezinformací, konspirací a polopravd prostupuje jedna tenká linka narýsovaná dle přání Ruska.
Může ho snad vinit z toho, že podlehl fanatickým kázáním různých obchodníků se strachem a nenávistí, kteří strašili ekonomickou, diplomatickou či vojenskou apokalypsou? Benzín za stovku, čipy ve vakcínách, umrznutí, mobilizace po zvolení Petra Pavla, atomovky padající na naši zem… Vždyť tyto naprosté nesmysly byly přesně cíleny na lidské emoce. Je snad Bedřichova vina, že měl strach?
Anička se ještě jednou podívá Béďovým směrem Ve svém světě je možná Bedřich opravdu pravým vlastencem, který miluje svou zemi nade vše. Opravdu se snaží otevřít oči nám ostatním, kteří žijeme ve lži. O to je to smutnější, že i takoví lidé mohou být ovládnuti ruskou černou propagandou a jejich silné emoce a láska k vlasti překroucena na hlásání proruských narativů. Z vlastence užitečným idiotem…
Musím se mu omluvit, pomyslela si Anička ještě jednou, pustila si svůj oblíbený playlist a opřela hlavu o okno.
- Konec -
Co je to černá propaganda?
Černá propaganda je forma manipulace informací, která je záměrně šířena s cílem poškodit reputaci a důvěryhodnost cíle. Slouží k destabilizaci společnosti, politických systémů či vztahů mezi státy.
Často se „nepřátelský“ zdroj skrývá a snaží se publikum přesvědčit, že informace přišla od „přátelského“ zdroje (například snaha ukrýt proruský narativ za vlastenectví).
Tato bojová propaganda momentálně necílí na naši armádu. Nesnaží se vyvolat nedůvěru či nevraživost mezi vojáky a velením. Momentálně je používána proti nám – občanům, společnosti. A výsledky jsou samozřejmě vidět každým dnem víc a víc – vzájemná nevraživost, nedůvěra. V naší společnosti, v našich městech, rodinách či mezi přáteli.
Jak se bránit? Obtížně. Rusko patří k naprosté světové špičce v používání propagandy k ovlivňování domácího i zahraničního veřejného mínění. A na rozdíl od armády nebyla naše společnost vycvičena k obraně před touto psychologickou hrozbou. Přesto dodržováním několika základních bodů ničemu neublížíme:
1) Ověřujte zdroje – zkontrolujte, zda informace pochází z důvěryhodného a ověřeného zdroje; hledejte více nezávislých zdrojů, které by potvrdily danou informaci
2) Kritické myšlení – přemýšlejte o obsahu kriticky a zamyslete se, zda nepůsobí záměrně zkresleně či upraveně
3) Pozor na emoce – zprávy, které vyvolávají silné emoce, jako je strach a nenávist, se vás často snaží manipulovat
4) Sledujte více zdrojů – neuzavírejte se v komfortních informačních bublinách, ale snažte se sledovat zprávy z více zdrojů; rozšiřujte si obzory
5) Mediální gramotnost – učte se rozpoznat techniky propagandy a manipulací
6) Nesdílejte bezhlavě – pokud nejste přesvědčeni o pravdivosti informací, nesdílejte ji bezhlavě dál; nepodporujte šíření propagandy
