Článek
Každý, kdo sleduje aktuální dění ve světě, musí být alespoň mírně znepokojen, protože současná globální situace je optimisticky řečeno katastrofální. Jako kdyby nestačilo, že se Rusko po osmi letech agrese proti Ukrajině rozhodlo, že nastal ten správný čas sešlápnout plyn až na podlahu a rozjet plnohodnotnou válku na evropském kontinentu. Nyní představitelé Kremlu dokonce prorazili pomyslné dno a vyhrožují světu rozpoutáním třetí světové války a jadernou apokalypsou.
Toho se okamžitě chytli různí analytici, politici a všudypřítomní proroci zkázy, kteří nám věští temnou budoucnost plnou beznaděje a utrpení. Přitom ještě před pár lety bychom scénář jaderné války, kterou vyhrožuje rozpoutat maniak s kufříkem, řadili do kategorie sci-fi, která patří spíše na filmová plátna než do hlavních zpravodajských relací.
Vzhledem k tomu, že odborných i neodborných černých scénářů jsou plná média, zkusme se místo toho podívat na jadernou válku podívat optikou fantasmagorie, za kterou bychom ji ještě před časem považovali. Vždyť jak nám radí například ukřižovaní v kultovním filmu Život Briana: „Always look on the bright side of life“
Jak bychom se tedy jako Česko popasovali s hrozící jadernou apokalypsou?
Nejlépe nebýt vůbec terčem
Když se řekne „jaderná válka“, každého po odeznění paniky, bědování a pláče nejspíš napadne ta nejdůležitější a nejaktuálnější otázka: Jak přežít? Nejjednodušší odpověď by mohla znít – nebýt vůbec cílem jaderného útoku. Jinými slovy, čím dále od našeho dvorku porostou atomové hřiby, tím lépe.
Při pohledu na naši polohu či ekonomické ukazatele by někdo mohl dojít k závěru, že jsme malá, slabá a veskrze nevýznamná země ležící kdesi uprostřed Evropy. Opak je ale pravdou. Jak jinak si vysvětlit, že nás bývalá globální velmoc poctila tím, že jsme se společně s USA stali zakládajícími členy jejího prestižního seznamu "Ne-přátelských zemí"? Nebo že nás ruské zpravodajské weby pravidelně titulují podbízivými lichotkami jako: „Připomeňme, že Česká republika je jedním z hlavních iniciátorů šíření rusofobie v Evropě.“ Úspěchu se dočkalo dokonce i naše hlavní město, které to dokonce dopracovalo až na seznam cílů, na které by dle ruské státní televize měly dopadat jejich rakety s jadernými hlavicemi.
Vypadá, že v tomto případě by nám naše sázka na bezvýznamnou zemičku, o kterou by nikdo nezavadil pohledem, natož jadernými zbraněmi, nevyšla.
Kdo se schová, vyhraje
Když naše šance na to, že nás jaderná válka mine, nejsou zrovna růžové, je načase přemýšlet o tom, co s tím udělat. A to raději dřív, než zazní sirény. Popkultura i reálné rady nám poskytují jasné vodítko: nejdůležitější je najít úkryt.
Herní franšízy, které si svou apokalypsu již zažily, nám dávají naději, že v úkrytech může lidstvo přežít i jadernou válku. Ve Falloutu jsou to vládou postavené obrovské bunkry (Vaulty), zatímco v sérii Metro slouží moskevské metro jako bezpečné útočiště pro přeživší.
Situace v České republice je však poněkud odlišná. Budování nových bunkrů po vzoru Falloutu asi není nejpraktičtější řešení. Vzhledem k tomu, jak rychle a úspěšně u nás probíhá schvalování a výstavba infrastruktury, je pravděpodobné, že by v době hrozícího útoku nebylo ještě ani vydáno stavební povolení.
Naštěstí máme k dispozici nejen metro, ale také tisíce krytů z dob komunismu, i když většina nemá ani ponětí, kde se vůbec nacházejí. Nejapné otázky ohledně kvality komunistické výstavby jsou sice na místě, ale pokud tyto kryty mohou sloužit jako sklady zeleniny, proč by nemohly posloužit i jako úkryty před atomovkami?
Někdy postačí i prostě zmizet z oblasti s vysokou hustotou obyvatel. I přes význam Česka je naivní si myslet, že v zahraničí znají jiná naše města než Prahu. Češi jsou navíc národem chatařů a vinařů. Víkendové úprky z měst do méně obydlených oblastí jsou běžné i dnes. Není tedy problém navázat na tuto tradici i v době hrozící apokalypsy a přečkat jadernou apokalypsu v pohodlí na Šumavě či při popíjení tichého (a nezdaněného) vína v moravském vinném sklípku.
Otázka jídla a reformace venkova
Radioaktivní spad může kontaminovat potraviny, což představuje problém pro dlouhodobé přežití společnosti. Naštěstí se naše pověst paštikářů a až chorobná snaha syslit si balíky mouky, mléka a konzerv do zásoby může ukázat jako jedna z našich největších zbraní ke zvládnutí postapokalyptického světa. Šach mat, Chorvati, kdo se směje teď?
Apokalypsa navíc může nabídnout i tolik potřebné oživení a podporu venkova, o které každá vláda mluví, ale skutek (a zejména výsledky) utek. Vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že venkov bude zasažen méně než velká města, může nastat „boom“ v podobě stěhování lidí zpět na venkov. Chov drůbeže a dobytka může zaznamenat renesanci stejně jako pěstování zeleniny na zahrádkách. Po nevzhledné řepce nikdo, ani motýle, neštěkne a konečně tak může naše krajina znovu být mlékem a strdím oplývající.
Zlaté české ručičky
V postapokalyptickém světě by bylo také nutné znovu vybudovat spoustu věcí. Naštěstí, jako národ se zlatými ručičkami a vášní pro kutilství, máme v tomto směru všechny předpoklady i tuto výzvu zvládnout.
Pamatujete na pandemii covidu, kdy jsme si při nedostatku roušek sami šili ochranné masky? Co nám brání v tom povýšit toto umění na výrobu plynových masek a protiradiačních obleků? Obnova základní infrastruktury, jako jsou cesty a energetické sítě, pak už bude hračka. Stavba nových obydlí a komunitních center? Žádný problém. Nic co by nevyřešila izolepa či Mamut.
Ocelové bestie značky Škoda
Evropa nás může sice nyní kritizovat, že máme jeden z nejstarších vozových parků, ale to jen znamená, že máme bohaté zkušenosti s udržováním starých křápů v pojízdném stavu. Další dovednost, která se nám může velmi hodit.
Společně se zlatými českými ručičkami bychom tak mohli vytvořit početnou brigádu ocelových bestií z vytuněných Škodovek s přídavnou radlicí, ostny a kulomety po vzoru Šíleného Maxe. Nájezdy Čechů na polské supermarkety a benzinky by tak rázem dostaly úplně jiný rozměr.
Barterový obchod
V postapokalyptickém světě se nejspíš nebudeme zatěžovat nějakou klasickou měnou. Starosti o to, zda obchodník bude umožňovat platit kartou, rázem zmizí, a papírové bankovky spíše poslouží pro rozdělání ohně než k nějakým transakcím.
Sci-fi nám ukazuje, že spíše se bude dařit výměnnému obchodu (jedna sekyra za dvě paštiky a balík mouky) nebo také službičkám a protislužbičkám (udělám ti střechu, když mi pak natáhneš elektřinu, přihraješ mi státní zakázku a já ti pak dostanu syna do dozorčí rady). Zkrátka nic nového, s čím by naše společnost neměla letité zkušenosti.
Česko jako ekonomický gigant
Naše ekonomika (a mzdy) už dnes patří k jedněm z nejlepších. Tedy alespoň co se kondice týče. Vždyť už třicet let neúnavně dohání tu německou a s ohledem na její výkonnost by ji ještě klidně dalších třicet či sto třicet let mohla dále statečně dohánět. Vše by se mohlo změnit, kdyby jako měna fungovala víčka od lahví (Bottle caps) jako v sérii Fallout. Vzhledem k tomu, že patříme dlouhodobě mezi celosvětové premianty co se spotřeby piva na hlavu týče, je možné, že by se naplnila slova premiéra Fialy o tom, že nejen doženeme Německo, ale dokonce ho necháme za sebou.
Posměšky na naši nadměrnou lásku k tomuto zlatavému moku by rázem utichly, protože by se každý sklep a špajz české domácnosti rázem stal pokladnicí plnou zlata. Ekonomika podpořená bohatými domácnostmi by pak mohla být kralovat evropskému trhu.
Jsme společnost jako stvořená pro apokalypsu
Pro úspěšné přežití jakékoliv krize je také klíčové, aby společnost byla dostatečně odolná a silná. A právě Česká republika je příkladem země, která si v poslední době prošla řadou apokalyptických „katastrof“. V herní terminologii bychom život v Česku mohli přirovnat k hraní na obtížnost Hardcore či Survival.
Možná i kvůli tvrdým životním podmínkám, které v naší zemi panují, se naše společnost ukázala jako neuvěřitelně zocelená a odolná. Svědčí o tom například i to, že jsme dokázali jako zázrakem přežít masové vymírání obyvatel po třetí dávce očkování, mobilizaci a šturm do zákopů na Ukrajině po zvolení Petra Pavla prezidentem, a dokonce i to, že jsme předminulou zimu všichni umrzli kvůli drahým energiím.
A pokud přežijeme ještě hladomor způsobený drahým máslem a pošlapávání základních lidských svobod – jako je možnost koupit si kapra před každým obchoďákem – věřím, že nás už nemůže zaskočit ani nějaká jaderná apokalypsa a díky naším vlastnostem můžeme být dokonce i jedním z lídrů postapokalyptické Evropy.
