Článek
U nedělního článku na „Novinkách“, který pojednával o skutečnosti, že je naše země čtvrtým největším vývozcem elektřiny v EU s čistým exportem 9 TWh, jsem si všiml, že v diskuzi se často opakují názory na pomezí konspiračních teorií a naprostého nepochopení daného tématu, které i mě - laika - zvedly ze židle.
Elektřinu neumíme skladovat
Základní poučka nám říká, že výroba elektřiny musí být v každém okamžiku zhruba stejná jako její spotřeba. Laicky - nemůžeme do drátů narvat více šťávy než kolik se aktuálně spotřebovává. Když je spotřeba vyšší, hrozí výpadky dodávek energie. Pokud je naopak výroba vyšší, hrozí přepětí a také následné přerušení dodávek. V obou případech dochází k poškození elektrické rozvodné sítě, které může vyústit až v jeho kolaps.
Elektřinu nelze dobře skladovat, což znamená, že to, co se vyrobí „navíc“ se musí ihned udat k okamžité spotřebě. Nemůžeme si nějakou tu MWh uložit někde do regálu pro další použití. V naší krajině jsme tak říkajíc odkázání hlavně na přečerpávací vodní elektrárny, které ale slouží spíše pro vyrovnání odchylek při řízení elektrizační soustavy pod taktovkou ČEPS (balanc mezi výrobou a spotřebou).
Dalším způsobem je pak prodej nadbytečné energie, pro kterou nemáme spotřebu.
Export elektřiny
Dle dat z ERÚ za rok 2022 (ročenka za rok 2023 na stránkách úřadu zatím není) byla výroba elektřiny v Česku cca 84,5 TWh při spotřebě kolem 70,8 TWh (oba údaje brutto). Už z těchto dat je jasné, že jsou čeští výrobci jasnými adepty na exportéry elektrické energie, když export přesáhl import o takřka 13,6 TWh.
Bilance elektřiny za rok 2022 (TWh)
Je v tom něco špatného? Nikoliv. Ropa, kovové rudy nebo i zemědělské komodity jako obiloviny, cukr jsou také obchodovány tímto způsobem. A stejně jako nikdo nezakazuje zemědělcům pěstovat více obilovin než daný stát potřebuje, nikdo nemůže zakazovat ani výrobcům elektřiny vyrábět více energie za účelem jejího prodeje na zahraničních trzích.
Import
Jak je to ale s importem? Proč dováží výrobci do naší země elektřinu, když jí produkují více než dokážeme spotřebovat? Důvod je jednoduchý. Vzhledem k tomu, že obchodování s elektřinou se řídí tržními mechanismy, může nastat (a nastává) situace, kdy je pro podniky výhodnější elektřinu nakoupit než ji vyrobit. Tyto situace nastávají zejména pokud je podíl OZE na vyrobené elektřině vyšší nebo když klesá spotřeba energie. Oba případy tlačí cenu této komodity dolů na nízké či někdy až záporné hodnoty. V případě kdy naopak cena energií roste, je pro podniky lepší zapojit své zdroje a energii vyrábět a následně prodávat.
Což odpovídá i definici podnikání, kde je jednou z podmínek výkon za účelem dosažení zisku. Vzhledem k tomu, že všichni výrobci energií podnikají, je jejich účelem co nejlevněji koupit a co nejdráže prodat. Takže zde nám padá ono konspirační „Němcům levně prodáváme a draze od nich nakupujeme“.
Nemáme státní výrobce elektřiny
U této konspirace „MY prodáváme a MY kupujeme“ bych se ještě zastavil. Nevím, proč si lidé velmi často mylně vykládají, že výrobci energií podnikající na území České republiky jsou nějakým způsobem státní. Říkáme snad, že „MY pěstujeme řepku“ nebo „MY prodáváme mléko“? ČEZ přestal být státním podnikem před 30 lety, kdy vznikla akciová společnosti ČEZ, a.s.
Burza, dohoda a zestátnění
Další výtky v diskuzích míří i na lipskou burzu EEX, kvůli které máme údajně vysoké ceny energií. A kdy odchod z ní by měl snížit cenu elektřiny. Ale v roce 2022 uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž: „ČEZ prodává svoji produkci prostřednictvím svých dceřiných společností ČEZ Prodej a ČEZ ESCO koncovým zákazníkům, dále ostatním českým obchodníkům, jako je PRE či E.ON, přímo bilaterálně nebo přes elektronické obchodní platformy, a teprve na třetím místě přes pražskou burzu PXE či lipskou burzu EEX, zde však pouze zajišťovací obchody.“
Burza tak v tomto případě slouží spíše ke stanovení ceny komodity v závislosti nabídky a poptávky. Cenu komodit ani produktů totiž neurčují pouze výrobní náklady. Těžko předpokládat, že odchodem z lipské burzy by najednou elektřina zlevnila a někdo ji dobrovolně prodával pod cenou. Jedinou cestou by bylo dohodnout se jako v případě Slovenska. Problémem je, že Slovenské elektrárne, a.s. mají pouze tři akcionáře – Slovenskou republiku, italskou společnost Enel a Energetický a průmyslový holding (EPH). V případě našeho ČEZ mluvíme o 30% akcií, které jsou pod kontrolou jednotlivých právnických i fyzických osob.
Samozřejmě je ve hře možnost zrušení volného trhu a zestátní jako v případě francouzské EdF, kdy ale stát musel velmi štědře vyplatit minoritní akcionáře. Jaká by byla cena v případě zestátnění ČEZu není známo. Podnikatel Michal Šnobr spekuloval s nástřelem kolem 250 mld.Kč pro vykoupení podílu minoritních akcionářů.
Závěrem
Energetika není jednoduché téma a já sám sebe považuji spíše za laika, kterého toto téma zajímá. Ale přesto o laika. Proto jsem až zaskočený suverénními komentáři v diskuzích, které dávají v obdiv své naprosto nulové znalosti k dané problematice. Ale jak se říká, Češi jsou odborníci na vše. Od trénování fotbalové reprezentace přes imunologii, politologii, historii až ke zbrojení či energetice. Přesto by nebylo od škody si alespoň jednou za čas své odborné znalosti ověřit se zdroji a fakty.
Zdroje:
