Dukovany znovu nad propastí aneb Jak se vaří panika

Řetězové maily není třeba dlouze představovat. Světlo světa spatřily už v prehistorických dobách rozvoje internetu a navzdory tomu, že se digitální prostředí od té doby změnilo k nepoznání a internetu kralují sociální sítě, videoblogy či podcasty, tito digitální krokodýli srdnatě odmítají ustoupit do propadliště dějin.

O tom, že jsou stále relevantní svědčí i fakt, že značná část naší společnosti se s tímto digitálním plevelem opakovaně setkává. Obvykle stačí mít v seznamu kontaktů (ať už na mailu, WhatsAppu nebo Messengeru) jednoho zarytého konspirátora a vaše schránka se začne pozvolna plnit temnými zprávami, které slibují jednu katastrofu za druhou a které rozhodně „MUSÍTE PŘEČÍST!!!“, „MUSÍTE VIDĚT!!!“ nebo nejlépe „OKAMŽITĚ PŘEPOSLAT DÁL!!!“.

Přiznám se, že už jsem si za poslední roky vypěstoval téměř Pavlovův reflex (dle I.P. Pavlova, nikoliv Petra Pavla) a jakmile vidím v předmětu zprávy třeba jen náznak šokujícího odhalení, větší počet vykřičníků či VELKÁ PÍSMENA, můj prst automaticky míří k tlačítku „Smazat“. Jenže nedávno mi do schránky přistál mail, který hlásal: „Dukovany hlásí problém - jsme nad propastí“, který mě zaujal. Ne svým obsahem – ten byl naprosto průhledný. Zaujalo mě něco jiného - silný pocit déjà vu - neviděl jsem naprosto totožný mail už poněkolikáté za poslední dva roky?

Hned po přečtení prvních pár vět jsem měl jasno.

„Dukovany hlásí problém - jsme nad propastí. Je třeba připomenout, že USA palivové články se zkoušely v Temelíně krátce po ‚Sametu‘ a s naprostým fiaskem.“

Here we go again… Nejenže jsem příspěvky v naprosto totožném znění viděl za poslední dva roky již několikrát (ať už v mailu či na zdi mých známých na sociálních sítích), ale dokázal jsem dokonce naprosto přesně určit i původního autora. Nebyl jím nikdo jiný než PROgnostik Jindřich Rajchl, jehož příspěvky jsou doslova splněným snem každého šiřitele řetězových mailů.

Co je činí tak neodolatelnými? Zkrátka obsahují všechny ingredience, ze kterých se dá uvařit ta správná dezinformační šmakuláda.

Ingredience a postup:

Servírování: Vše dáme vychladnout a podáváme na sociální sítě či přímo přeposíláme mailem

Teď už víme, jak se taková dezinformační pochoutka připravuje. Ale nabízí se otázka - proč ji lidé s takovou chutí konzumují, i když je často na první ochutnání jasné, že něco není v pořádku?

Vezměme si třeba příklad našeho PROfesionálního kuchaře Jindřicha Rajchla a jeho specialitu „Dukovany nad propastí“. Tento pokrm, servírovaný koncem roku 2022, obsahoval všechny ingredience podle našeho receptu - hrozbu kolapsu jaderné energetiky, viníky v podobě „špatné“ vlády, a samozřejmě „zaručené“ informace o tom, že:

Jenže i když odborníci okamžitě poukázali na to, že tato kuchařka obsahuje zásadní chyby či přímo výmysly, mnoho strávníků si přesto ochotně přidalo. Dokonce ani když čas ukázal, že předpovídaný kolaps po 12-16 měsících nenastal (jsme v roce 2025 a Dukovany i Temelín jako na potvoru stále jedou), chuť této dezinformační pochoutky u některých konzumentů nepolevila.

Představte si situaci: někdo vám naservíruje jídlo. Odborníci na výživu, zkušení kuchaři i nezávislí hodnotitelé vám říkají, že je zkažené. Dokonce i čas ukázal, že po jeho konzumaci přišly jisté střevní problémy. Přesto si mnozí rádi opakovaně přidají i když ví, že nakonec prosedí dlouhé hodiny v bolestech na trůně. Jak je to možné?

Odborníci Vám řeknou, že jídlo je zkažené a že byste se od něho měli držet dál, ale co když jste předem přesvědčeni, že:

Komu pak budete věřit? Tomu, kdo vám říká nepříjemnou pravdu, nebo tomu, kdo vám servíruje příjemnou lež?

Nejpodivuhodnější je, že čím více důkazů o škodlivosti těchto pokrmů předložíte, tím více se někteří konzumenti utvrzují ve své volbě. Je to proto, že:

Teď už známe nejen recept na přípravu dezinformační pochoutky, ale i to, proč je tak trvanlivá. Zatímco běžné jídlo by se po překročení data spotřeby zkrátka vyhodilo, dezinformační menu má překvapivě dlouhou trvanlivost.

Přestože i samotný čas neúprosně ukazuje, že předpovědi o benzínu za 100 Kč/l, kolapsu jaderné energetiky, hromadného úmrtí po očkování či mobilizace po volbách jsou naprosto mimo mísu, kuchaři dezinformační kuchyně mohou vesele vařit dál. Jejich menu totiž není postaveno na kvalitě ingrediencí (faktů), ale na speciální marinádě emocí a předsudků.

A když máte navíc publikum, které předem nevěří „oficiálním degustátorům“ (médiím, odborníkům, vědcům), můžete mu naservírovat prakticky cokoliv. I když se ukáže, že předchozí porce byla zkažená, věrní strávníci si rádi přidají. Vždyť kritika přichází od těch, kterým „se nedá věřit“, a navíc - není důležité, co je v tom jídle, hlavně že ho vaří „ti správní kuchaři“.

A tak se točí dezinformační kolotoč dál. Nové a nové porce katastrofických předpovědí, spikleneckých teorií a řetězových mailů se znovu a znovu ohřívají, posypávají novým kořením a putují od sporáku na stůl, ze stolu do mobilů a e-mailů. Protože v této kuchyni není hlavní ingrediencí pravda, ale pocit, že „my víme své“.

Je důležité poznamenat, že dezinformační kuchyně není výsadou jediného politického směru či ideologie. Šéfkuchaři dezinformačních pokrmů se najdou napříč celým politickým spektrem a jejich speciality si mnohdy v ničem nezadají.

Vzpomeňme třeba na nedávný atentát na Donalda Trumpa (či údajný atentát, pokud preferujete baštu od jiných kuchařů) - to byla skutečná přehlídka kulinářského umění, kde se předvedli mistři kuchaři ze všech koutů politické kuchyně. A publikum na obou stranách si pochutnávalo, aniž by se ptalo po skutečných ingrediencích.

Tohle kulinářské umění tedy není otázkou politické příslušnosti - je to spíš osvědčený recept na to, jak servírovat lidem to, co chtějí slyšet a přitom nenápadně přimíchat vlastní agendu.