Jako pravý vlastenec jsem hrdý, že jsme členem EU

Neměl by snad pravý vlastenec volat po odchodu z EU nebo ji alespoň neustále hlasitě kritizovat a poukazovat na její chyby? Tak jak to například hlásají strany, které se samy hrdě pasovaly do role ochránců suverenity Česka a přisvojily si titul „vlastenecké“?

Které mluví o tom, že EU je moloch lobbistů a nadnárodních zájmových skupin, které se rozhodly oslabit a zlikvidovat národní státy Evropy a proto je nutné tuto unii rozložit zevnitř či vyhlásit referendum o našem setrvání v ní jak to hlásá například program SPD nebo defacto ukončit její fungování tím, že jejím institucím okleštíme veškeré pravomoci, jak to hlásí nově vznikající frakce Patrioti pro Evropu?

Pokud bychom uznali, že rétorika těchto stran je opravdu vlastenecká, tak ano. V tom případě by pravý vlastenec opravdu viděl v nadnárodních institucích a mezinárodní spolupráci hrozbu pro národní suverenitu. Šířil by nenávist proti zlé Americe, Německu, Anglosasech, západních elitách… které nás jen využívají a ohrožují náš národ. Skandoval by hesla jako Čechy Čechům či Česko na prvním místě.

Vlastenectví je ale v prvé řadě pocit oddanosti ke své zemi. Hrdosti na její kulturu, historii (včetně přijetí vlastních historických chyb) a úspěchy. Neznamená nenávist vůči jiným lidem, kteří nepatří do množiny vlastního národa.

V díle Hovory s TGM, které sepsal Karel Čapek dle rozhovorů s Tomášem Garrigue Masarykem je možné vyčíst že i náš první československý prezident viděl ve své době jasný rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem.

„Mezi láskou k národu, láskou k vlasti a humanitou není rozporu; mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá. Už to cizí a nové jméno naznačuje, že vlastenectví, jak je požadovali a žili naši buditelé, je něco jiného než nacionalismus dnešní… Humanita nevylučuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu, ba musím milovat národ svůj pozitivně, ale nemusím proto nenávidět národy jiné. Pravá láska se nedokazuje nenávistí, nýbrž jen láskou.“

Ono údajné vlastenectví, kterým se zaštiťují tyto politické strany není ničím jiným než nacionalismem či vlastenčením, které popsal v roce 1897 Tomáš Garrigue Masaryk v měsíčníku Naše doba.

„Vlastenčení je kšeft anebo pohodlná lhostejnost, jdoucí starými, vyšlapanými cestami. Jako v církvích zeloté vedou indiferentní masy věřících, a jak masy ty občas dovedou fanatisovat, tak i zelotové vlastenčící vedou a fanatisují masy. Někteří z těchto zelotů dělají tak z upřímnosti neosvíceného srdce. Většina však a jistě ti vůdčí křiklounové, hájí svou kapsu. Jedni brání náboženství a církev, druzí národ a vlast — tak tedy stále vidíme, jak ve jménu ideálných statků člověčenstva lačnost a panovačnost slaví své orgie.“

Po přečtení Masarykovy definice vlastenčení hned dává smysl i bod z „vlasteneckého manifestu“ vznikají frakce Patriotů pro Evropu.

„Věříme v Evropu, která respektuje vlastní mandát a pravidla, nepřekračuje své kompetence, dodržuje zásadu subsidiarity a proporcionality, a přestává ospravedlňovat své útoky na národní suverenitu uplatňováním tlaku prostřednictvím evropského rozpočtu.“

V minulosti Evropská komise (jedna z těch zlých institucí EU) již zmrazila vyplácení dotací kvůli střetu zájmů majitele Agrofertu a ANO či kvůli vysoké chybovosti v dotacích pro zemědělce, kdy se nekontrolovalo, zda podnikatelé mají vůbec oprávnění tyto dotace pobírat.

Další špatná instituce – Evropský parlament – zaútočila i na suverenitu Maďarska, kdy vládu Viktora Orbána evropští poslanci opakovaně obvinili ze systematického oslabování základních hodnot EU. Vyjádřili obavy ze stavu ústavního a volebního systému, nezávislosti soudnictví, korupce a střetu zájmů, akademické svobody a svobody projevu…, což vedlo ke zmrazení části fondů EU určených pro Maďarsko kvůli „nedostatečnému potírání korupce a problematickému přidělování veřejných zakázek“ stejně jako obavy o stav právního státu.

Evropský parlament ale zaútočil i na suverenitu další vlády, kterou naši „vlastenci“ tak obdivují. Poslanci totiž zkritizovali reformní návrhy vlády Roberta Fica, které ohrožují schopnost Slovenska bojovat proti korupci. Vyjádřili i obavy i o stav právního státu, kde je ohrožena svoboda projevu, médií, nevládních organizací.

Je jasné, že „vlasteneckým“ silám se takový postup EU nelíbí. Kdo by chtěl, aby mu pod ruce neustále nahlížely nadnárodní instituce, které by kontrolovaly zda daná vláda opravdu splňuje podmínky pro rozdělování peněz z evropského rozpočtu? Které by se zaměřovaly na to, zda nejsou veřejné zakázky rozdělovány za pomocí korupce či střetu zájmů nebo jestli se daná vláda neodklonila od hodnot EU – zejména právního státu, demokracie a ochrany lidských svobod.

Jako občan České republiky se považuji za vlastence. Jsem hrdý na naši bohatou historii (a přijímám i její problematické stránky), kulturu a úspěchy. A součástí těchto úspěchů je i naše schopnost aktivně se zapojit do mezinárodního dění a být členem nadnárodních organizací jako EU a NATO, které nám poskytuje ekonomické, politické a bezpečnostní výhody a dávají nám silnější hlas na mezinárodní scéně.

Toto členství není znakem slabosti nebo ztráty suverenity, ale naopak důkazem našeho sebevědomí a schopnosti zapojit se a neztratit se v globalizovaném světě.

Evropská unie (i přes její zřejmé chyby či podcenění situace- migrační politika a Green Deal) je nositelem určitých hodnot – ochrany svobod, obrany demokracie a zásad právního státu, solidarity. Proto zběsilá kritika naší mezinárodní politiky, našeho členství v nadnárodních organizacích a vyvolávání strachu ze ztráty naší suverenity je jen forma nacionalismu či vlastenčení – snahy zfanatizovat dav kvůli vlastnímu prospěchu. Rozhodně ale ne vlastenectví.