Článek
V politickém světě se přesto někdy stávají kouzelné a až neuvěřitelné věci. Dle Teorie podkovy se ale nejedná o nic tak neuvěřitelného, což mě přimělo reagovat na článek, který na tento nevšední románek poukazuje.
Pokřivená přímka politického spektra
Teorie s kterou přišel Jean-Pierre Faye, poukazuje na to, že i tyto dva nesmiřitelné tábory z opačných stran politického spektra by mohly nalézt společnou řeč a mohly by mít k sobě blíž, než by mělo být možné. Stačí drobnost – pomyslnou přímku politického spektra ohnout do tvaru podkovy. Na vrcholu by byl střed (někdy nazýván elity), po bocích levice a pravice (někdy nazývané populismem) a na koncích podkovy, které se k sobě zamilovaně přibližují, by byla ultralevice a ultrapravice.
Nechte nenávist proudit
Co by ale zapříčinilo toto magické sblížení dvou nesmiřitelných táborů nejextrémnějších proudů politického spektra? Každý správný Sith by vám odpověděl, že přeci ta nejsilnější emoce – nenávist.
Ano, správně, jak ultralevice tak ultrapravice vyzařují upřímnou nenávist vůči středu – těm takzvaným kapitalistickým elitám a odpornosti s názvem liberální demokracie.
Ani jedna ze stran nesouhlasí s liberalismem – zatímco ultrapravice ho vidí jako bubáka, který v noci ukradne a pošpiní naše tradiční hodnoty, ultralevice ho vidí jako zlověstného draka, který stojí v cestě ideální spravedlivé společnosti, kde by si všichni byli rovni.
Rozkaz zněl jasně
A co ty prohnilé kapitalistické elity? Ano, i zde jsou oba tábory v souladu. Lidé tíhnoucí k těmto radikálnějším hnutím na okraji politického spektra jsou hrdinsky motivování touhou postavit se této zlé kapitalistické elitě, která dle jejich mínění ničí životy lidí po celém světě a dozajista i topí koťata.
Ať už se jedná o privilegované postavení ve společnosti, bohatství či moc, obě hnutí se shodují na tom, že je třeba tyto elity odstavit. Sice mají odlišné představy o tom, kdo je tou zlou kapitalistickou elitou proti které chtějí bojovat. Jedná se o Židy (např. George Soros), kteří z povzdáli tahají za nitky? Nebo se jedná o buržoazii, která vykořisťuje chudé a pracující? Jak by řekl klasik „Nebyl čas, lámat si hlavu s tím, kdo je kdo.“ Hlavní je změna systému a přerozdělení bohatství a moci.
Jak se ale této zlé sani postavit? Samozřejmě se silným a mocným vůdcem. Ten už dokáže zmobilizovat masy a dohlédne na to, že tradiční hodnoty budou muset být dodržovány. Nebo na to, že všichni si budou muset být rovni. To, že se budeme muset vzdát části našich práv, je oběť, kterou jsou ochotni podstoupit.
Konec románku
A zde je hlavní kámen úrazu celé teorie podkovy – ač se ultrapravice i ultralevice zatím jeví jako postavy z romantického filmu o nenávisti, xenofobii, komunismu a autoritářství – po tom, co by dokázali porazit svého společného nepřítele, dojde k narovnání podkovy do přímky a z našich milenců se stanou opět nepřátelé na život a na smrt. Protože každý si představuje ten ideální svět naprosto jinak.
Zpět k reakci na článek
Dle této teorie pak může nastat to, co autor popisuje ve svém článku – ultralevicoví a ultrapravicoví stoupenci se místo vzájemných antipatií budou vřele objímat, protože je bude spojovat společná nenávist.
Nenávist vůči současnému systému, který nevyhovuje ani jednomu z nich. Ukrajina se nyní samozřejmě nabízí jako ideální hromosvod, kdy si oba názorové tábory najdou důvod, proč je špatné napadenou zemi podporovat. Ať je to názor, že jsou proti válce – takže raději Ukrajinu obětovat, hlavně že se nebude válčit. Nebo názor, že je lepší použít zdroje na domácí problémy – ať už se jedná o protiimigrační politiku poblíž hranic s Mexikem či na financování sociální politiky – není potřeba posílat rakety Ukrajině, když naši lidi umírají hlady, raději dáme rakety jim!
Nastává pak absurdní situace, kdy tyto názorové proudy obhajují stanoviska, která jsou v přímém rozporu s jejich dřívějšími prohlášeními. Pravice, která se vždy ostře stavěla proti Rusku nyní Rusko vidí jako oběť a levice, která důrazně odsuzovala koloniální agresi nyní podporuje Ruský kolonialismus.
A stejně jako v případě našich milenců i zde dojde k neodvratitelnému narovnáni politického spektra až vyvstane nové téma.
PS - nutno podotknout, že tato teorie má více kritiků než příznivců a že jednotlivé subjekty politického spektra proti ní mají výhrady - levice a pravice odmítají škatulkování (populismus) stejně jako střed (elity), krajní levice se zase nerada vidí na stejném místě jako rasismus a xenofobie. Stále se ale jedná o zajímavý pohled, který mnohdy (samozřejmě ne vždy) může být aplikovatelný na současnou moderní politickou situaci.
