Článek
To, že je naše společnost rozdělená či polarizovaná, se řeší už roky. Co si ale pod tímto pojmem představit? Je to jen vděčné téma, které můžeme pravidelně točit v médiích? Záminka k obvinění politických rivalů, že přispívají k tomuto stavu? Nebo naučená fráze pro každou volební debatu, kde kandidáti po vzoru Miss a jejich „přeji si světový mír“ pronáší prázdná hesla jako „je třeba spolu mluvit a stavět k sobě mosty“?
To, že ve společnosti koluje hromada protichůdných názorů, není znakem rozdělené společnosti, ale znakem demokracie. Kdyby společností i sněmovnou koloval pouze jeden názor, dostávali bychom se na úroveň totalitních režimů. To se v naší zemi naštěstí neděje. Stačí se podívat na vyostřené debaty ve sněmovně, kdy každá strana má jiný pohled na to, která kapitola státního rozpočtu je prioritní. Stejné je to ve společnosti – někdo si myslí, že přidávat by se mělo důchodcům, další chce přidat zdravotníkům, někdo si přeje reformu školství, další zase větší důraz na investice, populisté pak chtějí přidat všem.
Osobně nemám problém se pohádat ohledně svého názoru, ale také jsem velmi ochotný poslechnout si názor druhé strany a často uznat že na tom něco je. Konsenzus a kompromis by měl být přeci v demokracii standardem.
Hlasitá menšina hrající si na většinu
Slovo polarizovaná nám ale vnuká mylnou představu, že naše společnost je rozdělena na dva velké a nesmiřitelné radikální tábory, které odděluje nepřekročitelná propast, přes kterou si obě strany posílají nenávistnou rétoriku a výhružky, případně rovnou Molotovy koktejly.
Největší podíl na této domnělé polarizaci má ona hlasitá menšina, která zaplavuje sociální sítě a jednou pár měsíců se zmobilizuje na prohlídku nenávisti při demonstracích.
Kde se vzala?
Hloupost či naivita skupinky lidí věřících na příchod Aštara Šerana, chemtrails, plochou zemi a celosvětové spiknutí sionistických zednářských reptiliánů tvořila výborné podhoubí pro další manipulace. Manipulace, díky kterým se zrodila moderní dezinformační scéna, která ovládá své stádo a využívá ho pro svůj prospěch (ať už jsou to peníze či vliv). Nejedná se ale jen o známé tváře volající po zasílání peněz na transparentní účty či nabízející fény na vodu, ale také i politická uskupení. Například strany jako PRO či SPD, které za pomocí zavádějících či přímo nepravdivých prohlášení cílí na nejnižší lidské pudy – strach, nenávist a závist. Mezi jejich rétoriku přitom patří prohlášení, že nás vláda jen straší, aby nás pak mohla ovládat. Vcelku ironie, když jsou to pak právě tato hnutí, která se snaží vyvolat v lidech strach – v zimě pomrzneme, všechny podniky zkrachují, nebude jídlo, benzin bude stát 100 Kč/l, dovalí se k nám imigranti, vláda vyprovokuje válku, nastane mobilizace…
Od chemtrails ke svržení systému
Zatímco několik let zpět nikdo nevolal po odstranění současného systému a demokracie byla vnímána jako nejlepší (ale nikoliv dokonalá) varianta politického uspořádání, poslední roky se objevují u této části společnosti přímo protisystémové postoje – nešťastnou shodou okolností útočí za pomocí dezinformací na západní demokratické struktury a naopak vyzdvihují autoritářské režimy a jejich přínosy. Jako vzor je silný vůdce, který se o své ovečky postará – ovečky nemají o ničem rozhodovat, nemají se o nic starat, protože silný vůdce všechny problémy vyřeší.
Kam nás snaha o pochopení dovedla?
A i vůči této skupině stále někdo razí nesmyslné postoj, že je hlavní s nimi začít komunikovat a nezatracovat je. Kde nás ale tento postoj za posledních pár let dovedl?
Výzvy k vystřílení vlády, vyhrožování názorovým oponentům provazem, lidovými soudy a milicemi. Vyhrožování doktorům a pokřikování na lidi s rouškami. Xenofobní pokřiky a fyzické útoky z předsudečné nenávisti. Popírání suverenity či samostatné existence České republiky. Neuznávání autority či legitimity zákonů naší země a jejich zástupců. Nájezdy zfanatizovaných ovcí popírajících existenci ČR na úřady, kde vyhrožují úřednicím a požadují vyplacení miliard korun. Strhávání ukrajinských vlajek, poškozování aut s ukrajinskou SPZ.
Jak by mělo vypadat ono porozumění?
A s těmito lidmi bychom měli mluvit a snažit se jim porozumět? Jak mám mluvit s člověkem, který mi na jakýkoliv fakt odpoví stylem: to oni chtějí, aby sis myslel. Vše je to spiknutí, ale nesmí se o tom mluvit. Je to farmaceutická loby, zlatá miliarda, nový světový řád, médiím nelze věřit, politikům nelze věřit, nevěř „odborníkům“, musíš číst mezi řádky, najdi si alternativní opravdu nezávislá média…
A chtěl bych se vlastně pouštět do debaty s člověkem, který mi řekne, že se mu dělá fyzicky zle když slyší někoho mluvit ukrajinsky? Který hlásá, že bychom měli všechny úkáčka zmlátit a vykopat za hranice? S člověkem, který razí názor, že by po demonstraci měli lidi vtrhnout do sněmovny a stavět šibenice? Případně člověka, který mi s klidem řekne, že za mé názory si mě najdou lidové milice a prostřelí mi hlavu, že vše je otázkou času?
U těchto lidí nemá smysl nadále projevovat jakoukoliv snahu o debatu či porozumění. Žádné odstraňování příkopů. Měla by se jasně stanovit frontová linie – lež a dezinformace není alternativní názor, porušování zákonů není svoboda slova a projevu.
Mezi tuto část společnosti je třeba vrazit klín, prohloubit zákopy a spálit mosty.
