Není čas ptát se, kdo je kdo - mírová mise dle Orbána

Maďarský premiér Viktor Orbán se v rámci své samozvané mírové mise setkal 5. července s vládcem Ruské federace Vladimírem Putinem a následně poskytl exkluzivní rozhovor německému deníku Bild, ve kterém popsal svou mírovou snahu a pasoval se na odborníka na mentalitu ruského národa.

Nebudu rozebírat, že se mu podařil husarský kousek, kdy během pár hodin dokázal sjednotit snad celou evropskou diplomacii, která svorně oznámila, že Orbán nemá žádné pověření ani od NATO ani od EU cokoliv jejich jménem vyjednávat.

Spíše bych se zastavil u rozhovoru samotného, který nám dává náhled na myšlenkové pochody a osobní postoje tohoto politického reprezentanta, který je osočován z až přílišné náklonosti k Rusku.

O tom, kdo má pravdu a kdo je v právu, se není třeba dohadovat – Rusko porušilo mezinárodní právo a Chartu OSN, když nejdříve nelegálně anektovalo suverénní části ukrajinského území a poté zahájilo válečnou agresi proti svému sousedovi.

Vůbec zmiňovat, že nezáleží na tom, kdo je agresorem, ale že je důležitější mír, je přesně linka tzv. chcimírů – lidí, kteří vidí mír v tom, že Ukrajina se vzdá svého území a přistoupí na ruské požadavky. Přitom z hlediska mezinárodního práva je míč na straně Ruska, které by mělo začít s ústupky a deeskalací války, kterou započalo.

Tato slova maďarského premiéra jasně potvrzují, že Rusko nemá v plánu deeskalovat svou agresivní válku proti Ukrajině nebo ji snad zastavit. Rusko je odhodlané dále pokračovat ve válce na Ukrajině, jako bránící se zemi, zcela logicky nezůstává na výběr nic jiného, než pokračovat ve své snaze bránit svou suverenitu a holou existenci proti okupantům.

Jako potvrzení jeho slov přišel i masivní ruský raketový útok na ukrajinské území včetně Kyjevu, při kterém ruské rakety zasáhly dětskou nemocnici Ochmatdyt, ve které se léčily i děti bojující s rakovinou. Ano, čtete správně – Rusko zaútočilo raketami na nemocnici, ve které se léčí děti s rakovinou. Jestli tento barbarský útok není čistou eskalací konfliktu, pak už nevím co jiné by jím mělo být.

Evropská ekonomika a tudíž i evropské obyvatelstvo bezesporu pociťuje následky ruské války proti Ukrajině. Závislost na ruské a ropě a zejména ruském plynu dokázala nepříjemně zahýbat naší ekonomikou i životní úrovní obyvatel (stačí si vzpomenout na nátlakovou hru Ruska v roce 2021, kterou chtělo protlačit schválení Nord Streamu 2, a která byla jednou z příčin, proč statisíce Čechů spadly k dodavatelům poslední instance). Ruská válka ovlivnila evropskou ekonomiku i díky geopolitické nejistotě, zhoršení bezpečnosti a tím pádem i navyšováním výdajů států na obranu.

Přesto je vyjádření maďarského premiéra poněkud arogantní a cynické. Nevím jak vy, ale já jsem nikde v Evropě nezaznamenal, že by byla evropská energetická soustava ostřelována, dopravní infrastruktura rozbombardována dělostřelectvem nebo celá města proměněna v ruiny. Nezaznamenal jsem ani že by se evropské obyvatelstvo schovávalo v krytech před ruskými údery, přišlo o střechu nad hlavou a živobytí a muselo ze strachu o život prchnout za hranice vlastní země. Nevšiml jsem si ani evropských obyvatel, kteří by umírali na frontě při snaze zadržet okupanty a tím tak uchránit své blízké osudu, který postihl Lyman, Irpiň, Buču, Izjum, Mariupol… - tj. znásilňování, mučení, poprav, nucených deportací…

O tom, že jsou Rusové jiní než my, není pochyb. Například jejich jiná (alternativní) historie je dobře vidět i na naprostém potlačování významné role, kterou sehráli při vypuknutí druhé světové války jako spojenci nacistického Německa. V podání Rusů začíná „důležitá část“ druhé světové války až v roce 1941, kdy začala tzv. Velká vlastenecká válka. Nikdo se tedy asi nebude divit, že Rusko přišlo s oficiální učebnicí pro střední školy, která se zaměřuje právě na alternativní dějiny.

Souhlasím i s názorem Viktora Orbána, že Rusové chápou i svobodu jinak než my. Například svobodu slova, médií, nevládních organizací, opozice či třeba i základních lidských svobod. Ať už se jedná o vysoké tresty pro umlčení jakýchkoliv kritických hlasů (včetně protestu s prázdným listem papíru místo transparentu) nebo nečekanou zálibu „nepohodlných“ vyskakovat z oken.

A jiné chápání národní suverenity? I zde je jasně z historie vidět, že Rusko chápe pouze národní suverenitu „velkých hráčů“ a neuznává jakoukoliv suverenitu „menších států“, které vidí pouze jako loutky v politické hře mocných. Ze současných dějin to lze vidět v nátlaku na státy, které Rusko i přes rozpad SSSR před 30 lety stále považuje za součást své sféry vlivu – ekonomický nátlak, výhružky vojenskou silou a dokonce i její použití.

Maďarský premiér Viktor Orbán dozajista zná Rusko a chápe i válečný konflikt. I přes nelegální vojenskou agresi Ruské federace, porušování samotných základů mezinárodní práva a zvěrstva, kterých se Rusko dopouští vůči civilnímu obyvatelstvu, ale předkládá řešení, která vyznívají jasně ve prospěch agresora – odmítání porážky Ruska a tudíž buď zamrznutí konfliktu nebo defacto kapitulaci napadené země. Recept jako vystřižený z kuchařky chcimírů. A naprosto v rozporu s mezinárodním právem - tudíž recept vedoucí k dalšímu neklidu ve světě a prohlubující možnost globální války.