Článek
Včera vyšly na zpravodajských webech články o tom, že polský prezident Andrzej Duda podepsal novelu zákona, která umožní polským policistům zabavit auto řidičům, kteří budou mít v krvi více než 1,5 promile. Tato vozidlo poté propadne státu.
Vcelku mě překvapila i anketa u článku na Novinkách, kde se 83 % čtenářů vyjádřilo, že souhlasí s tím, aby podobný zákon platil i u nás.
Podíval jsem se tedy, jestli se podobné novely chystaly či chystají u nás.
Tragédie jako rozbuška
Nejblíže k této novele jsme měli v roce 2014, kdy společnost šokoval případ mladíka, který pod vlivem návykových látek a v zákazu řízení úmyslně najel do policistky, která se ho snažila zastavit. Ta následně následkům zranění podlehla. Případ vyvolal vyostřenou debatu o nutnosti zpřísnit postihy pro řízení pod vlivem návykových látek či pro řidiče nedodržující zákaz řízení.[1]
Tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec opakovaně poukazoval na to, že současná právní úprava je nedostačující a je nutno více využívat možnosti propadnutí vozidla státu, protože to je jediný dostatečně tvrdý trest, který nutí pachatele dodržovat zákaz řízení. Této metody se vůči pachateli přestupku či trestného činu se využívalo už tehdy, ale ne příliš často. Problémem byla zejména otázka proporcionality vůči přestupku či vlastnictví daného vozidla. Situaci navíc posuzoval státní zástupce i soud, takže rozhodně neplatilo, že při opakované trestné činnosti vozidlo propadlu státu.[2]
Kecy v kleci, skutek utek
Ve stejném roce se uskutečnil společný odborný seminář ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti, kde se mimo jiné řešila i otázka propadnutí vozidla a apelovalo se na soudy, aby této možnosti využívaly častěji. Také se mluvilo o možnosti zabavit vozidlo, které nepatří pachateli trestného činu.[3]
Na tyto apely, doporučení a návrhy ze semináře reagoval tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman: „Pokud by ministerstvo spravedlnosti společně s resortem vnitra chtělo upravit stávající soudní praxi ve směru k intenzivnějšímu ukládání trestu propadnutí věci, pak by bylo nutné novelizovat trestní zákoník tak, aby povinně stanovil, že v určitých specifikovaných případech bude tento trest zpravidla ukládán. Takové ustanovení by přirozeně omezilo prostor pro samostatné uvážení soudu.“[4]
Jak bývá v naší zemi zvykem, jednalo se spíše o populistickou hru, která kromě několikaměsíčních mediálních vystoupení a tvrdých řečí vlastně nic nepřinesla.
Pár set metrů sem, pár set metrů tam
Další větší otevřená debata ohledně novely trestního zákona, která by se zabývala řízení pod vlivem návykových látek, se odehrála například loni. Nebyl to však přístup podobný tomu polskému. Spíše naopak.
Ministerstvo spravedlnosti totiž přišlo s návrhem, že by jízda s více než jedním promile alkoholu v krvi mohla být považována pouze za přestupek. O trestný čin by se pak jednalo jen v případě, že by řidič někoho zranil nebo způsobil dopravní nehodu. Dle náměstka ministerstva spravedlnosti Antonína Stanislava se tak pomůže například situacím, kdy policie načapala řidiče, kteří pouze přejížděli několik stovek metrů z restaurace domů.[5]
Závěrem
Nakolik je tato situace (a zejména zdůvodnění) naprosto absurdní, je myslím nutno podotknout, že se vlastně v naší zemi nic nemění. I když by jízda za hranicí jednoho promile nebyla trestným činem, stále by znamenala peněžitou pokutu a zákaz řízení. A maření úředního rozhodnutí v případě řízení bez řidičského oprávnění už trestný činem je. Z těch několika medializovaných příběhů to navíc vypadá, že k propadnutí vozidla se soudy uchylují až při opakovaném porušení zákazu řízení.
Přesto mi přijde vtipné, že zatímco v Polsku se sbírala odvaha k prosazení takto přísné novely, u nás se bojovalo spíše o politické body a nakonec se přišlo s pracovním návrhem, který se vydával opačným směrem.
