Článek
I přes snahy politiků a aktivistů v Česku stále rovnost žen a mužů na pracovním trhu nenastala. Podobně jako ve většině světa. Když ani desetileté snahy nepřináší žádnou zásadní změnu ve snížení této nerovnosti, přichází vláda (a Evropský parlament) s novou strategií – když nejde zahladit hrany dlátem, vezme si na pomoc hydraulické kladivo. Přichází tak s kvótami pro zastoupení žen na vedoucích a řídicích pozicích.
Samozřejmě jsem si vědom toho, že se má jednat o malý vzorek firem – podniky musí být obchodovatelné na burze. Přesto snaha nařizovat soukromým subjektům, že musí zaměstnat na těchto pozicích ženy, aby naplnily kvóty a vyhnuly se sankcím, mi přijde nešťastná.
Kvóty na cokoliv jsou volovina
Vzpomněl jsem si na konverzaci s mou známou před několika lety. Šárka (kterou tímto zdravím) vystudovala strojní fakultu, která je stále ještě považována za mužskou doménu. Po několika nezdarech, kdy zjistila, že v daných firmách je slovo kariérní posun naprosto neznámým pojmem, se uchytila ve firmě, kde dokázala přejít přes technologii, konstrukci a vývoj až na pozici vedoucí vývoje. Díky vlastním schopnostem a odhodlání. „Nestudovala jsem proto, abych seděla v kanclu a překreslovala staré výkresy do AutoCADu,“ byla její slova, když jsem se jí ptal, co ji motivovalo.
V konverzaci jsme se dostali i k tématu, které tehdy rezonovalo společností – podmínka, že o vítězství v Oscarech se může ucházet pouze snímek, který naplní kvóty v podobě většího zastoupení menšin – rasové či etnické, dle sexuální orientace nebo který bude mít větší podíl například handicapovaných či žen. „To je naprostá volovina! Natočíš super film, ale nebudeš mít splněné kvóty? Bohužel, na shledanou, rádi jsme vás viděli, přijďte příště až se polepšíte? Vždyť to nedává smysl,“ napsala mi tehdy.
Pokud jsi to nezažil, raději mlč
Prožíval jsem tehdy období naivního liberalismu, tak jsem poukázal, že by změna mohla pomoci menšinám se lépe uplatnit. Aby nebyly přehlížené. Nesouhlasila. A když jsem napsal, že přece i ona, jako žena, se musela setkat s nerovností, tak by to měla chápat, dostal jsem čočku.
„Samozřejmě že jsem se s tím setkala. Proto o tom vím víc než ty,“ odepsala a spustila výčet. Už od školy, kde se pohybovala převážně v mužském prostředí a místy se cítila kolektivem odsunuta jen proto, že byla ženská. U pohovorů narazila na údiv, proč chce jít pracovat na mužské místo a jestli to psychicky zvládne být jediná žena. I když to zákon zakazuje, tak se setkala i s odůvodněním, že nemůže být přijata/nemůže povýšit, protože se firma bojí, že by odešla na mateřskou. V práci se zase setkala se šuškandou vysvětlující její postavení - že je určitě milenka ředitele nebo proto, že má určité přednosti, mrk-mrk.
Proto měla i vyhraněný názor na celou situaci ohledně kvót u Oscarů. „Vem si, že by něco takového zavedli i jinde – třeba u nás ve firmě. Roky jsem se snažila prosadit a ukázat, že na to mám. A teď bych zase čelila těm žvástům, co poukazují, že mám tu pozici jen proto, že jsem ženská?“
Rovnost pohlaví nejde nařídit
S Šárkou už nějaký ten pátek nejsem v kontaktu – život se posunul, přišly nové výzvy i noví známí a přátelé. Přesto si dovedu představit, že jestli nečekaně nezměnila názor, musel jí tento návrh řádně hnout žlučí.
Je na tento návrh připravena naše společnost? Dokáže pochopit, že společnost ze dvou naprosto stejně dobrých kandidátů dá přednost ženě, protože je třeba plnit kvótu? Nebo se bude šířit po firmě a ve společnosti názor, že pozici nezískala díky svým schopnostem, ale jen proto, že je ženská a má tak jisté nezpochybnitelné přednosti?
Osobně si nejsem tak jistý. Dokud bude obecně na ženu, která místo sluníček ve školce raději kreslí hřídele pro elektromotory nebo řídí podnik, pohlíženo jako na něco nepřirozeného a nemístného, kvóty žádnou rovnost nezajistí. Nejde si jen dupnout a říct, že ode dneška už žádná nerovnost nebude.
Zdroje:
