Rusofobie? Ale kdepak, spíše chronická ruská ublíženost

Nedávno jsem četl článek na webu sport.cz, který citoval bývalého hráče a trenéra Andreje Nazarova, který se svěřil pro server Championat.com s tím, že pro něj nemělo mistrovství světa v hokeji takový šmrnc kvůli neúčasti týmů Ruska a Běloruska.

Nejednalo by se o žádnou překvapivou výpověď. Zejména Rusko nese zákaz startu svých hokejistů poměrně nelibě. Už od mistrovství v roce 2022 jsme se tak mohli dočíst podobná vyjádření od bývalých či současných hráčů, ale i politiků, kteří světu sdělovali naprostou zbytečnost, nelegitimitu či nezajímavost mistroství světa. Zkrátka že bez super borců z Ruska a Běloruska není žádný turnaj směroplatný.

Co mě ale na zmíněném vyjádření Andreje Nazarova upoutalo, byla ona typická ruská ublíženost pramenící z toho, že Rusko přeci nepáchá žádnou špatnost a všichni mu přesto dělají naschvály: „Je to stejné, jako kdyby se fotbalové týmy Brazílie, Německa a Argentiny nemohly zúčastnit mistrovství světa z vymyšlených a nesouvisejících důvodů“.

Tato vrozená ublíženost byla vidět i v roce 2019, kdy Světová antidopingová agentura zakázala startovat ruským sportovcům pod svou vlajkou kvůli dlouhotrvajícím státem kontrolovaným dopingovým skandálům. Tehdejší premiér Dmitrij Medveděv prohlásil, že tento krok „samozřejmě vyvolává dojem, že je to součást protiruské hysterie, která se stala chronickou“. [1]

Co že to ta chronická protiruská hysterie? No přeci nic jiného než tolik populární rusofobie. Definice z wikipedie nám říká, že se jedná o odpor, strach či nenávist k Rusku, ruskému lidu, kultuře či politice.

Kde se ta rusofobie tedy vzala? Ten neopodstatněný strach a nenávist k Rusku?

Panují dohady, že za rusofobií by mohla stát skutečnost, že Rusové sebe samé vidí jako nejvíce sexy národ na světě. Národ, kterému by chtěli být všechny ostatní národy podřízeny. Tudíž když někdo vysloví, že s Ruskem nesouhlasí nebo že by dokonce chtěl sám rozhodovat o své budoucnosti – vystrčí rusofobie růžky. Rusko s bojem proti takové rusofobii má dostatek zkušeností.

Ale pokud se chceme bavit o rusofobii a jejím rozšíření, nesmíme zapomenout zmínit Polsko, které je považováno za oficiálního evropského lídra v rusofobii.

Z průzkumu zveřejněném na webu Pew Reseach Center, můžeme vidět, jak u našeho severního souseda postupovala v průběhu let rusofobie.

Ještě v roce 2013 vidělo 36 % Poláků Rusko v pozitivním světle. Žádná romantika a happily ever after, ale na druhou stranu nelze mluvit ani o do sedel a bij Rusa! Zkrátka korektní (i když skeptické) mezinárodní vztahy.

Ale pozor, pozor. Ti zlí nacionalisté, nacisté či fašisté totiž přišli nečekaně až v roce 2014, aby v Polsku (i „na Západě“) šířili chronickou rusofobii. Z grafu lze vyčíst, že podpora Ruska klesla z 36 % na pouhých 12 %. Rusofobie se vyšplhala na 81 %.

Co se tedy stalo v roce 2014, že to způsobilo nárůst negativního vnímání Ruska?

- Zemřel Robin Williams

- Na povrchu komety přistál evropský modul Philae

- Jan Pavel II. byl svatořečený

- Rusko anektovalo území cizího státu

- Nejvýdělečnějším filmem se stává Transformers: Zánik

Událostí, které mohli způsobit pokles oblíbenosti Ruska, je tedy hned celá řada. Pojďme se podívat na další průběh veřejného mínění Poláků vůči Rusku. Po ochladnutí vztahů v roce 2014 se postupně a pomalu pozitivní vnímání zlepšovalo (i když se nedostalo na úroveň před rokem 2014) až do roku 2022, kdy se vidění Ruska propadlo tak prudce, až málem prorazilo osu x – pozitivní vnímání spadlo na pouhá 2 %.

Tady už se nebavíme o korektních či problematických vztazích. Zde občané brousí šavle a rétoriku vůči Rusku.

Co se tedy stalo v roce 2022, že to způsobilo tak prudký propad veřejného mínění vůči Rusku?

- Ester Ledecká získala zlato na olympiádě v Pekingu

- Zemřela královna Alžběta II.

- Elon Musk kupuje Twitter

- Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu

- Nejvýdělečnějším filmem se stává Avatar: The Way of Water

Opět celá řada událostí, která mohla poškodit vnímání Ruska v očích nejen Poláků, ale i zbytku civilizovaného světa. Přesto lze vidět dvě nejpravděpodobnější možnosti – buď za rusofobií stojí vysoká popularita sci-fi velkofilmů nebo kroky Ruské federace, která porušuje mezinárodní právo a mezinárodní celistvost svých sousedů.

Pokus o humor stranou - je zcela jasné, že protiruské nálady v Polsku i ve světě jsou racionální a zcela opodstatněné - jedná se o přirozenou reakci na kroky Ruské federace. Nejedná se tedy o onu iracionální nenávist k Rusku, o které jejich politici neustále mluví.

Ve svém pokřiveném vidění světa totiž Rusko vždy jedná správně a všechny jeho kroky jsou legitimní. Válka v Čečensku – boj proti teroristům a obrana svého území. Invaze do Gruzie či na Ukrajinu – ochrana ruských občanů a zájmů.

Jakmile ale někdo poukáže na jasnou nelegitimitu těchto kroků a zcela zřejmé porušení mezinárodních smluv, Rusko okamžitě vytasí kartu rusofobie.

Jakmile někdo ukáže na ruské zločiny– masakry civilního obyvatelstva v Čečensku, Sýrii či na Ukrajině, výbuchy ve Vrběticích, špionáže, ovlivňování voleb… Rusko vše označí za lež a hanebnou snahu Rusko očernit a poškodit (rusofobii).

Jakmile někdo adekvátně zareaguje na zločiny Ruské federace – sankce, pomoc napadenému, ochlazení diplomatických a obchodních styků – opět chronická rusofobie.

Rusofobie je totiž v rukou Ruska pouze nástroj, který používá k tomu, aby sebe samo vykreslilo jako ubohou oběť, zatímco je samo útočníkem.

Americký historik Timothy Snyder řekl před Radou bezpečnosti OSN 14.března 2023:

„Termín „rusofobie“ je v tomto prostředí používán k prosazení tvrzení, že imperiální mocnost je obětí, i když imperiální mocnost, Rusko, vede válku zvěrstev. To je historicky typické chování. Imperiální moc dehumanizuje skutečnou oběť a tvrdí, že je obětí. Když se oběť (v tomto případě Ukrajina) staví proti napadení, vraždění, kolonizaci, impérium říká, že chtít být ponechán na pokoji je nerozumné, je to nemoc. To je „fobie“.“ [2]

Závěrem

Ruské a proruské řeči o rozšířené a chronické rusofobii nejsou ničím jiným než ruským ufňukaným kňučením a pocitu, že mu všichni neprávem ubližují.

Rusko se snaží za řeči o rusofobii schovat své nelegitimní kroky a zločiny. Snaží se přesvědčit svět, že i přes to, že má krev na rukou, vyhrožuje jadernou válkou, hrozí okolním státům a vysmívá se jejich suverenitě, jedná se o oběť, a nikoliv o agresora a zločince.