Článek
Na úvod se přiznám, že nejsem žádný vojenský analytik, takže mé znalosti moderní výzbroje a moderní válečné taktiky nedosahují úrovně těch, kteří se za minulého režimu během dvou let pilně vytrénovali v držení huby a kroku, šikaně a koho a čím je potřeba podmáznout.
Přesto mě často opakující se názory v diskuzi ke článku, který pojednával o plánovaném nákupu tanků Leopard 2 A8, donutily se mrknout na to, jak je tomu ve skutečném světě a ne na Vojenské katedře Vysoké školy života.
Je Leopard 2 šrot?
Starý a poruchový šrot. Doufejme, že se jim ten starej šrot, co pořídí, nerozpadne jako slavný pandury. Z Německa koupíme starý šrot.
Vzhledem k tomu, že článek pojednává i o Leopardech 2A4, je opravdu možné dát části absolventů z Vysoké školy života, oboru Vojenské techniky, za pravdu. Leopard 2A4 v základní verzi a bez jakýchkoliv modernizací je v dnešní době už zastaralý (řečeno slušně). Ale vzhledem k tomu, že naše armáda používala dokonce klasické T-72M1, jedná se o upgrade a více než dobrou náhradu za tyto zasloužilé kousky výzbroje.
Ale abych jen nehaněl – obě tyto verze tanků jdou dále modernizovat. Naše armáda zmodernizovala vykopávku T-72M1 na verzi T-72M4CZ, která před 20 lety dokonce patřila k nejlepším verzím tanku T-72 na světě a vyrovnala se i tankům 3. generace. Momentálně, kdy standardy NATO i moderní bojiště pracují s tanky 4. generace, je ale i tato varianta zastaralá.
Leopard 2A4 lze modernizací upgradovat i na nejvyšší verzi, která už odpovídá 4. generaci. Pro armádu se tedy kromě možnosti začít školit posádky na 2A4 otevírá do budoucna i možnost modernizovat tyto stroje. Leopard 2 tedy není rozhodně šrot, jak ho popisují diskutující, ale jedná se přinejmenším o stejnou (dle některých vyšší) kvalitu, kterou disponovala naše armáda. Samotná verze 2A8 pak už představuje naprosto jinou váhovou kategorii, než cokoliv, co naše armáda měla ve výzbroji.
Žere Leopard dávky?
Dalším velmi hojně šířeným směšným názorem je finanční stránka. A představa, že ostatní kapitoly státního rozpočtu jsou důležitější než obrana státu.
Fialova vláda peníze sebere samoživitelkám, důchodcům a nakupuje zbraně na zabíjení Slovanů.
Kuchařky beroucí 13 tisíc utíkají ze škol a děti mají hlad, ale máme stíhačky a tanky!
A kde na to vezmou? Seberou to důchodcům.
Všechny členské státy NATO se zavázaly, že budou do roku 2024 dávat na obranu dvě procenta HDP. Česká republika dlouhodobě patřila k zemím, které dávaly na obranu výrazně méně. V roce 2022 to bylo 1,34%, v roce 2023 pak 1,53 %. Až na letošní rok se plánuje dosáhnout závazku 2 %.
Přesto tuto výši mnozí považují za nedostatečnou. Tento závazek byl odsouhlasený v roce 2006 a přiznejme si, že aktuální bezpečnostní situace je oproti roku 2006 podstatně horší. Kdo by si v roce 2006 připustil, že Rusko rozjede plnohodnotnou válku v Evropě proti svému sousedovi a bude vyhrožovat světu jaderným úderem a od jeho politiků budou zaznívat hlasy po obsazení dalších suverénních států?
Buďme tedy rádi alespoň za ta 2%. Pro srovnání – na dávky našim věčně nespokojeným seniorům, kteří hromadně umírají hlady snad od zavedení důchodové dávky, se v roce 2022 dalo 8,7% HDP.
Sociální politika státu je ale bezesporu důležitá. Takzvaný welfare se stal v Evropě normou – ať už se jedná o hrazení vzdělávání, zdravotnictví či různých sociální dávek pro občany jako jsou důchody, dávky v nezaměstnanosti a další příspěvky. Přesto nejdůležitější funkcí státu vždy byla, a navždy zůstane, jeho obrana.
Pro méně chápavé jsem si připravil velmi zjednodušený příklad. Takříkajíc ze života. Představme si stát jako dům. Zdi nám tvoří hranice, jednotlivé místnosti pak různá odvětví – energetika, průmysl, zdravotnictví, vzdělávání… Samozřejmě bychom nechtěli, aby nám někdo do domečku vlezl a něco si odnesl, poškodil, či nedejbože, aby se nám v něm zabydlel. Budeme chtít náš dům chránit. A přihlaste se všichni, kteří nemáte vchodové dveře či střechu.
Přesto nejsem proti myšlence zvedat výdaje na welfare. Cesta je jediná – navýšit příjmy, tudíž daně. V případě důchodů, které jsou koncipovány na principu solidárnosti (pracující odvádí ze svých příjmů peníze, ze kterých se financují dávky důchodcům) pak zvýšení odvodů.
Snižovat výdaje na obranu na úkor důchodů či mezd kuchařek? To dává stejný smysl jako koupit si místo střechy novou kuchyni a obývák.
Jsou tanky dinosauři dnešní doby?
Tank nemá při dnešní technice význam. Tank je zastaralá a neefektivní zbraň. Kupujeme za miliardy staré tanky a helikoptéry, které v dnešních válkách vyřadí z provozu levný dron.
Že dokáže levný dron za pár tisícovek zničit tank za desítky milionů není novinkou. Ruskem vyvolaná válka na Ukrajině není prvním příkladem, přesto až tato válka ukázala úspěchy dronů masově široké veřejnosti. Mnoho vojenských analytiků si kladlo otázku, zda se tedy nejedná o konec éry tanků.
Stejně si ale analytici kladli otázku, zda nenastal konec éry bitevních lodí, když se ve 20. století začaly používat námořní miny. Přesto klasické bitevní lodě sloužily dále, dokud je nevystřídaly modernější a více užitečné letadlové lodě.
I u tanků se mluvilo o jejich konci od 50.let 20. století, kdy se na scéně objevily řízené protitankové střely. Přesto tanky nadále zůstávaly pevnou součástí výzbroje armád po celém světě.
Otázka není jestli existuje účinná zbraň, která ohrožuje tank. Otázka je, čím roli tanku v koncepci armády nahradíme. A zatím se nenašla žádná alternativa, která by skloubila mobilitu, palebnou sílu a odolnost.
Nutno podotknout, že tank je pouze jeden dílek skládačky. Nikdy se nejednalo o všemocnou zbraň. Ke svému fungování potřebuje leteckou podporu, podporu pěchoty. Samotný tank brouzdající otevřenou krajinou je zranitelný jak pěchotou s protitankovými zbraněmi, tak drony či letadly. A to je často případ videí, které kolují na internetu jak z ukrajinské, tak z ruské strany – tank bez jakékoliv adekvátní podpory, na kterém si smlsne operátor dronu či pěchota s protitankovými střelami.
Podobných analýz o konci té či oné éry se objevilo za poslední roky bezpočet. Dokonce se mluvilo o konci pilotů, protože je nahradí operátoři dronů. Některé analýzy dokonce mluvily o konci dělostřelectva. Většina těchto analýz však popisovala hypotetický moderní způsob válčení, který autoři viděli v lokálních konfliktech, které se vyřeší od počítače zadáním pár souřadnic a bude po problému. Ukázalo se, že v případě střetu armád dvou států, kde na frontě proti sobě stojí desetitisíce až statisíce mužů a tisíce či desetitisíce kusů těžké techniky, se nejedná o vysněné hi-tech válčení, ale spíše modernizovanou podobu druhé světové války – dělostřelectvo, minová pole, zákopy, masové útoky.
Závěrem
Vzhledem k tomu, že názory o šrotu, zastaralých tančících, nepotřebě zbrojit či dokonce nepotřebě vůbec mít armádu, se často papouškují z různých dezinformačních protisystémových zdrojů, jsem více než šťastný, že naše armáda (a ostatní armády Evropy) se vydala cestou modernizace a zvyšování výdajů na obranu.
Ona už poslední měsíce trapně otřepaná fráze si vis pace, pare bellum (chceš-li mír, připrav se na válku) je totiž pravdivá. A ač jako účastnice Miss (nebo paní Schillerová) nehlásám do éteru, že bych si přál celosvětový mír, stále myslím, že válka není cestou, kterou by se měl svět dobrovolně vydávat. Ale je naivní si myslet, že žádný stát světa (ano, dívám se na tebe, Rusko) není ochoten pro své zájmy použít sílu a eskalovat situaci.
Odkaz na článek:
