Státy usilující o členství v EU vidí její skutečná pozitiva

V pátek 14. prosince rozhodl summit Evropské unie o zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem a podpořil i udělení kandidátského statusu Gruzii. Což bylo vzhledem k avizovaným postojům Viktora Orbána celkem překvapení. Myslím, že otočka maďarského premiéra nijak nesouvisí s odblokováním balíku peněz. Takovéto souhry náhod se odehrávají přece běžně (hlavně v případě Maďarska).

V reakci na toto rozhodnutí zaplavily sociální sítě nadšené komentáře nejen od představitelů těchto států, ale zejména od jejich občanů.

Došlo i ke střetu euroskeptiků či přímo odpůrců EU, kteří nechápali, jak se někdo může radovat z toho, že by mohl být členem té zlé Evropské unie. Odpovědi, které tito nespokojení občané členských států obdrželi, mne donutily zamyslet se nad tím, co jsme jako dokázali vybudovat.

Pokud se podíváme na historii těchto států, můžeme vidět proč vidí v Evropské unii jednoznačné zlepšení své situace. Tyto země mají bohatou zkušenost s Ruskou federací a její kulturou. Mezi hlavní vývozní artikly Ruska mimo „bídu, zmar a chlast“ (citát Karla Havlíčka Borovského) v dnešní dobře patří zejména korupce, potlačování svobod a nátlak na státy, které Rusko požaduje za svou sféru vlivu. Další oblíbenou kratochvílí Ruské federace je pak vysílání svých vojáků na dovolenou (i s tanky a protiletadlovými komplexy), kde se pouze shodou okolností zapletou do ozbrojených konfliktů či dlouhodobé mírové mise, které zbytek světa mylně považuje za okupaci území suverénních států.

Není divu, že státy, které byly touto ruskou kulturou obohacovány konstantně několik desetiletí pak s nadějí vzhlíží k ideji, která je jejím protikladem.

„Vy zevnitř EU vidíte pouze omezení a nařízení, ale když se podíváte ven, zjistíte, že vlajka a idea EU se používá jako symbol svobody a naděje. Ne vlajka Ruska, ne vlajka USA, ale vlajka EU.“

Dlouhou dobu byla protipólem k ruskému medvědovi, který zobrazoval korupci, bídu a útlak, vlajka USA, která měla vyjadřovat mír, svobodu a prosperitu. Myslím že mnohdy šlo spíše o symbol – když na jedné straně bylo Rusko, automaticky se bralo, že na opačné straně musí stát USA. Pokud Rusko symbolizovalo negativní věci, pak logicky USA jako oponent musela charakterizovat i pozitivní věci.

Když se podíváme ven můžeme sledovat, že se skutečně symbolem naděje a svobody stává pro mnohé modrá vlajka s hvězdami. Evropská unie a ideje, které reprezentuje se v Evropě staly hlavním protipólem Ruska a jeho vývozních artiklů. Není to ale pouze důvod k pýše, ale zejména závazek a odpovědnost. Nesmíme nové uchazeče ani současné členy zklamat. Musíme zajistit, že ona vysněná naděje na svobodu a prosperitu nebude jen snem, ale skutečností.

„Vy už máte svobodu, prosperitu, mír. Berete to jako samozřejmost. My za to bojujeme desítky let.“

Je to opravdu tak? Přestali jsme vidět výhody a klady EU a zaměřili se pouze na zápory a na to, co se Evropské unii nepodařilo? Žijeme v bohaté společnosti, na žebříčku svobody i bezpečnosti se řadíme k nadprůměrným ve světě.

To, co už máme, nás nezajímá. Máme svobodu, zvýšil se věk dožití, vzrostl HDP, můžeme svobodně cestovat, máme lepší přístup ke vzdělání i práci… Ok, ale co tam má pro nás EU dál? Přitom nám toho dává neustále dost, ale Unie není žádný bruselský diktát, jak se nám snaží namluvit různí populisté a proruská propaganda. Je to tedy spíš otázka na naše vlády, které se střídaly u moci – proč nemáme vybudovanou infrastrukturu, na kterou jsme mohli dostat finanční prostředky z EU? Proč jsou podniky na našem území často technologicky ve špatném stavu i když roky čerpaly dotace?

„EU možná není perfektní, ale je to stále ta nejlepší volba. V současném světě nemůžeme zůstat stát samotní.“

Sami vidíme, že současná geopolitická situace se ve světě zhoršuje – Rusko dlouhodobě vyhrožuje překročením červených linií svým sousedům i zbytku světa, radikální Islám vystrkuje růžky, Čína si dělá zálusk na Taiwan, Severní Korea vyhrožuje všem…Stát samotný v takovém světě se opravdu jeví jako nejhorší možné řešení. Zejména když mají tyto země zkušenosti s ruskou okupací a tím, jak je zbytek světa nechal na holičkách. Možná i proto, že nebyly členy žádného paktu – ať už NATO či například EU.

Z našich končin navíc máme rčení, které toto potvrzuje. Traduje se (Konstantin VII. Porfyrogennetos: O spravování říše, kap. 41) , že kníže Svatopluk I. měl svým synům říci:

Evropská unie není perfektní a nikdy perfektní nebude. Sdružuje téměř tři desítky států s rozdílnými kulturami a historií. Proto musím smeknout, že k žádnému masivnímu skandálu nedošlo a že i když se nařízení či omezení EU nezamlouvají všem státům, vždy se na unijní půdě dokázaly shodnout na kompromisu.

Znamená to, že bychom měli přestat kritizovat Evropskou unii? V žádném případě! Měli bychom konstruktivně poukazovat na její nedostatky a měli bychom neustále vyvíjet snahu o její zlepšení. Nebylo by totiž nic horšího pro budoucnost EU než jen nečinně a bez zájmu přihlížet a užívat si blahobytu a výhod, které nám členství v unii poskytuje. O ideu EU, stejně jako pro demokracii či svobodu, je nutné pečovat a bojovat za ni. Tak, jak za ni desetiletí bojují státy jako Ukrajina, Moldavsko či Gruzie.

Další zdroje:

‚Vítězství Ukrajiny a celé Evropy.‘ Evropská unie zahájí přístupové rozhovory, Zelenskyj se raduje | iROZHLAS - spolehlivé zprávy

‚Monumentální milník.‘ Gruzie je kandidátem na členství v Evropské unii, jednání plánuje napřesrok | iROZHLAS - spolehlivé zprávy