Článek
Ruský náměstek ministerstva zahraničí Sergej Rjabkov varoval Spojené státy před možnými fatálními následky, pokud umožní Ukrajině nadále útočit americkými zbraněmi na ruské území. Rjabkov zdůraznil závažnost situace a vyzval americké představitele, aby brali ruská varování vážně. Odkázal na vyjádření autoritářského vůdce Ruské federace, který 29. května prohlásil: „Neustálá eskalace může vést k vážným následkům.“
Eskalace jako další propagandistický výkřik
Od samého začátku invaze na Ukrajinu používá Rusko pojem eskalace jako mocnou psychologickou zbraň, kterou se ohání ve snaze získat výhodu na bojišti. Kreml opakovaně straší možnou eskalací s cílem podkopat podporu Ukrajiny ze strany západních států. Výhrůžkami a řečmi o fatálních důsledcích se snaží vyvolat obavy, že další pomoc (zejména vojenská) Kyjevu by mohla vést k nekontrolovatelnému vyhrocení situace. Tímto se snaží oslabit schopnost Ukrajinců účinně se bránit ruské okupační armádě.
Tato taktika se bohužel často setkává s úspěchem. Strach z eskalace a z jejích důsledků se z ruského propagandistického slovníku dostal i do podvědomí řady západních politiků a veřejného mínění. Tyto obavy tak v minulosti (i nyní) vedly k váhavosti a neochotě Ukrajinu dostatečně a včas vojensky podporovat.
Je zásadní si ale uvědomit, že obrana Ukrajiny i podpora ze strany západních zemí (včetně té vojenské) není formou eskalace konfliktu, jak se snaží Rusko zuřivě prezentovat při každé příležitosti.
Rusko je agresorem a porušuje mezinárodní právo
Při posuzování, kdo stojí za eskalací konfliktu, je zásadní analyzovat postavení jednotlivých stran konfliktu v mezinárodněprávním rámci a na rovinu si říci, kdo je agresorem a kdo obětí.
Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022, která porušila suverenitu a územní celistvost Ukrajiny, je v přímém rozporu s Chartou OSN a mezinárodním právem, což jasně ukazuje článek 2, odstavec 4 Charty OSN:
„Všichni členové se ve svých mezinárodní vztazích zdrží hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.“
Zatímco Rusko se snaží přenést vinu za eskalaci konfliktu na Ukrajinu a Západ, je to právě Rusko, kdo zahájil nelegální agresi a okupuje část ukrajinského území.
Ukrajina je obětí agrese a jedná v rámci mezinárodního práva
Ukrajina pouze uplatňuje své legitimní právo na sebeobranu zakotvené v článku 51 Charty OSN:
„Žádné ustanovení této Charty nesmí zasahovat do práva individuální nebo kolektivní sebeobrany v případě ozbrojeného útoku na členský stát Organizace, dokud nezazní rozhodnutí Rady bezpečnosti, nebo dokud nebylo dosaženo dohody o opatřeních přijatých v souladu s článkem 52.“
Vzhledem k tomu, že Ukrajina je členským státem OSN a stala se obětí ozbrojeného útoku Ruské federace, má plné právo bránit se agresi a chránit svou teritoriální celistvost a suverenitu – individuální sebeobrana.
Podle stejného článku navíc stát, který je obětí nezákonné ozbrojené agrese, má právo požádat jiné státy o pomoc (humanitární, finanční i vojenskou). Protože agresor porušil mezinárodní právo, a tím ohrozil zájmy celého mezinárodního společenství, je taková pomoc plně v souladu s kolektivní bezpečností a ochranou mezinárodního řádu – kolektivní sebeobrana.
Je tedy zcela legitimní a legální, když se Ukrajina brání ruskému vpádu a to i za pomocí dodávek západních zbraní. Ani v jednom případě se tudíž nemůže jednat o eskalaci, jak se snaží naznačovat ruská propaganda.
Ale co útoky na ruské území?
Je nutno podotknout, že útočit na legitimní vojenské cíle na ruském území nezakazovalo Ukrajině mezinárodní právo, ale její spojenci na západě.
Z pohledu mezinárodního práva má Ukrajina právo na sebeobranu a toto právo není nijak omezeno pouze na frontovou linii či vlastní napadené území. Mezinárodní právo tak dalo Ukrajině zelenou už od prvních minut invaze, za předpokladu, že by cílila pouze na legitimní vojenské cíle na ruském území, které charakterizuje například Článek 52 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvách:
„…vojenské cíle jsou omezeny na ty objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, ukořistění nebo neutralizace za okolností panujících v dané době skýtá nespornou vojenskou výhodu.“
Tudíž útoky na kasárna, uskupení vojáků, muniční sklady, sklady pohonných hmot či rafinerie, železnice, vojenská letiště…
Shrnutí
- Ukrajina má dle mezinárodního práva právo na sebeobranu, která zahrnuje i útoky na legitimní vojenské cíle na území agresora
- „Západ“ má dle mezinárodního práva na kolektivní sebeobranu legitimitu podporovat Ukrajinu, a to dokonce i vojensky
- Rusko je jedinou stranou, která v konfliktu porušuje mezinárodní práva, a tudíž každým dnem své války eskaluje situaci a ohrožuje bezpečnost mezinárodního společenství
Zdroje:
