Článek
Znáte to – záběr na politika, který stojí zapřený u pultíku, ten nadhodí zkroušený, ale přesto tvrdý výraz, zahledí se významně do kamery a prohlásí: „Ukrajina bojuje i za nás!“
Wow! Jako za mě? Nebo za naši zemi, Evropskou unii, Západ…? Dopadají snad na naši zemi ruské rakety? Stojí nám na hranicích tanky a jediné, co je drží na uzdě je odvaha Ukrajinců?
Nebo další, nyní více abstraktní a ideologické: „Ukrajinci brání evropské hodnoty!“ Znovu ten rozhodný, ztrápený výraz a snaha vykreslit válku jako souboj dvou ideologií – autoritářského Ruska, které represemi svého obyvatelstva masivně omezuje lidské svobody a demokratického západu, kde jsou lidské svobody chráněny.
Ok, to by dávalo větší smysl. Ale hrozí nám snad, že pokud Ukrajina padne, zaniknou tyto hodnoty? Zhroutí se lusknutím prstu demokracie po celém světě a nahradí ji autoritářští vůdci, kteří budou požadovat držet hubu a krok?
Emocemi vynucenou solidaritu nikdo nepotřebuje
Ukrajinu, která se brání ruské agresi a okupaci, podporuji od začátku války. Přesto s nechutí sleduji takováto politická prohlášení. Protože nemají za cíl nic jiného, než snažit se za každou cenu vyvolat napříč společností vlnu soucitu a solidarity s napadenou zemí. A vynucená či předstíraná solidarita není to, co potřebujeme. Toho, kdo stojí proti podpoře Ukrajiny, těžko přesvědčí emoční apel. Ten, kdo naopak Ukrajinu podporuje, nepotřebuje úderná ideologická hesla.
Ukrajina bojuje za přežití své země a svých lidí
Skutečnost je taková, že Ukrajina bojuje v prvé řadě za sebe. Za svou zemi, svůj lid a suverenitu. Myslí si snad politici, že civilisté, kteří kvůli ruským raketám či dronům přišli o střechu nad hlavou, mají na mysli blahobyt a bezpečnost nějakého Česka či Evropy? Že si ukrajinští vojáci, kteří se krčí v zákopech při dělostřeleckém ostřelování, dodávají odvahy myšlenkami o evropských hodnotách a ideologickým soubojem?
Nesledujeme hollywoodský biják od Ridleyho Scotta, kde hlavní hrdina udatně bojuje za ctnostné ideály. Sledujeme syrovou realitu, kde vojáci prostě jen brání samotnou existenci své domoviny a naději mít šanci na budoucnost. Bojují za životy svých blízkých – nechtějí, aby jejich domovy byly srovnány se zemí, aby se musely jejich rodiny krčit v krytech, protože se ocitly v dostřelu ruského dělostřelectva a raket a nechtějí, aby museli civilisté vytrpět mučení, znásilňování a popravy od zhrzených okupantů.
Válka se dostala do globální fáze
Je mi ale jasné, že ruská agresivní válka proti Ukrajině má zřejmý geopolitický rozsah. Bez ohledu na to, jak se ho někdo může snažit prezentovat jako lokální konflikt.
Za prvé – Západ dle mezinárodní práva pomáhá oběti ruské agrese. Politicky, humanitárně i vojensky. Na druhé straně agresor, Rusko, dostává stejnou podporu od zemí jako je Irán, Severní Korea či Čína. To samotné už ukazuje, že válka přerostla rámec lokálního konfliktu.
Souboj mezinárodního práva a práva silnějšího
Na Ukrajině se tedy skutečně odehrává boj, který má význam i pro nás a naše hodnoty – jedná se o boj autoritářského stylu vládnutí a demokracie, souboj mezinárodního práva a práva silnějšího.
Tento boj ale nevedou Ukrajinci, ti se soustředí na bitvu o svou samotnou existenci. Vedou ho spojenci obou stran konfliktu. Je na nás, jestli v tomto boji uspějeme nebo ne. Budeme podporovat mezinárodní právo a stát při Ukrajině, i když to pro nás bude náročné? Nebo zvolíme krátkozraký pragmatismus a dovolíme Rusku, aby si vzalo, co chce, čímž bychom de facto odsouhlasili, že síla má přednost před právem?
Boj za demokracii a naši bezpečnost musíme vybojovat sami
Místo toho, abychom přenášeli tuto zodpovědnost na Ukrajinu a snažili se díky cílení na emoce politicky zavděčit vlastním voličům, bychom měli jasně říci jaký dopad by mělo naše rozhodnutí – podporovat Ukrajinu nebo ji nechat napospas Rusku – na dlouhodobou bezpečnost Evropy a tudíž i naší země.
Chceme ukázat, že suverenita států a územní celistvost je jasně danou hranicí, kterou nikdo nemůže překročit? Nebo pokrčíme rameny a tyto pojmy označíme na abstraktní a nejasné s tím, že mocnosti si je mohou beztrestně vykládat dle svého? Potvrdili bychom to i my s vědomím, že Česká republika nepatří mezi mocnosti, natož ty jaderné?
Ukrajina bojuje za svou vlastní budoucnost. Jestli nám záleží na té naší, budeme muset taky. Čím později začneme, tím bolestnější to pro nás může být.
