Článek
Lídři členských zemí Evropské unie na druhý pokus schválili balík finanční pomoci pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur. Maďarský premiér Viktor Orbán, který v prosinci tento balík vetoval, se ho rozhodl tentokrát netorpédovat a nepostavil se tak proti zbylým 26 členům EU
I přes odvolání svého veta z prosince a neschválení pozměňovacích návrhů, které by umožnily Maďarsku zaříznout tento balík v následujících letech, se Viktor Orbán prohlásil za vítěze ve stylu vše jde přesně podle plánu. I přes snahu chovat se jako mužný a neohrožený macho to však vypadá, že jeho pozice a image dostala na frak.
Propracovaná taktika při vyjednávání
Maďarský lídr těžil z propracované zahraniční politiky a mistrných vyjednávacích schopností – neustále hrozil právem veta v rozhodovacím procesu a snažil se tak získat ústupky a výhody. Před prosincovým hlasováním o zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou se Evropská komise rozhodla odblokovat část zmražených peněž pro Maďarsko z fondu obnovy, které mu byly zablokovány kvůli porušování principů právního státu a nekalému nakládání s unijními prostředky. Na následném summitu pak Orbán při hlasování opustil sál, zašel si na kávu a nechal tak zbylé členy jednomyslně schválit zahájení přístupových jednání. Káva v hodnotě desíti miliard eur se holt neodmítá. [1]
Že Maďarsku peníze rozhodně nesmrdí, se potvrdilo i po následném vetu balíku finanční pomoci pro Ukrajinu, kdy se poradce maďarského premiéra Balász Orbán vyjádřil, že Maďarsko je ochotno projednat odvolání svého veta pokud Evropská komise uvolní všechny zablokované finanční prostředky z fondu obnovy. Čímž nám ukázal, že přístup státu k zahraniční politice je podobný jeho přístupu k dotacím – ruka ruku myje. Což byl i jeden z důvodů pro dřívější zmražení finančních prostředků. [2]
Tak dlouho se chodí se džbánem pro eura…
Je celkem jasné, že tyto praktiky maďarské strany začínaly lézt ostatním členům Evropské unie krkem. Že ale Maďarsko už překročilo pomyslnou červenou linii (neplést si s ruskými červenými liniemi, které nikdo nebere vážně) se začalo ukazovat hned záhy.
Už v listopadu přišla Annalena Baerbocková s návrhem omezit právo veta, které by se nevztahovalo na strategická rozhodnutí v oblasti energetiky, obrany a zahraniční politiky. Zastánci tohoto návrhu přímo poukazovali i na postoj Maďarska, které blokovalo některá společná rozhodnutí – zejména ta protiruská. [3]
V lednu finský poslanec Evropského parlamentu Petri Sarvamaa přišel s petiční kampaní s cílem pozastavit Maďarsku hlasovací právo v Radě Evropské unie kvůli trvalému porušování hodnot EU. Jako důvod uvedl nejen ohrožení samotného rozhodovacího procesu Evropské unie, ale i maďarský postoj, které se blíží vydírání. [4]
Atomovou bombou ale byl nedávný „únik“ údajně tajného dokumentu bruselských úředníků, který zveřejnil britský list Financial Times. Dokument se pozastavuje nad slabinami maďarské ekonomiky, jako jsou vysoká inflace, slabá měna, zadlužení země a vysoká závislost na financování z EU. Předesílá, že pokud by bylo Maďarsko odstaveno od všech finančních prostředků EU (například blokováním rozhodovacího procesu), mělo by to katastrofální dopad na jeho ekonomiku. [5]
Varovně zdvižený prst EU
Pravděpodobnost, že by některý z těchto návrhů prošel, je mizivá. Proti návrhům se totiž okamžitě několik zemí vyjádřilo negativně a s neskrývaným odporem. Spíše to vypadá na varovně zdvižený prst (jedno který) směrem k maďarskému premiérovi, kdy EU ukazuje, že také umí zatlačit na pilu a odpovědět na maďarskou snahu o vydírání stejnou mincí. Dříve si Orbán užíval pozornosti a zdánlivé důležitosti. Nyní však až příliš chamtivým testováním, kam až může zajít, vyvolal ostrou reakci ostatních lídrů EU, kteří mu podobné kroky v minulosti tolerovali. V porovnávání bicáků tak tentokrát ostrouhal a myslím že v budoucnu bude ve zkoušení mantinelů opatrnější.
