Volební programy? Zastaralý nesmysl v době hesel a sociálních sítí!

Minulý týden uveřejnil zpravodajský web Novinky.cz svou verzi volební kalkulačky, která způsobila nemalé pozdvižení jak v diskuzi pod článkem, tak na sociálních sítích.

Pravicoví voliči nevěřícně sdíleli, že jim kalkulačka jako nejlepší alternativu nabídla Motoristy (přiznávám se, že i mně), další se hrdě hlásili k tomu, že u nich na prvních dvou místech zvítězila pravicově populistická SPD a levicově populističtí komunisti. Někteří naopak s hrůzou hleděli na ANO nebo na SPOLU na první příčce a další obviňovali autory ze spiknutí a snahy ovlivnit volby, protože jim kalkulačka místo Kačenky nabídla Vítka.

Do tohoto radostného předvolebního momentu se zapojil i politický matador Miroslav Kalousek, který označil volební kalkulačku Novinek za „detektor výkřiků, hesel a emocí“, protože dva hlavní favorité voleb (ANO a SPOLU) ještě svůj volební program ani nezveřejnili.

Fair point, na druhou stranu – kdo z vás si vůbec pročítá volební programy a na jejich základě se rozhoduje, komu hodí svůj hlas? Já osobně jsem se s programem nějaké strany setkal teprve letos, a to s tím z roku 2021, když jsem s ním rozdělal oheň na špekáčky.

Osobně je mi záhadou, proč se v roce 2025 stále tolik mluví o volebních programech. Podle mého názoru se z nich stala pouhá formalita – relikt minulosti, který už slouží jen jako záminka pro média k psaní článků, pro politické oponenty k bezduché kritice a pro ekonomy k tomu, aby si v zoufalství rvali vlasy hrůzou.

Žijeme v době sociálních médií, kde snad každý politik dennodenně sdílí svá moudra, ideály, postoje či nic neříkající PR hesla k sebechvále či démonizování protistrany. Ne měsíc před volbami, ne od začátku kampaně. Ale kontinuálně den, co den.

Jestli se mluví o informačním přehlcení v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině, pak nevím, jakým termínem bych popsal tuto soustavnou smršť, kterou předvádí naši političtí zástupci.

Další veselou historkou bylo vyjádření majitele hnutí ANO Andreje Babiše, který prohlásil, že volební program zveřejní až v září, aby ostatní od ANO neopisovali. Pane Babiši, to jako vážně? Vždyť volební programy jednotlivých stran jsou už delší dobu jako přes kopírák, až se jeden diví, že nejedete podle jedné šablony.

Nechte mě hádat. Co třeba důraz na digitalizaci, zodpovědný rozpočet, kvalitní výuka, kvalitní a dostupné zdravotnictví, podpora výstavby a dostupné bydlení, zvýšení mezd učitelů, kuchařek, policistů, lékařů. Pak zatočíme s korupcí, investujeme do vědy a výzkumu, podpoříme průmysl, mladé, staré, prastaré i nenarozené a postavíme vzdušný zámek na každé zahradě.

Abychom se odlišili, tak zkritizujeme současnou vládu (nebo naopak se pochválíme, pokud jsme byli ve vládě) a vložíme, jestli jsme pro EU a NATO nebo jestli chceme ze západních struktur ovládaných imperialistickými válkychtivými globalisty, kteří nás utiskují, vystoupit.

Voilà - volební program je na světě a ani to nebolelo. Pane Babiši, pane Fialo, to jste nemohli v době AI nějak splácat, aby měli odborníci nad čím dumat a vyvracet oči?

Možná ale někdo opravdu napětím ani nedýchá a čeká na zveřejnění programu jako by v něm najednou měly být nějaké neotřelé myšlenky, které přepíší světové učebnice ekonomie. Nebo si třeba myslí, že strany přijdou na poslední chvíli s šokujícím odhalením, které bude v přímém rozporu s jejich letitými postoji. Například že Tomio Okamura ohlásí, že je ve skutečnosti progresivní liberál a SPD byl jen projekt v Kazmově show. Nebo že Petr Fiala oznámí, že SPOLU uzavírá partnerství se stranou Jednotné Rusko.

Svět je malý a o náhody tu není nouze, jak říkal pan Lustig. Ale osobně bych teda nezadržoval dech, protože jak už bylo zmíněno – o postojích a představách jednotlivých stran se dozvídáme po celý rok nejen z tisku či televize, ale také ze sociálních sítích, kde se jednotliví politici rozhodně nerozpakují „na plnou hubu“ ventilovat své názory. Těžko očekávat, že by najednou vypustili do světa program, který by stovky či tisíce jejich příspěvků naprosto negoval.

Volební programy se tak dle mého stávají naprostým reliktem. A to i právě proto, že volby rozhodují právě ony výkřiky, hesla a emoce. Možná to bude pro někoho šok, ale v hospodě, na fotbale, v autobuse ani v práci lidé nerozjímají nad ekonomickými přednostmi volebního programu té či oné strany.

Co ale zaznívá jsou zkratkovitá, úderná a lehce zapamatovatelná hesla: Za Babiše bylo líp! Spolu to zvládneme! Diktát z Bruselu! Teď je čas stát na správné straně! Naši lidi! Ožebračili důchodce! Patříme na Západ, ne na Východ! Asociální vláda! Slouží Ukrajině! Slouží Rusku! Stop EU! Stop NATO! Stoka! Dozimetr! Viléme! Jarmilo!

Je to dobře nebo špatně? To nedokážu posoudit. Možná to tak bylo vždycky, jen se to vlivem sociálních sítí dostalo více na světlo. Možná je to přirozený vývoj v konfrontační politice, kdy se politik stává více „umělcem“ než odborníkem – cení se jeho umělecký výkon a schopnost oslovit voliče křepčením na sociálních sítích, točením virálních videí a tím, jak to protistraně nandá.

Politika se nám tak mění spíše ve sportovní událost. Strany jsou kluby, politici hráči a my, voliči, jsme věrní fanoušci.

Nezáleží na tom, jestli náš tým momentálně atakuje nejvyšší příčky nebo se máchá někde u dna, jestli má skandály s korupcí nebo dopingem – správný fanoušek zkrátka fandí dál a věří, že právě jeho tým je ten nejlepší a že jeho rivalové jsou ztělesnění všeho zla. Soupiska, lepší trenér, dobrá forma nebo nepřekonatelná taktika nejsou tak důležité jako správná barva dresu a klubový znak.

Je to naivní představa? Samozřejmě! Ale stejně tak může být naivní i představa, že masy voličů netrpělivě čekají na volební programy, podrobně je studují a poté se nezaujatě a odborně rozhodují pro svůj oblíbený klub.

A jak je to u vás?