Článek
Nedávno jsem četl článek o tom, že lidé kvůli obavám z vysokých cen ošetření raději volí ošetření na zubních pohotovostech. Zubaře buď ani nemají nebo k němu nechodí a zuby řeší, až když se ozvou. A že se ty mršky umí ozvat… Osobně jsem si už několikrát prožil vcelku intenzivní a nezapomenutelnou událost, jakou je zánět zubu. Bezesné noci, pročítání příbalových letáků o nejvyšších povolených denních dávkách analgetik, jestli je možno různá analgetika kombinovat, zkoušení různých babských rad na bolest zubů a neustálé ledování. Zejména proto nechápu, jak někdo může péči o zuby přikládat tak nízkou důležitost.
Samozřejmě vás na pohotovosti nevyhodí, ale také vám zub nevyléčí. Ze svých zkušeností vím, že se zub pouze provizorně ošetří (vyvrtat, otevřít, případně dát vložku) a dokončení léčby má mít na starosti váš zubní lékař. Je to jako kdyby se vám vysypala okenní tabulka a vy jste ji vyměnili za kus silonu. Provizorně tak sice zabráníte větru a dešti, ale stejně budete hledat odborníka, který by vám okno znovu zasklil. V čem je takové okno přednější než například zub a vlastní zdraví, je mi záhadou.
Šetření na zubech se nevyplatí
Dle jednoho pořekadla se člověk stává dospělým až tehdy, kdy se nebojí jít k zubaři kvůli vrtačce, ale kvůli cifře, kterou bude muset zaplatit. Podobně mluví i data ČSÚ, dle kterých obava z finanční náročnosti ošetření předčila strach ze zubaře. Tedy alespoň u žen. U mužů stále převládá odontofobie, ale není se čemu divit. Jak se totiž také říká, u mužů puberta nekončí dospělostí, ale až senilitou.
Sám jsem po dostavbě dvou zubů musel krotit horlivost své zubařky, která hned nadšeně hledala nejbližší volný termín na další zákrok. Zmínku o tom, že jsem pouze řadový zaměstnanec a že se nyní potřebuju hlavně finančně vzpamatovat, vzala naštěstí s pochopením. Takže když někdo nadhodí, že u zubaře správní chlapi pláčou až po zákroku, chápu. Ale víte, co mě dostalo do této situace? Zanedbávání preventivní péče, kdy jsem byl zhruba dva roky bez zubaře. Bohužel jsem zjistil, že má teorie Schrödingerova kazu– zuby jsou zdravé, dokud neotevřete u zubaře pusu – nefunguje. Drobné kazy, které by lékař dokázal odhalit a včas zaléčit na preventivní prohlídce, se zákeřně prožraly až do zubní dřeně. Pokud bych navštěvoval ordinaci pravidelně, mohl jsem místo desítky za zub, vypláznout patnáct stovek za bílou plombu a ušetřit si noci probděné v bolestech.
Netrpíme nedostatkem zubařů
Další názor u článku zmiňoval, že v dnešní době není možné sehnat zubaře, protože jich je najednou nedostatek. Čísla však hovoří jinou řečí. Ve srovnání s EU sice nepatříme k zemím s nejvyšším počtem zubařů na 1000 obyvatel, ale jsme bez problémů v průměru. Zatímco standard EU je 0,8 zubaře na 1000 obyvatel (podivně zvolený způsob výkladu dat), u nás je to 0,7. Navíc se oproti roku 2010 počet zubařů v poměru k obyvatelstvu navýšil.
Pojišťovna pomůže, když musí
Někteří z vás možná zkoušeli kolečko telefonátů po nejbližších ordinacích a vyslechli si odmítavé nenabíráme. Ale pokud lidé nemohou najít zubaře svými silami, mohou se obrátit na svou zdravotní pojišťovnu. Ta má ze zákona povinnost mu zubní péči sehnat. Nechci hanět pojišťovny, ale z různých diskuzí to spíš vypadá, že pojišťovna spíše jen předá svému klientovi seznam lékařů a dokud klient na pojišťovnu nepodá stížnost, nic se neděje. Ke cti jim slouží, že lidé mají převážně kladné výsledky a po pár měsících od stížnosti jim pojišťovna zubaře najde. Aneb pokud je komár dostatečně otravný, nakonec vás donutí vstát z postele.
Místo své ordinace si volí zubaři
Když už jsem zabloudil do vod ničím nepodložených spekulací, rád bych zveřejnil i vyjádření prezidenta ČSK Romana Šmuclera: „Spousta lidí byla za socialismu zvyklá na jiný systém, kdy zubního lékaře poslali do místa, které by si normálně nevybral. Není to tak, jak byli někteří starostové zvyklí, že když za socialismu šel někdo do důchodu, z okresu tam poslali jiného zubaře.“
A tady může být zakopaný pes. Pokud máme zubařů dostatek, jak je možné, že některé oblasti naší republiky jsou dlouhodobě hladové po nových lékařích? Velká města v prosperujících krajích nouzi o zubaře nemají. Vesnice či menší města v neatraktivních lokalitách zase pláčou, že je nemůžou sehnat. Myslím, že není nutné hovořit o fenoménu vylidňování a stárnutí vesnic či menších měst, kdy mladí dávají přednost studiu, práci a životu ve větších městech. Ač k této skupině nepatřím, naprosto je chápu. Větší prosperující města nabízí totiž lepší práci, vyšší mzdy, dobrou dostupnost, lepší služby, zdravotnictví…a i tráva je tam zelenější.
Horší variantu si nikdo nezvolí
Ruku na srdce, vybrali byste si stěhování do lokality, kde dostanete nižší mzdu? Kde v už odpoledne nekoupíte ani rohlík a kde je návštěva lékaře či jakékoliv kultury podřízená jízdním řádem autobusů či nutnosti jet autem? Proč tedy očekáváme, že zubaři budou mít neutuchající touhu zvolit si takové místo pro svou ordinaci?
Pokud tedy méně atraktivní oblasti touží po lékařích (ať už jsou to praktici či zubaři), musí provést kroky, aby se lékařům tato destinace zdála být přijatelná. Už dávno nestačí zmínka o klidném prostředí v malebné krajině s čistým vzduchem. Na to natáhnete tak penzisty, kteří touží po malé chaloupce na dožití. Nabídka bytu či vybavení ordinace by mohla zapůsobit o poznání více. Možnost nějakého kulturního vyžití, místo ve školce či škole by mohlo také být plus (pro mladé všeobecně). Zkrátka – dokud se bude dané místo jevit jako horší varianta, proč by si měl někdo toto místo dobrovolně vybrat?
Závěrem
Cena zubního ošetření dokáže být bezesporu nepříjemným zásahem do našeho rozpočtu. Na druhou stranu si za ni často můžeme sami. Odfláknutá či špatná zubní hygiena, špatné stravovací návyky či zejména zanedbávání hrazených preventivních prohlídek ve stylu – když mě nic nebolí, proč bych chodil k lékaři. Výkřiky o vysokých cenách pak spíše připomínají snahu ospravedlnit si svá zpackaná rozhodnutí.
Nepotýkáme se s akutním nedostatkem zubařů. Spíše s jejich nerovnoměrným rozmístěním. Dokud ale neposkytneme lékařům dobré zázemí či jiné výhody, těžko je budeme lanařit do méně lukrativních lokalit. Také si myslím, že spíše je akutní nedostatek vůle pacientů cestovat za svým lékařem. Přesvědčení, že je povinností lékaře dojíždět či se přestěhovat, aby mi mohl nabídnout službu, je naivní a skrz na skrz mylná. Stejně jako očekávání, že se někdo pohrne do míst, kde lidově řečeno chcípl pes.
PS – z babských rad můžu na zánět zubu doporučit propolisovou tinkturu…
