Západ je unavený válkou. Přitom drtivá většina Ukrajinců chce také mír

Mezi západními zeměmi se čím dál častěji mluví o potřebě míru a únavě z války. Prvotní nadšení opadlo, informace o válečných zločinech a teroristických činech, které Rusko páchá dennodenně, se staly zcela běžnou součástí našich životů, nad kterou mnozí už ani nehnou brvou. Zničená nemocnice? Masový hrob? *zívnutí* Hmm…to už tady bylo X-krát…

A kvůli tomuto zevšednění a přesycenosti válkou mnozí volají po konci. Pořád ta Ukrajina! Ať už je konečně konec! Jako kdyby šlo jen o seriál, který nás přestal po sto dílech bavit a raději bychom sledovali něco jiného, zajímavějšího, nevšedního.

Nikdo jiný, než Ukrajinci, nemůže být válkou skutečně unavený. Zatímco obyvatelé západních zemí se vžili do role znuděných diváků, kteří se nemůžou dočkat až na ovladači přepnou na jiný kanál, obyvatelé Ukrajiny jsou hlavními postavami. Pro ně se ale nejedná o televizní seriál, ale o syrovou a krvavou skutečnost, za kterou platí cenu nejvyšší.

V průzkumech z konce loňského roku uvedlo 49 %, že v důsledku války přišli o člena rodiny či přátele. Podobně 43 % respondentů vypovědělo, že jsou kvůli válce odloučeni od svých rodin.

Ztracené životy, zničená města, obava o vlastní budoucnost a budoucnost dalších generací. To přinesla Ukrajincům vojska Ruské federace, která si je přišla podrobit a okupovat.

Znamená to, že je ukrajinská společnost unavená válkou? Samozřejmě. Celých 66 procent dotázaných odpovědělo, že se jim zhoršilo duševní zdraví, 56 procent je na tom hůře po fyzické stránce. Znamená to ale, že by obyvatelstvo volalo po mírových jednáních s Ruskem? Nikoliv. Proti tomuto kroku se postavilo 53 procent.

Chce tedy Ukrajina válčit? Je proti míru? Naopak. Téměř 90 % respondentů je okamžitému míru otevřeno – za podmínky obnovení suverenity Ukrajiny v mezinárodně uznávaných hranicích. Jakékoliv územní ústupky nepovažuje za přijatelné podobně vysoké procento obyvatel (84 %). [1]

Důvod je jasný. Ukrajina byla napadena, její suverenita, svoboda a budoucnost ohrožena. Ukrajinci nešturmují na frontu do cizí země bojovat za imperialistický sen diktátora, který se rozhodl, že zvětší své území tím, že napadne a bude okupovat sousední země. Ukrajina bojuje za svou nezávislost, a proto vnímá svůj boj jako spravedlivý a obranu své země za správnou.

Nejen kvůli vojákům, kteří pro obranu své země položili své životy, ale i kvůli tisícům, možná i desetitisícům zavražděných civilistů, je společnost rozhodnuta ve svém boji za svobodu a budoucnost pokračovat. Na únavu není čas ani prostor. Územní ústupky jsou pak vnímány jako urážka všech životů, které si ruská invaze a okupace vyžádala.

Volný překlad:

Ti, kteří mluví o vyjednávání s Ruskem, nikdy…
…NIKDY nemuseli chránit své děti svým tělem během ostřelování
…NIKDY nespali plně oblečení v případě, že by je museli zachraňovat po ruském útoku
…NIKDY neslyšeli lidi křičet pod sutinami
…NIKDY se nemuseli účastnit dalších a dalších pohřbů, aby pochovali lidi mladší než oni sami
…NIKDY necítili pach hnijícího masa
…NIKDY nepozorovali jak je jasno na obzoru ve 3 hodiny během ostřelování ruskými raketami
…NIKDY nehledali své milované, aniž by věděli, zda jsou po raketovém útoku stále naživu

Válečné zločiny Ruska můžou přitom být hlavní překážkou u ukrajinské společnosti pro případná vyjednávání s Ruskem. Jedna věc je oželet a odpustit ztrátu svých blízkých či přátel, kteří padli na frontě. Druhá věc je odpustit útoky na civilní objekty, civilní infrastrukturu, popravy, znásilňování a mučení civilistů, unášení dětí.

„Ukrajina nikdy neodpustí Rusku,“ uvedl pro zpravodajskou společnost Reuters spoluzakladatel ruských opozičních novin Novaya gazeta Dmitrij Muratov. Dle něj se díky moderním technologiím stanou ruské válečné zločiny věčné. Vždy, kdy lidé budou zapomínat a budou ochotni odpustit, stačí zadat do vyhledávače názvy jako Mariupol, Buča či Irpiň a válečné zločiny Ruské federace znovu ožijí. Jak pak odpustit a jednat s Ruskem po tom, co spáchalo? [2]

Podobnou odpověď jsem dostal při chatování s Ukrajinci, kteří nechápali, jak si někdo představuje ono jednání či vůbec nějaké soužití s Ruskem. Dovolím si zveřejnit volný překlad jednoho takového příspěvku, který jsem dostal.

Mávneme proutkem a nebude válka. Já se vrátím do Bilohirsku (město na Krymu – pozn. autora) a pozdravím člověka, který se do mého domu nastěhoval po roce 2014 z Ruska. Posedíme spolu večer u ohně, kouříme cigarety a nezávazně klábosíme u osvěžujícího čaje.

A pamatuješ si, jak jste nás bombardovali raketami od rána do noci, bezbranné?

Ano, ano…

A pamatuješ si děti, které zahynuly v chladu, se sněhem v obličeji. Pouliční světla, výstražné sirény, psi zoufale se snažící vyčenichat živé pod troskami?

Ano, samozřejmě.

A pamatuješ si na Charkov? Řeky ohně tekoucí po ulicích, vzduch praská, lidé hoří jako zápalky.

Ano, to se stalo.

A zajatí civilisté. Mučeni, znásilněni. Někteří popraveni. Kolik? Ještě jsme je ani všechny nespočítali.

Ano, to je běžné. Tak to chodí.

A pamatuješ si, jak jste se nás snažili zabít hladem a zimou? Mráz, země ponořená do tmy, žádné světlo, žádná komunikace.

Ano, je opravdu úžasné, jak jste dokázali přežít.

A pamatuješ Nikopol, Cherson a Oděsu? Rakety a dělostřelectvo pálící přímo do center měst, skrze obytné budovy?

Ano, tak smutné, celá naše země truchlila nad posádkami letadel, které jste tak nepochopitelně sestřelili.

A pamatuješ si…pamatuješ, pamatuješ…

Jaký to má smysl? Ten list je nekonečný. Ať se smaží v pekle za to, co provedli. [3]

Kdy Ukrajina odpustí Rusku invazi, okupaci, anexi, válku a válečné zločiny nedokážu odhadnout. Vezměme si, že i v dnešní době se ještě najdou lidé, kteří neodpustili Německu jeho nacistickou historii a zvěrstva, která tehdejší režim páchal. A to je osmdesát let po válce. Přesto ale nedůvěra a odpor nejsou překážkami pro mír.

A mír si přejí všichni. Zatímco ale západní volání po míru se často rovná kapitulaci Ukrajiny a její následné okupaci Ruskem, ukrajinská společnost volá po respektování Charty OSN a mezinárodního práva – tj. odchod ruské armády, která v rozporu s těmito smlouvami okupuje část území suverénního státu. S tím ale samozřejmě nesouhlasí Rusko, které si raději zvolilo cestu porušení všech mezinárodních dohod a svým hladem po rozšíření území neustále eskaluje situaci, která hrozí přerůst v globální konflikt.

Až tedy opět pocítíme únavu z války a budeme chtít znaveně přepnout na nějaký záživnější seriál, nezapomeňme naše volání po míru zaměřit tím jediným možným směrem – na diktátora a válečného zločince sedícího v Kremlu, který trvá na dalším a dalším pokračování této pochmurné série.

Zdroje:

[1] - November 2023 wartime survey_public_ENG.pptx (ndi.org); How Ukrainians Living at the Front View the War, Victory, and Peace | Wilson Center

[2] - Exclusive: Ukraine will never forgive Russia, Russian Nobel laureate Dmitry Muratov says | Reuters

[3] - soukromý chat