Zvířata v uniformě: Nečekaní hrdinové válek a maskoti armád

V armádě se často vyzdvihují hrdinské a statečné skutky vojáků. Tito muži a ženy dostávají tituly, medaile a řády za svou obětavou službu a právem jim vzdáváme hold za jejich odvahu a nasazení.

Když se řekne medaile a pocty, většina z nás si jistě představí buď zasloužilého veterána, který se zúčastnil litých bojů, nebo neohroženého vojáka, jenž tváří v tvář nebezpečí prokázal svou ctnost a kvality. Ne vždy je tomu však tak. Někdy si vojenské pocty, památníky i medaile zaslouží i ti, do kterých by to nikdo na první pohled neřekl – zvířata.

Vlastně se tomu ani nelze divit. Zvířata hrála v armádách po staletí svou roli a pomáhala svým pánům v nejrůznějších situacích. Některá se stala věrnými společníky a maskoty jednotek, jiná se přímo zapojila do bojů, kde prokázala odvahu a oddanost, která si nezadala s lidskými spolubojovníky. Příběhy těchto nečekaných hrdinů jsou často dojemné, někdy úsměvné, ale vždy fascinující. Pojďme se podívat na několik z nich.

Maskoti, kteří nosí uniformy i tituly

Začněme u zvířat, která slouží spíše jako symboly jednotek. Některá z nich se dokonce dočkala vojenských hodností či dokonce titulů. Účastní se vojenských přehlídek, vyhřívají se v záři reflektorů a často se stávají miláčky veřejnosti i vojáků. Za svou slávu však nevděčí ostrému nasazení v bojích nebo hrdinským činům, ale především mnohaleté tradici.

Sir Nils Olav– tučňák-rytíř

Jedním z nejznámějších vojenských maskotů je tučňák Nils Olav, který slouží v norské královské gardě. Jeho příběh začal v roce 1972, kdy si členové gardy během návštěvy zoologické zahrady v Edinburghu vybrali tohoto tučňáka jako svého maskota a ihned mu přidělili hodnost svobodníka. Při každé další návštěvě zoologické zahrady ho čekalo nejen setkání s vojáky, ale i povýšení. Po dosažení hodnosti seržanta však Nils Olav zemřel, ovšem jeho místo zaujal jeho nástupci (nynější Nils Olav III).

Ten svému předchůdci rozhodně nedělal ostudu. V roce 2005 mu byla vztyčena bronzová socha a o tři roky později ho norský král Harald vyznamenal rytířským titulem. Nils Olav (nyní Sir Nils Olav) byl dokonce povýšen na generálmajora, čímž se stal nejvýše postaveným tučňákem v historii.

William Windsor – kozel s hodností desátníka

Kozel William Windsor, známý také jako Billy, je pro změnu maskotem britské armády. Tradice držení kozla jako maskota Královského velšského pluku je o poznání delší než u generálmajora norské gardy. Sahá až do roku 1844, kdy britská monarchie začala darovat kozly ze stáda kašmírských koz Královským velšským střelcům. Mezi lety 2001 a 2009 tuto čestnou funkci zastával kozel Vilém Windsor I.

Billy nebyl jen obyčejným maskotem; jeho povýšení na desátníka podtrhovalo jeho význam. Jeho hlavní úlohou bylo pochodovat v čele praporu během ceremonií a zvedat morálku vojáků. Na jeho kariéře však utkvěla kaňka, když při své první zahraniční výpravě na Kypru v roce 2006 neuposlechl rozkazu, odmítl pochodovat v řadě a dokonce se pokusil napadnout bubeníka. Za toto nepřijatelné chování byl dočasně degradován. Naštěstí byl po nátlaku veřejnosti vzat na milost už po třech měsících a jeho bývala hodnot byla obnovena. Do důchodu odešel po 8 letech služby v roce 2009, kdy předal štafetu Vilému Windsorovi II.

Zvířata, která si vybojovala své pocty v boji

Kromě maskotů, kteří si bezstarostně žijí svůj život v zoologických zahradách nebo na vojenských základnách, známe i případy, kdy si naši zvířecí přátelé museli své pocty a řády vybojovat tváří v tvář nebezpečí během válek a bojů.

Nejčastějšími zvířecími hrdiny byli pochopitelně psi. Tito oddaní a všestranní tvorové stáli po boku svých pánů i v těch nejhorších bitvách. Fungovali jako hlídači, doručovatelé zpráv, tažná zvířata, pomáhali hledat nepřátele, miny či raněné a zároveň sloužili jako maskoti a podporovali morálku vojáků. Přesto se dají v historii najít i méně tradiční hrdinové ze zvířecí říše, kteří si vysloužili obdiv a úctu vojáků i veřejnosti.

Tirpitz – prase zachráněné z potopené lodi

Během první světové války sloužilo prase jménem Tirpitz na německém křižníku SMS Dresden. Jeho úloha nebyla vojenská, ale prostší – mělo nasytit posádku. Po bitvě u Falklandských ostrovů, kdy byl Dresden poškozen, dostihla ho britská loď HMS Glasgow. Němečtí námořníci, vědomi si bezvýchodné situace, loď potopili a uprchli. Tirpitz však nehodlal svou nově nabytou svobodu jen tak vzdát. Statečně plaval k britské lodi, kde ho dva námořníci vylovili a pojmenovali po německém admirálovi Alfrédu von Tirpitz.

Jako ocenění za to, že z potápějící lodi utekl jako poslední člen posádky, byl Tirpitz symbolicky „oceněn“ Železným křížem a stal se miláčkem posádky HMS Glasgow. Jeho popularita rostla a stal se maskotem britských námořníků. Svůj život zakončil v roce 1919, kdy byl vydražen pro charitu a jeho vycpaná hlava byla darována Imperiálnímu válečnému muzeu.

Wojtek – medvěd, který nosil munici a pil pivo

Jedním z nejslavnějších zvířecích hrdinů druhé světové války je syrský medvěd, který se stal členem polské armády poté, co jej vojáci koupili od místního chlapce v Íránu a darovali ho 22. dělostřelecké zásobovací rotě, která mu dala jméno Wojtek. Vyrůstal od medvíděte s vojáky, takže je úspěšně kopíroval – po kondenzovaném mléku přešel plynule na pivo, které se stalo jeho oblíbeným nápojem, pochodoval po zadních a dokonce kouřil (či žvýkal) cigarety.

Když se polská rota měla zapojit do italského tažení, byla mu oficiálně udělena hodnost vojína, aby se obešly předpisy na transportní lodi, které zakazovaly nalodění maskotů. Se svou rotou se zúčastnil bitvy o Monte Cassino, kde pomáhal nosit bedny s municí. Za tuto službu si vysloužil nejen povýšení na desátníka, ale na jeho počest si „jeho“ rota změnila znak na medvěda nesoucího dělostřelecký granát.

Po válce byl společně se zbytkem roty převelen do Skotska a svůj život dožil v Edinburské zoo, kde ho jeho bývalí spolubojovníci pravidelně navštěvovali. Na jeho počest byly vztyčeny sochy s jeho podobiznou v Polsku, Skotsku a dokonce i v italském Cassinu, a byla po něm pojmenována ulice v Poznani (Desátníka Wojtka)

Československý letecký hrdina Antis

I Československo mělo svého zvířecího hrdinu, který získal prestižní Dickinovu medaili – ocenění udělované zvířatům za mimořádnou statečnost ve válce. Tímto hrdinou byl německý ovčák Antis, věrný společník československého pilota Václava Roberta Bozděcha.

Jejich cesty se zkřížily v roce 1940, kdy byl Bozděch sestřelen u francouzské vesnice Beinheim. Když se se svým druhým pilotem ukrývali ve statku, nalezli štěně ovčáka, které se Bozděch rozhodl „adoptovat“. Společně zažili úprk před Němci, pašování psa na transportní loď navzdory zákazu maskotů i ukrývání před britskou karanténou.

Antis doprovázel svého pána během druhé světové války, kdy Bozděch sloužil jako letec ve 311. československé bombardovací peruti. Dokonce s ním tajně létal v zadní kulometné věži. Antis pomáhal i na zemi – po německém náletu na Liverpool pomáhal hledat přeživší.

Po válce se společně se svým pánem vrátili do Československa. Novou domovinu si však příliš neužili, protože když komunisté začali perzekvovat a zatýkat válečné hrdiny, kteří bojovali na západě, uprchl Bozděch i se svým čtyřnohým přítelem ze země. Při útěku mu Antis pomohl vyhnout se pohraničním strážím a dovedl je na svobodu.

Důležitá role zvířat ve válce je historicky doložena. Dokonce i nyní se objevují příběhy o zvířecích hrdinech, kteří získávají oblibu veřejnosti a slouží jako pomocníci i maskoti vojáků. Jedním z takových hrdinů je ukrajinský pes Patron.

Tento Jack Russell teriér byl původně zamýšlen jako dárek, který chtěl pyrotechnik Mychajlo Iljev věnovat svému synovi. Po ruské invazi v roce 2022 se však i Patron stal „dobrovolníkem“ a začal působit na frontě jako hledač min.

Díky svému malému vzrůstu, bystrému čichu a neuvěřitelné odvaze pomohl Patron odhalit stovky nevybuchlých min a výbušnin, čímž zachránil nespočet životů. Ihned se stal miláčkem vojáků i veřejnosti a jeho příběh se stal symbolem odhodlání a statečnosti ukrajinského lidu. Patron se také „zapojil“ do charitativních sbírek a svou přítomností pomáhá zvyšovat povědomí o nebezpečí min a práci pyrotechniků.

Za svou neocenitelnou práci Patron obdržel Řád za odvahu, který mu předal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Jeho popularita dosáhla takové úrovně, že ukrajinská pošta vydala známku s jeho podobiznou.

Bylo by však mnohem lepší, kdyby tito hrdinové – ať už lidští, nebo zvířecí – nebyli nikdy zapotřebí. Bohužel je historie lidstva protkána válkami a konflikty, které přinášejí utrpení a ztráty. Je alespoň dobře, že ani na oběti a pomoc těchto čtyřnohých mazlíčků se nezapomíná. Jejich příběhy se staly součástí naší historie a připomínají nám nejen jejich odvahu, ale i to, jak hluboké a cenné může být pouto mezi člověkem a zvířetem, i v těch nejtěžších chvílích.