Článek
Řada evropských zemí i organizací na ochranu spotřebitele za poslední dva roky provedly desítky testů, které skončily úplně stejně – zboží, koupené na čínských tržištích, naprosto nesplňuje pravidla, které Evropa má. Jedovaté chemikálie v dudlících a hračkách, špatně zapojené elektrospotřebiče, oblečení napuštěné alergeny. To vše prodávané pomocí velmi agresivního a manipulativního marketingu, včetně využití technik, které jsou v Evropě zakázané.
Ve Francii, ve Skandinávii, v Itálii, Španělsku, Německu, Rakousku, Itálii či Polsku proto vlády bijí na poplach, důrazně varují spotřebitele před riziky nákupu na čínských webech a vymáhají platná evropská pravidla. Stejnou aktivitu bychom očekávali i od českého státu. Už dva roky neustále české úřady varujeme, sdílíme informace o dalších a dalších testech z jiných zemí, navrhujeme, co všechno by šlo dělat, abychom se konečně začali chovat jako svébytná země a ne jako čínská kolonie, která si nechává všechno líbit.
Česko: hlavně to neuspěchat
A někteří tomu rozumí a snaží se dělat maximum. Celní správa začala přísněji kontrolovat zásilky z Číny, ministerstvo financí tlačí na reformu evropského celního kodexu, abychom donutili čínské e-shopy platit, co mají. Ministerstvo životního prostředí dokonce v Bruselu předkládá ostatním zemím návrhy na to, jak naše životní prostředí bránit před jedovatým šuntem z Číny. Jenže bojovat musí především ministerstvo průmyslu a obchodu, které má v gesci jak podnikatelské prostředí, tak ochranu spotřebitele.
Boj s Čínou je samozřejmě hodně těžký a vyžaduje velkou odvahu. A ta bohužel odcházejícímu ministru Vlčkovi naprosto chybí. Od chvíle, co na ministerstvo nastoupil, ho o důraznější akci žádají spotřebitelské organizace, podnikatelské organizace, o dopadech čínské expanze ho opakovaně i přes média a sociální sítě informovali velcí i malí podnikatelé v e-commerce. Ale všichni jen házíme hrachem na zeď.
Za rok důrazné snahy se staly jen dvě věci. Česká obchodní inspekce dostala „na Čínu“ pět milionů korun, ale nikdo z oboru bohužel neví, co s těmi penězi udělali, protože se na jejich opakovaném vymlouvání, že nic nemohou, nezměnilo vůbec nic. Raději pořád buzerují české obchodníky a rozdávají pokuty za špatně vyplněné papíry. Je to jednodušší než začít konečně skutečně chránit české spotřebitele před zdravotně závadnými a nebezpečnými výrobky z čínských e-shopů.
A ta druhá věc, kterou ministr Vlček za celý rok „udělal“? Vytvořil pracovní skupinu, která se má tomuto problému věnovat. Na prvním a zatím jediném setkání jsme si od úředníků poslechli, že je problematika složitá a že všechno trvá a že vlastně v podstatě žádný problém není, protože máme skvělou legislativu. Jen je škoda, že tu legislativu v Česku nikdo nevymáhá – a že odmítají slyšet hlas skoro celé Evropy, která volá po zásadní změně pravidel, abychom se konečně mohli účinně bránit.
Ministři v Bruselu: někdo hájí své občany, někdo čínský šmejd
Dnešek je toho typickým příkladem. V Bruselu se schází ministři hospodářství a problém čínské e-commerce je mezi hlavními body programu. A zatímco v jiných zemích se na tuhle debatu ministři připravovali společně se spotřebitelskými organizacemi a podnikatelskými organizacemi, aby dali na stůl užitečné návrhy, v Česku bylo jako vždy ticho po pěšině.
Úředníci digitální sekce na ministerstvu průmyslu a obchodu se totiž stále tváří, že je všechno v pohodě a že pro stížnosti či dokonce změny legislativy není žádný důvod. A ministru Vlčkovi ani nepřijde divné, že má Česko úplně jiný názor než naprostá většina Evropy. Jsem proto zvědavý, jestli a co vlastně v té dnešní debatě řekne.
Možná to dopadne jako před rokem a půl, když téma nekalé čínské konkurence na Radě pro konkurenceschopnost zvedlo Rakousko. V mandátu pro zástupce Česka sice bylo (po velkém boji) napsáno, že má rakouský požadavek podpořit – ale z české židle tehdy během celé debaty o čínských e-shopech znělo jen ticho. Na dnešní jednání od nás pan ministr Vlček dostal spoustu podkladů, postavených na tom, co společně prosazují svazy obchodníků po celé Evropě (a co velmi podobně požadují i spotřebitelské organizace).
Máme podporu velké části evropských států, takže je vlastně jedno, jestli bude pan ministr Vlček v Bruselu mluvit nebo půjde nakupovat pralinky. Jen bude působit dost hloupě, že pod jeho vedením je Česko jednou z mála zemí, které opakovaně odmítají chránit své občany i podnikatele před porušováním pravidel ze strany agresivních čínských e-shopů.
Na rozdíl od ministra Vlčka, který tady řádění čínských e-shopů pasivně přihlíží, má nová vláda jasno. V programovém prohlášení jednoznačně říká: „Důsledně budeme hlídat činnost zahraničních tržišť a e-shopů ve vazbě na kvalitu, daňové povinnosti a férové konkurenční prostředí.“ Za nás k tomu říkám jedno jediné: je nejvyšší čas. Na boj s čínskými šmejdy potřebujeme odvážného vlčáka, Vlček nestačí.
