Článek
Je dobře, že vláda konečně po ztraceném roce a půl pochopila, že obchodníci měli pravdu, když poukazovali na problémy s chybějící konkurencí a s obřími domácími „polykači“ dotací bez jakékoli další přidané hodnoty. A ten boj budeme muset bojovat dál, protože agroholdingy se loni hodně namlsaly a za další masivní nárůsty svých zisků budou bojovat všemi nefér prostředky, které má agrolobby v zásobě. Zároveň se budou média plnit dojemnými příběhy českých velkozemědělců, kterým hrozí krach, protože vláda konečně začne plnit své sliby a seškrtá zbytečné miliardy dotací prožíraných bez jakéhokoliv efektu na kvalitu nebo cenu agroholdingy produkovaných potravin.
Trsání na plesech
„Statistika nuda je, má však cenné údaje“, zpívá se v jedné známé pohádkové písničce. A zdá se, že si jako v pohádce žijí i naši velcí zemědělci. No posuďte sami. Loňský zisk v tomto sektoru byl rekordních 27,9 miliardy korun a desítek miliard dosahují i nejrůznější dotace. Pokud by byl onen rekordní zisk výsledkem skvělé kvality a efektivní výroby, zasloužily by si české agroholdingy obdiv. Jenže ony jsou spíše výsledkem lhaní a strašení veřejnosti.
Jeden český agrobaron třeba před rokem a půl běhal do všech médií a vyhrožoval, jak bude chleba stát 200 Kč. Stejně tak bylo každé navyšování ceníků ze strany dodavatelů doprovázeno dojemnými příběhy o vysokém růstu nákladů. Jenže jak ukazují loňské hospodářské výsledky agrobaronů, nezdražovali kvůli vysokým nákladům, ale aby si v krizové situaci namastili kapsu. Pak se nikdo nemůže divit, že loni byl největší růst cen v rostlinné výrobě (37,1 %), následovaný živočišnou výrobou (24,4 %), zatímco ceny potravin, nápojů a tabákových výrobků vzrostly „jen“ o 12,9 % při míře inflace 15,1 %.
Ale tím zemědělská pohádka nekončí. Státní rozpočet umí dojit nejen jednotlivé agroholdingy, ale i organizace, ve kterých se agrobaroni sdružují a které za ně chodí plakat do médií, jak moc v zimě mrzne a v létě je moc teplo. Celkové dotace Agrární komoře ČR dosáhly za posledních šest let zhruba 67 milionů korun, dotace Zemědělskému svazu ČR za stejné období činily přibližně 42 milionů korun. Anebo možná ještě víc, protože Státní zemědělský intervenční fond, který velkou část dotací vyplácí, dělá všechno pro to, aby informace co nejvíce utajil.
Napadlo by vás, že existuje dokonce i dotační titul pro sezení na videokonferencích? Ano, i na tohle berou v Agrární komoře z našich daní dotace. Zatím nevíme přesně kdo a kolik, protože administrátorovi dotací se moc nechce přiznat, koho všeho těmito podivnými příspěvky na kafe při videokonferenci uplácel. Bude tak muset rozhodnout ministerstvo zemědělství – a bude hodně zajímavé, jak se k takovému utajování informací o nakládání s veřejnými prostředky postaví.
Ostatně není se co divit, že se Státní zemědělský intervenční fond snaží nic neříkat. Páni velkozemědělci totiž státní dotace využili vskutku smysluplně, třeba na pořádání bujarých večírků s vystoupením známých tváří showbusinessu. Vedle zábavy pro své členy vynakládá Agrární komora miliony i na placení různých kampaní, jejichž přínos je sice pofidérní, ovšem velice dobře na nich profitují nejrůznější soukromé firmy. Například na kampaň Naskoč na mléčnou vlnu vyinkasovala Agrární komora v letech 2017–2021 od ministerstva zemědělství více než 12 milionů korun. Jen loni pak daňoví poplatníci zaplatili téměř 10 milionů korun za bizarní projekty Žijeme jídlem a Žeru maso.
Rehabilitace, která může někoho i bolet
Nabízí se otázka, jak může stát narovnat pokřivená záda zemědělského sektoru. Předně podmínit jakékoli dotace modernizací výroby, zvyšováním kvality a snížením výrobních nákladů. K tomu pak zcela ukončit provozní dotace, které agroholdingy i přes opakovaná varování Nejvyššího kontrolního úřadu doslova „projídaly“ bez jakékoli přidané hodnoty, pokud jde o kvalitu nebo potravinovou soběstačnost.
Jestli něco podporovat, tak pestrost nabídky a inovace. Stát musí pomoci menším a středním producentům třeba tím, aby se mohli spojovat do odbytových družstev s lepšími vyjednávacími podmínkami. Zjednodušit by se měly podmínky pro produkci lokálních potravin. S tím se váže snížení nesmyslné byrokracie, která je s výrobou a prodejem potravin spjata a zejména malé zemědělce úplně nesmyslně dusí. Pro inspiraci stačí nahlédnout za hranice k našim sousedům do Polska nebo Rakouska.
Stát bude také muset nalézt odvahu postihovat nadnárodní potravinářské koncerny, jež nutí nakupovat české obchody pouze přes české distributory bez možnosti „odskočit si“ na nákupy třeba do Německa. Vždyť co kdyby tam nakoupily pro české zákazníky levněji a kvalitněji?
„Hezkou“ ilustrací je například Coca-Cola, jak upozornilo nedávné celoevropské testování dvojí kvality. V českých obchodech (a v dalších zemích střední a východní Evropy) najdete Coca-Colu, slazenou fruktózo-glukózovým sirupem a s vyšší kalorickou hodnotou, než má cukrem slazená Coca-Cola v západní Evropě. A nutnost nakupovat přes českou pobočku Coca-Coly znamená, že pokud chce český obchod nabízet Coca-Colu, musí nabízet kaloričtější a jinak slazenou variantu než mohou nabízet obchody v západní Evropě.
Pokud ale chce vláda skutečně lidem pomoci a alespoň část těch změn prosadit, musí především přestat politikařit a začít táhnout za jeden provaz! Zatímco premiér Fiala jasně pojmenoval viníka, někteří politici už zase halasně vyrazili na obranu agrobaronů a opět obviňují obchody. A to navzdory šetření antimonopolního úřadu, které jasně ukázalo, že obchodníci si své marže na rozdíl právě od agrokoncernů s rekordními zisky v žádném případě nenavyšovali.
V článku jsou použité zdroje: Český statistický úřad, Ministerstvo zemědělství ČR
