Článek
Nový ministr zemědělství musí skutečně začít podporovat snižování zbytečně vysokých dodavatelských cen a zajistit, aby Česko přestalo být potravinovou montovnou, která vyváží levné dotované komodity a dováží kvalitní potraviny. Potřebujeme, aby bylo k dispozici více kvalitních českých potravin za konkurenceschopnou cenu. Obchodní řetězce budou vždycky ve své nabídce preferovat české potraviny, pokud budou mít odpovídající kvalitu a srovnatelnou cenu. Nedostatek konkurence mezi českými dodavateli bohužel vede k tomu, že české potraviny zbytečně prohrávají s těmi zahraničními, což přiznávají i sami potravináři. Řada z nich už prošla velkou modernizací a v posledních letech se výrazně posunula kupředu. Bylo by ale dobře, kdyby nový ministr zemědělství našel odvahu k tomu, aby masivní zemědělské dotace podmínil tím, že přinesou lepší kvalitu a nižší ceny místo toho, aby uměle udržovaly při životě firmy, které by bez dotací na volném trhu nedokázaly přežít.
Klíčové také je, aby nový ministr zemědělství dokázal skutečně výrazně snížit byrokracii, kterou jsou zemědělství, potravinářství i obchod svázány a která zcela zbytečně navyšuje provozní náklady, což se promítá do cen. Tady máme spolu se zemědělci a potravináři desítky návrhů a očekávám, že ministr zemědělství bude spolupracovat s ministrem průmyslu a obchodu, aby došlo ke skutečné změně pro podnikatele v Česku – a pro ty v zemědělství, které ubíjejí stovky formulářů, dvojnásobně.
Nový ministr by měl také najít odvahu ukončit nesmyslnou debatu o ziscích a maržích. Zisková marže osmi největších řetězců v Česku se dlouhodobě pohybuje okolo dvou procent a je nejnižší v celém zemědělsko-potravinářském řetězci. U velkých potravinářů, kteří mají dominantní pozici ve svém segmentu, ziskovost často dosahuje i dvouciferných hodnot. Rozdíl to je obrovský a z velké části je dán nedostatkem konkurence mezi velkými producenty potravin. Není potřeba nikomu závidět, že si umí vydělat – ale je zároveň potřeba dodržovat pravidla hospodářské soutěže a pohlídat si, že zneužívání relativní tržní síly velkými potravinářskými firmami nevede k poškozování českých spotřebitelů.
Několik velkých podniků u nás má tak silnou pozici, že ovlivňuje ceny surovin i cenotvorbu u řady kategorií. Pokud se toto prostředí nezmění, ceny klesat nebudou. Velcí potravináři si to dobře uvědomují, a proto tak agresivně tlačí na to, aby jim nový ministr zemědělství dále pomohl zvýšit už tak nadprůměrnou ziskovost tím, že omezí zahraniční konkurenci a zakáže obchodům nabízet atraktivní slevové akce. Pokud chce vláda udržet to, že ceny potravin v Česku rostou nejpomaleji z celého středoevropského regionu, musí opustit šílené nápady na omezování dovozů potravin, zavádění povinných kvót na české potraviny nebo zakazování slevových akcí. Stačí se podívat na Maďarsko, kde podobné věci zkoušejí – a kde od roku 2015 potraviny zdražily dvakrát více než v Česku.
Pana ministra Šebestyána si vybrala lobby největších českých zemědělských a potravinářských koncernů. Pokud ale má platit volební program stran současné koalice, bude se muset emancipovat od těch, kteří si ho vybrali. Volba je totiž jednoduchá: buďto bude poslouchat ty, kteří ho do funkce dosadili – a pak cena potravin v Česku výrazně poroste. A nebo bude hájit zájmy obyvatel Česka, tlačit na většíkonkurenci a rychlejšímodernizaci českého zemědělství a potravinářství i za cenu toho, že dlouhodobě neefektivní podniky uvolní místo těm, kteří chtějí věci dělat lépe.
Je to jen jeho volba. Ale pokud chce za čtyři roky odcházet jako někdo, kdo výrazně pomohl českým spotřebitelům, musí výrazně navýšit konkurenci mezi dodavateli, omezit vývoz levných dotovaných komodit a posílit výrobu kvalitních potravin v Česku, mnohem více posílit zdravé stravování Čechů a všem firmám ve svém sektoru masivně ulevit od byrokracie. Nejsou to jednoduché úkoly, ale na příkladech z jiných zemí vidíme, že se to dá zvládnout. A pokud o to bude pan ministr stát, jsme připraveni ho v jeho těžkém úkolu podpořit.
