Článek
Už dávno nejde jen o ochranu přírody v tradičním slova smyslu, ale o komplexní soubor evropských i domácích regulací, které zásadně dopadají na podnikatele, spotřebitele i veřejné rozpočty. Právě proto musí být nastupující ministr schopen prosazovat racionální, odborně podložený přístup, který ochranu životního prostředí propojí s udržením konkurenceschopnosti české ekonomiky. A musí najít odvahu výrazně proškrtat zbytečnou byrokracii, která se na smysluplné aktivity ochrany přírody nabalila.
V Česku dnes probíhá implementace celé řady nových evropských předpisů, ať už jde o obaly, odpady, ekodesign nebo uhlíkovou stopu výrobků. Řada těchto návrhů přitom vznikla bez vyhodnocení reálných dopadů a bez ohledu na to, zda jsou pro podnikatele technicky a administrativně vůbec zvládnutelné. Nový ministr by měl být proto mnohem aktivnější v evropské debatě a nebát se jasně říct, že se některé nedávno přijaté předpisy budou muset změnit tak, aby dávaly ekonomický i ekologický smysl.
Typickým příkladem je nařízení o obalech a obalových odpadech, které v současné podobě hrozí dramatickým nárůstem nákladů a zbytečnou administrativou, která se propíše do zbytečně zvýšené ceny potravin. Nový ministr by měl proto měl neprodleně vytvořit širokou koalici zemí, která prosadí časový odklad tohoto nařízení a jeho následné přepracování, které výrazně sníží dopady na dotčené podnikatelské sektory.
V oblasti rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR) potřebuje Česko jednotnou, přehlednou a administrativně nenáročnou architekturu, která bude fungovat jak pro stávající, tak pro nové komodity, včetně co nejefektivnějšího nastavení systému pro oblast textilu a obuvi. Zásadní reformou bude muset projít obalová společnost EKO-KOM, jejíž struktura už řadu let nereflektuje realitu na trhu.
Další klíčovou oblastí, kde evropská legislativa stanoví ambiciózní cíle, je snižování potravinového odpadu. Ministerstvo musí při přípravě národních opatření vycházet z reálných dat. Obchodníci v posledních letech investovali značné prostředky do správného nastavení systému darování potravin, optimalizace logistiky i spolupráce s potravinovými bankami. Výsledkem jsou výrazné úspory potravinového odpadu. Pokud má Česko dosáhnout další snížení potravinového odpadu, musí se ministerstvo soustředit především na motivaci domácností, které jsou v Česku odpovědné za více než polovinu všech vyhozených potravin.
Velkým úkolem pro nového ministra bude zasadit se ve spolupráci s dalšími členy vlády o férové vymáhání pravidel a nastavení rovných podmínek na vnitřním trhu EU. Pokud mají čeští podnikatelé plnit přísné povinnosti, platit recyklační a EPR poplatky a nést náklady spojené s plněním environmentální legislativy, musí stejná pravidla platit pro všechny, kdo na evropském trhu prodávají. Dlouhodobý freeriding ze strany čínských e-shopů, které se povinnostem systematicky vyhýbají, dlouhodobě poškozuje české firmy a je nejvyšší čas, aby vláda začala hájit české spotřebitele i podnikatele.
Životní prostředí si bezpochyby zaslouží ochranu. Stejně tak si ale zaslouží ochranu pracovní místa, dostupné ceny pro spotřebitele a konkurenceschopnost českých firem. Úkolem nového ministra proto nebude hledat ideologická řešení, ale vyvažovat environmentální cíle s rozumem a odpovědností. Pokud se mu to podaří, může sehrát klíčovou roli v tom, aby se ekologická politika nestala brzdou, ale naopak nástrojem modernizace české ekonomiky.
