Článek
Závislost na tucích, cukru a soli výrazně navyšuje náklady zdravotního systému, bere nám možnost pracovat a život dožíváme zbytečně nemocní.
Obchody se poslední roky hodně soustředí na tzv. reformulace potravin v rámci svých privátních značek. Postupně vylepšují složení potravin, snižují objemy cukru, soli a tuků a hledají cesty, jak zákazníkům pomoci, aby žili zdravěji a aby špatné stravování přestalo být hlavní příčinou civilizačních chorob.
V obchodech se dá vždy najít zdravější alternativa za dobrou cenu, ale lidé ji často ani nehledají, protože v hlavě mají stále zakořeněné, že zdravé rovná se drahé. Už dávno to - zejména díky rostoucí oblibě privátních značek - neplatí, ale je potřeba to lidem znovu a znovu připomínat. A také přijmout, že osvěta samotná nestačí a potřebujeme i ekonomickou motivaci ke zdravějšímu životnímu stylu.
Stejně jako v jiných oblastech ekonomického rozhodování nejlépe funguje finanční motivace. Ideální by samozřejmě bylo, aby zdravé stravování podpořil i stát, třeba nižší DPH na ovoce a zeleninu nebo větší finanční podporou zdravého stravování na pracovišti. Jenže peníze chybí i na důležitější věci, a tak se možná budeme muset spolehnout na negativní motivaci, tedy daň, jako to známe u spotřebních daní z tabáku a alkoholu (a na chvíli zapomeňme na to, že podle naprosté většiny českých politiků není víno alkohol).
Řada zemí si to už vyzkoušela a vědí, že dobře nastavená daň má dvojí účinek. Znevýhodní nejméně zdravé výrobky a motivuje výrobce či obchodníky v rámci privátních značek ke zlepšení receptur. Zároveň vytvoří finanční prostor pro podporu prevence a snížení zátěže zdravotního systému.
Česká vláda by měla být v čele zemí, které takové opatření prosazují, ne mezi těmi, kdo brání zájmy velkých potravinářů na úkor zdraví vlastních občanů. Epidemii obezity nezvládneme pouhým vysvětlováním, ale potřebujeme systémovou změnu, která lidem skutečně pomůže.
