Článek
Když Stephen Miran, jeden z klíčových architektů Trumpovy ekonomické strategie, začal hovořit o nutnosti oslabení amerického dolaru, finanční trhy zpozorněly. Koncept, který média překřtila na „Mar-a-Lago dohodu“, odkazující na Trumpovo floridské sídlo, není jen dalším nepředvídatelným krokem staronového amerického prezidenta, ale docela promyšlenou strategií s potenciálem přepsat pravidla globální ekonomiky. Stejně jako každá strategie má však své trhliny. V tomto případě možná docela fatální.
Inspirován dohodou Plaza Accord z roku 1985, kdy mezinárodní konsenzus vedl k řízenému oslabení dolaru, Trumpův ekonomický tým usiluje o podobný efekt, avšak za zcela jiných okolností. Zatímco v 80. letech šlo o multilaterální dohodu mezi spojenci, dnešní administrativa volí cestu ekonomického nátlaku a chtělo by se říci šikany nejen svých rivalů, ale především svých spojenců.
Miranovo přesvědčení, že silný dolar učinil americké exporty nekonkurenceschopnými, a přispěl tak k devastaci americké výrobní základny, vychází z reálného problému. Chronického obchodního deficitu USA, který v loňském roce dosáhl výše 918 miliard dolarů. Navrhované řešení problému však představuje poměrně radikální odklon od dosavadní americké politiky.
Oslabení dolaru by teoreticky mělo zvýšit konkurenceschopnost amerických výrobků na globálních trzích a zároveň zdražit importy, což by motivovalo spotřebitele k nákupu domácího zboží. Záměrné oslabování dolaru je však mimořádně riskantní strategie. Může totiž vést k rychlému odlivu investic a ohrožení pozice dolaru jako globální rezervní měny, což by mělo dalekosáhlé důsledky pro americkou ekonomiku i globální finanční systém, jak ho známe dnes. Je navíc otázkou, proč by státy, jako je Čína, měli na tuto americkou strategii přistoupit.
Ekonomika a bezpečnost
Skutečně revoluční aspekt Trumpovy doktríny spočívá v bezprecedentním propojení ekonomických a bezpečnostních otázek. Americká administrativa začala otevřeně využívat americké bezpečnostní záruky jako páku při ekonomických vyjednáváních, především vůči tradičním spojencům jako Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, ale samozřejmě i Evropa.
Trumpova pozice je přitom docela srozumitelná: platíte-li za americkou ochranu, musíte také přestat podrývat americkou ekonomiku. V praxi to znamená, že Trump očekává nejen vyšší výdaje spojenců na obranu, ale také jejich ochotu přijmout opatření, která by vedla k posílení jejich měn vůči dolaru a snížení obchodních přebytků s USA.
Tato taktika se již projevila v jednáních například s Japonskem, kde Trump pohrozil stažením amerických sil, pokud Tokio až čtyřnásobně nenavýší svůj příspěvek na údržbu amerických základen a nezavede opatření k omezení japonského exportu do USA. Podobný tlak zažívají i Jižní Korea, tak my v Evropě. Jedná se o mimořádně agresivní a ve své šíři v mezinárodních vztazích nevídaný přístup.
Je to styl obchodního vyjednávání Trumpova střihu přenesený do oblasti mezinárodní bezpečnosti. Problém ale je, že bezpečnostní aliance nejsou založeny na principu něco za něco, ale na sdílených hodnotách a dlouhodobých zájmech. Takovýto přístup k mezinárodním vztahům totiž může zásadně narušit důvěru, která je základním pilířem jakékoli fungující aliance. Trump – ať už si to uvědomuje, nebo ne – přenáší své zkušenosti z byznysu do prostředí, které se ale vyznačuje poněkud jinými hodnotami.
Nečekaná spojenectví?
Trumpova politika již začíná vyvolávat nečekané geopolitické posuny. Asi nejviditelnějším z nich je rostoucí potenciál spolupráce mezi Čínou, Japonskem a Jižní Koreou. Tyto tři ekonomické velmoci Asie, tradičně rozdělené historickými spory a rivalitou, obnovily po několikaleté pauze trojstranná jednání, a to mimo jiné právě v reakci na hrozbu obchodních tarifů zaváděných USA.
Bylo by ironií, kdyby Trumpova snaha o bilaterální jednání s každým spojencem zvlášť vedla ke spolupráci mezi bloky zemí, ve kterých by se spojily státy, které USA tradičně považují za svůj pilíř vlivu v regionu, a státy, které USA považují za své rivaly. Toto nečekané sbližování tradičních asijských rivalů by tak představovalo významný posun v regionální dynamice a potenciální oslabení amerického vlivu, jakkoliv k nastolení takové reality je zřejmě ještě daleko.
Trilaterální spolupráce Japonska, Jižní Koreje a Číny zatím zůstává v rovině koordinace v otázkách obchodu a regionální stability, ale její symbolický význam je značný. Představuje totiž první krok k upevnění autonomního ekonomického bloku, který by mohl fungovat s menší závislostí na amerických trzích a bezpečnostních zárukách. Připomeňme, že ekonomické společenství RCEP, které zahrnuje státy jihovýchodní Asie a Pacifiku, už dnes představuje největší ekonomickou dohodu na světě.
Čína hledá nová odbytiště
Dalším důsledkem Trumpovy ekonomické strategie je intenzivnější čínská orientace na evropské trhy. Čínská ekonomika, která čelí zpomalení domácí poptávky a zostřené konkurenci se Spojenými státy, logicky hledá alternativní odbytiště pro své produkty.
Evropa představuje pro Čínu ideální příležitost. Je to velký, bohatý trh, který je méně politicky vyhraněný vůči Číně než USA a zároveň disponuje technologiemi, o které má Peking zájem.
Evropa tak stojí před strategickým dilematem. Na jedné straně nabízí čínský kapitál a trh značné ekonomické příležitosti. Na straně druhé větší závislost na Číně může ještě více oslabit transatlantické vazby v době, kdy se USA pod Trumpovým vedením stávají méně spolehlivým partnerem.
Evropa tak musí najít vlastní cestu mezi nastupujícím americkým ekonomickým nacionalismem a čínskou strategií komunistickým státem řízeného kapitalismu. To bezpochyby vyžaduje větší evropskou jednotu a strategickou autonomii, než jakou EU dosud prokazuje. Bez jasné strategie hrozí, že se evropské země stanou pouhými figurkami ve hře dvou velmocí.
Globální ekonomické důsledky
Trumpova ekonomická politika přináší potenciál pro fundamentální transformaci globálního ekonomického řádu. Záměrné oslabování dolaru v kombinaci s agresivní celní politikou a přehodnocováním bezpečnostních závazků může urychlit trend fragmentace světové ekonomiky do regionálních bloků. Nic na tom už nezmění ani Trumpova poslední zpátečka ohledně výše cel na většinu světa vyjma Číny.
Nejvážnějším dlouhodobým rizikem je tzv. dedolarizace, tedy postupný odklon od amerického dolaru jako dominantní měny mezinárodního obchodu a rezerv centrálních bank. Tento proces již probíhá, byť pomalu. Podíl dolaru na globálních devizových rezervách klesl z přibližně 70 % v roce 2000 na současných asi 60 %.
Trump tak paradoxně urychluje proces, kterému chce zabránit. Oslabováním dolaru a využíváním americké ekonomické moci k politickým cílům motivuje ostatní země k hledání alternativ k dolaru. Čím agresivněji bude Amerika prosazovat své ekonomické zájmy, tím silnější bude motivace ostatních států vymanit se ze závislosti na americkém finančním systému.
Tento vývoj by přitom mohl mít vážné důsledky především pro americkou ekonomiku, která dlouhodobě těží z výhod plynoucích z postavení dolaru jako světové rezervní měny. Patří mezi ně nižší náklady na financování státního dluhu a schopnost financovat chronické deficity obchodní bilance.
Co na to Češi?
Pro Českou republiku, jako malou otevřenou ekonomiku silně integrovanou do evropských hodnotových řetězců, představuje Trumpova ekonomická doktrína značné riziko, ale i potenciální příležitost.
Riziko spočívá především v narušení globálního obchodu. Případná obchodní válka mezi USA a EU by výrazně zasáhla český export, který je závislý na německém automobilovém průmyslu. Zároveň rostoucí geopolitická nejistota může negativně ovlivnit investiční rozhodnutí, což by zpomalilo modernizaci české ekonomiky.
Příležitost pak představuje potenciální přesměrování části výroby z Číny do Evropy v důsledku amerických cel. Česko by mohlo těžit z tendence západních firem přesouvat výrobu blíže k domácím trhům. To však vyžaduje další investice do infrastruktury, vzdělávání a technologického rozvoje. Pro Česko, nejprůmyslovější ekonomiku Evropy, by to tak mohlo znamenat kýžený přísun výroby s vyšší přidanou hodnotou, což by ve výsledku mělo pozitivní vliv na celou českou ekonomiku.
Z bezpečnostního hlediska budeme jako člen NATO, čelit rostoucímu tlaku na zvýšení obranných výdajů. To je tvrzení téměř hraničící s jistotou a česká politická reprezentace se s tím bude muset nutně vyrovnat.
Konec éry americké hegemonie?
Trumpova ekonomická doktrína představuje více než jen dočasnou odchylku od tradičního kurzu americké zahraniční politiky. Je to symptom hlubší transformace globálního řádu, v němž relativní ekonomická síla USA klesá a nové mocnosti získávají větší vliv. Otázkou není, zda se globální řád změní, ale jak rychle a s jakými důsledky. Trumpova ekonomická doktrína může být vnímána jako pokus o zpomalení tohoto procesu, ale její agresivní povaha může paradoxně urychlit ústup americké hegemonie.
Trump a jeho ekonomičtí poradci se snaží zpomalit tento proces agresivní obranou amerických ekonomických zájmů, ale jejich přístup může paradoxně urychlit přechod k multipolárnímu světu, v němž USA nutně ztratí část své výjimečné pozice.
Pro státy, jako je ten náš, to znamená nutnost adaptace na nový globální kontext. Diverzifikaci ekonomických vazeb, posilování regionální spolupráce na evropské úrovni a realistické přehodnocení bezpečnostních garancí. V nastupující éře ekonomického nacionalismu a geopolitické nestability bude schopnost pružné adaptace klíčovým faktorem úspěchu. Teď ještě mít lídra, který to pochopí a dokáže lidem vysvětlit…
Zdroje informací:
The Dollar and the Bond Market's Ominous Message for Trump
The Wall Street Journal, 10. dubna 2025.
https://www.wsj.com/economy/trade/the-dollar-and-the-bond-markets-ominous-message-for-trump-028e8765
Wall Street can't stop talking about the ‚Mar-a-Lago Accord.‘ Here's how the currency deal would work
MarketWatch, březen 2025.
https://www.marketwatch.com/story/wall-street-cant-stop-talking-about-the-mar-a-lago-accord-heres-how-the-currency-deal-would-work-f8fbbda0
An Unreliable America Means More Countries Want the Bomb
Foreign Policy, 14. března 2025.
https://foreignpolicy.com/2025/03/14/trump-nuclear-weapons-proliferation-nato-security-guarantees-korea-poland-germany-japan/
South Korea, China, Japan to hold first summit in four years on May 26-27
Reuters, 23. května 2024.
https://www.reuters.com/world/asia-pacific/south-korea-china-japan-hold-summit-seoul-may-26-27-reports-yonhap-2024-05-23/
China's new back doors into western markets
Financial Times, září 2024.
https://www.ft.com/content/5583db36-5141-413f-9687-2c3f4968ff07
EU seeks China's help to contain Trump's trade war
Politico, 8. dubna 2025.
https://www.politico.eu/article/eu-pencils-in-china-summit-for-july/
No time to drift: Trump, China, and the urgency of a stronger EU-Japan alignment
European Council on Foreign Relations, 10. dubna 2025.
https://ecfr.eu/article/no-time-to-drift-trump-china-and-the-urgency-of-a-stronger-eu-japan-alignment/
Trump's New Economist Makes the Case for 20% Tariffs
The Wall Street Journal, únor 2025.
https://www.wsj.com/economy/trade/trump-tariffs-economost-stephen-miran-1d8f31f2
