Článek
Nečekaný objev
Na zahradě máme plot, který jasně vymezuje hranici s naším sousedem. Nikdy jsem netušila, že by si dovolil překročit tu čáru. Jenže tam, kde dřív byla jen tráva, najednou trčely tři vysazené stromky. Nešlo o žádný omyl, byly zasazené v řadě, rovně jako podle provázku. Nejprve jsem myslela, že to musí být vtip nebo nějaké nedorozumění.
Marná domluva
Když jsem souseda potkala, zeptala jsem se ho, co to má znamenat. Jen pokrčil rameny a řekl, že mu přišlo místo u nás vhodnější. Nechtěla jsem věřit, že to myslí vážně. Odpověděla jsem mu, že ať si stromy okamžitě přesadí na svůj pozemek, protože tohle je naše zahrada a nikdo cizí tu sázet nebude. On jen mávl rukou a řekl, že to tam nechá, že přece stromy nikomu nevadí.
Tichý vzdor
Byla jsem v šoku z jeho drzosti. Doma jsem to probrala s manželem a shodli jsme se, že nebudeme stromky ani vytrhávat, ani se s ním dál hádat. Rozhodli jsme se jinak. Dozvěděla jsem se, že soused si je chodí zalévat. To byl důvod, proč se objevoval na našem pozemku i když jsme nebyli doma. Branka mezi pozemky byla vždy otevřená, aby se dalo jednoduše projít. Jenže po tomhle jsme ji zamknuli.
Stromy bez vody
Trvalo jen pár týdnů, než se ukázalo, že sousedova snaha přijde vniveč. Stromky začaly hnědnout a schnout. On na ně koukal přes plot, ale dovnitř se už nedostal. Nešlo o žádnou zlomyslnost, jen jsme mu dali jasně najevo, že na našem území nemá co dělat. Mohl si je přece vzít zpátky a přesadit, ale místo toho tvrdohlavě čekal.
Poslední pohled
Jednoho dne už byly stromky úplně suché. Soused se sice tvářil naštvaně, ale nic říct nemohl. Naše branka zůstala zamčená a jeho dřina byla pryč. Byla to zvláštní chvíle, protože jsem si uvědomila, jak snadno může někdo cizí zkoušet posouvat hranice, pokud mu to dovolíte. My jsme to ale nedovolili a pohled na uschlé stromky byl toho nejjasnějším důkazem.
