Článek
Stížnosti z ničeho nic
Bydlím v paneláku už dvanáct let a nikdy jsem s nikým neměl větší konflikt. Kouřím občas na svém balkonu, hlavně večer po práci, když si potřebuji vyčistit hlavu. Jednoho dne ale našel můj pronajímatel dopis, ve kterém si sousedi stěžovali, že jim prý kouř leze do bytu a že obtěžuji celé patro. Přiznám se, trochu mě to zaskočilo. Nikdy předtím se nikdo neozval, nikdo nepřišel za mnou osobně. Prostě rovnou formální stížnost.
Očekávání a první reakce
Čekal jsem, že někdo zazvoní a promluvíme si normálně. Kdyby mi soused řekl, že mu kouř vadí, klidně bych si zapálil jinde nebo v jiné době. Jenže místo toho se spustila lavina anonymních připomínek. V domě se začalo šuškat, že prý jsem problémový nájemník. To už mě docela dopálilo.
Hledání řešení
Nejsem konfliktní člověk, ale nesnáším, když se věci řeší za zády. Sedl jsem k internetu a začal pátrat, co říká zákon. Dozvěděl jsem se, že kouření na vlastním balkonu není zakázané. Pokud tím sousedům nevědomky nepoškozuji majetek nebo zdraví, nemají vlastně žádnou páku. Tohle zjištění mě uklidnilo. Zároveň jsem ale věděl, že pokud budu dělat mrtvého brouka, budou drby pokračovat.
Rozhodl jsem se jednat
Následující den jsem šel k domovní nástěnce. Vzal jsem si čistý papír a fixu. Napsal jsem stručný text, bez urážek, bez zbytečného vysvětlování: „Kouřím výhradně na svém balkonu, což je podle platné legislativy v pořádku. Pokud má někdo problém, přijďte za mnou osobně, rád si vyslechnu konkrétní připomínku.“ Podepsal jsem se jménem i číslem bytu.
Odezva v domě
Když jsem šel druhý den z práce, všiml jsem si, že se lidé u nástěnky zastavují a čtou můj vzkaz. Někteří se na mě dokonce usmáli, jako by mi chtěli dát najevo, že jsem udělal správně. Od těch, kteří původně spustili stížnosti, nepřišla ani čárka. Žádné další dopisy, žádné poznámky. Najednou ticho.
Jak to celé utichlo
Postupně se ukázalo, že všem vyhovovalo, že jsem to napsal na rovinu. Ti, kteří kouř nesnáší, si zřejmě uvědomili, že nemají v ruce žádné argumenty. A ostatní ocenili, že jsem to neřešil anonymně. Z balkonu kouřím dál, ale už nikdy jsem neslyšel jedinou poznámku.
Poslední kapka ironie
Nejvtipnější bylo, že po pár týdnech jsem zahlédl jednoho z těch největších kritiků, jak si sám na balkoně zapaluje cigaretu. Tehdy mi definitivně došlo, že jejich stížnost nebyla o kouři, ale o tom, kdo ho vyfukuje. A právě proto jim můj krátký vzkaz zavřel pusu.
