Článek
Klidný odjezd
Když jsme s manželem odjížděli, měla jsem dobrou náladu. Tchyně nás ujišťovala, že se o všechno postará. Byt znala, bydlela kousek od nás, a tak jsem byla v klidu. Klíče jsem jí předala s tím, že nám zalije kytky, vyvětrá a občas se podívá, jestli je vše v pořádku.
Návrat plný očekávání
Po týdnu u moře jsme se těšili domů. Myslela jsem na to, jak se natáhnu do vlastní postele a uvařím si kávu z našeho hrnku. Jenže když jsme otevřeli dveře, nastalo ticho, které mi okamžitě přišlo podezřelé. Nebyl to náš byt, alespoň ne tak, jak jsme ho opouštěli.
První pohled
V obýváku stál jiný gauč, než jsme měli. Náš starý, i když pohodlný, zmizel. Místo něj tam byla rozkládací sedačka v barvě, která se vůbec nehodila ke zbytku vybavení. Na stolku ležela váza, kterou jsem v životě neviděla. Bylo mi jasné, že tohle nemohla být náhoda.
Další překvapení
Šla jsem dál do kuchyně a zůstala stát jako přimražená. Moje oblíbené hrnky a talíře zmizely. Všechny byly nahrazené sadou s růžovými květy. Skříňky byly přerovnané, věci, které jsem měla roky na stejném místě, byly přestěhované úplně jinam. Tchyně nejen že hlídala byt, ale zřejmě si ho vzala jako projekt k přestavbě.
Ložnice jako třešnička na dortu
Když jsem otevřela dveře ložnice, vyhrkly mi slzy. Naše pečlivě vybrané povlečení bylo pryč a místo něj tam leželo saténové v křiklavě červené barvě. Postel byla posunutá k jinému oknu, noční stolky přemístěné a dokonce zmizel i náš koberec. Připadala jsem si jako v cizím bytě.
Setkání s tchyní
Když tchyně přišla, zářila spokojeností. Řekla, že nám udělala radost a že jsme potřebovali změnu. Byla přesvědčená, že staré vybavení nebylo dost reprezentativní. S úsměvem nám vysvětlovala, jak dlouho všechno vybírala a kolik práce jí to dalo. Já ale cítila jen prázdno a bezmoc, protože naše věci zmizely bez dovolení.
Nečekaná dohoda
Po dlouhé debatě jsme se nakonec s manželem rozhodli, že část věcí necháme tak, jak je tchyně zařídila, protože jejich návrat už nebyl možný. Náš gauč skončil někde u známých, talíře rozdala a některé věci dokonce prodala. Zůstaly nám jen fotografie jako vzpomínka. Byt působil jinak, ale už to nebyl domov, který jsme opouštěli.
Dodnes to cítím
I když jsme to později přijali, ten pocit návratu do cizího prostoru ve mně zůstal. Dnes se už směju, ale tehdy jsem měla pocit, že nám někdo vzal kus našeho života. Byt totiž není jen místo k bydlení, je to odraz toho, kdo jsme. A ten náš se během jediné dovolené proměnil k nepoznání.
