Článek
Počítala jsem měsíce do konce
Poslední roky jsem v práci brala s nadhledem. Měla jsem pocit, že už jsem si své odpracovala a zasloužím si klid. Těšila jsem se na chvíle, kdy nebudu vstávat s budíkem, kdy si dám kávu na balkoně a nikdo po mně nebude chtít tabulky, reporty ani schůzky. Kolegové mi říkali, že mi budou závidět, a já se usmívala s pocitem, že konečně přijde moje doba.
Důchod pro mě neznamenal konec, ale začátek. Chtěla jsem cestovat po Česku, navštěvovat kamarádky, možná si po letech zase přečíst knížky, které na mě doma čekaly. Všechno bylo jasné, rozhodnuté.
Nečekané pozvání do kanceláře
Jednoho dne mě šéf pozval na krátkou poradu. Myslela jsem, že půjde o předání mých povinností, ale místo toho mi oznámil, že nechce, abych odcházela. Prý jsem v týmu klíčová, a pokud podepíšu novou smlouvu, nabídne mi šedesát tisíc měsíčně. Seděla jsem tam a nevěřila vlastním uším.
Nabídl mi o třetinu víc než doposud, k tomu pružnou pracovní dobu a možnost dělat část týdne z domova. Věděl přesně, na co slyším. V hlavě se mi rozsvítily všechny kontrolky. Představa klidného důchodu se začala rozplývat a místo ní přišlo dilema, které jsem vůbec nečekala.
Rozum říkal ne, peníze ano
Doma jsem to probírala snad stokrát. Vždycky jsem říkala, že už mám dost, ale přiznám se, že ta částka se mi z hlavy nevyhnala. Po letech, kdy jsem šetřila a počítala každou korunu, mě možnost finanční jistoty lákala. A taky trochu lichotilo, že si mě firma váží natolik, že mě chce udržet.
Začala jsem přemýšlet, jestli nejsem ještě příliš mladá na to, abych skončila. Mám zkušenosti, znám prostředí, a i když mě práce někdy vyčerpávala, měla jsem ji vlastně ráda. Možná jsem se spíš těšila na volnost než na skutečné nicnedělání.
Nakonec jsem podepsala
Do kanceláře jsem šla s tím, že nabídku odmítnu. Jenže když jsem si sedla, všechno ve mně ztuhlo. Šéf mi podal papír s novou smlouvou a já, místo abych se rozloučila, jsem podepsala. Sama jsem se divila, jak snadno to šlo.
Ten pocit, že mě ještě potřebují, mě překvapivě potěšil. Možná to zní hloupě, ale přestože jsem se těšila na důchod, měla jsem strach, že přestanu být pro svět důležitá. A teď se ukázalo, že to tak být nemusí.
