Článek
Nepříjemné přivítání
Přiletěly jsme do Řecka plné očekávání. Slunce, moře a pár dnů volna po dlouhé době. Jenže už na recepci jsme narazily na nepříjemnost. S kamarádkou jsme si nebyly jisté v angličtině, hledaly jsme slova a občas si pomáhaly posunky. Recepční se na sebe s kolegy podívali a začali se smát.
Bylo to ponižující. Člověk se snaží domluvit, nikomu nic zlého nedělá, a přesto si připadá jako atrapa, která je jen pro pobavení. Ještě víc nás to zabolelo, když smích pokračoval i druhý den, když jsme chtěly nahlásit drobnost s ručníky.
Přetekl pohár trpělivosti
Třetí den jsme už měly všeho dost. Recepční se zase pochechtával, když jsme se snažily domluvit snídani na dřívější hodinu. V tu chvíli jsem se na něj usmála a řekla mu, ať nezapomene pozdravovat pana Christopoulose, majitele hotelu. Že ho známe přes známé z domova a máme mu vyřídit, že jsme dorazily.
Ten okamžik bych chtěla mít natočený. Smích okamžitě ztichl, recepční zrudl a jeho kolegyně začala být nápadně zdvořilá. Ještě jsme dodaly, že se s ním určitě uvidíme během pobytu, a odešly jsme.
Náhlá proměna
Od toho dne se všechno změnilo. Každý pozdrav byl úsměvný, žádné uchechtnutí, žádná ironie. Naopak se ptali, jestli nepotřebujeme pomoct s kufry, jestli je vše v pořádku, a chovali se, jako bychom byly ty nejdůležitější hosté hotelu.
Bylo až legrační sledovat, jak se během minuty změní atmosféra jen proto, že jsme vyslovily jméno majitele. Přitom jsme nijak netlačily, jen jsme řekly prostou pravdu.
Vzpomínka, která se neomrzí
Dovolená pak proběhla skvěle, ale nejvíc mi v paměti zůstane právě ta recepce. Jak se lidé, kteří si nás dovolili ponižovat, najednou sami začali předhánět v ochotě. A já jsem si uvědomila, že někdy stačí jen jedno jméno, aby se situace úplně otočila.
