Článek
Nešťastná chvíle u pokladny
Do obchodu jsem šla jen pro pár drobností. Měla jsem za sebou náročný den a těšila jsem se, že nákup rychle odbavím a půjdu domů. U pokladny jsem si dávala věci do vlastní plátěné tašky, protože se snažím šetřit plasty. Jakmile jsem ale přendala poslední položku, taška se mi vyklouzla z ruky a spadla na zem. Některé věci se skutálely, jedna jogurtová krabička se otevřela a část obsahu skončila na podlaze.
Ostrá reakce neznámého muže
Než jsem se vůbec stihla sehnout, zaslechla jsem hlasitý a rozčilený hlas. Za mnou stál starší muž, který čekal ve frontě, a začal mi nadávat, že se neumím chovat, že mladí lidé jsou nešikovní a že jsem měla dávat větší pozor. Nešlo o klidné napomenutí, spíše o proud výčitek, který působil až útočně. Překvapilo mě, jak moc se do situace vžil, i když ho to nijak neohrožovalo.
Pocit trapnosti
V tu chvíli se na nás začali otáčet lidé ve frontě i pokladní. Cítila jsem, jak rudnu a nejradši bych se propadla do země. Připadala jsem si jako malé dítě, které udělalo něco zakázaného. Přitom šlo o obyčejnou nehodu, která se může stát komukoli. Pokladní jen kývla, že se to uklidí, a podala mi ubrousky, abych si mohla otřít ruce.
Pokus o klid
Snažila jsem se zareagovat co nejpoklidněji. Omluvila jsem se a rychle posbírala věci zpět do tašky. Místo aby se situace uklidnila, muž pokračoval ve svém monologu o tom, jak lidé dnes nemají žádnou úctu a všechno dělají bezmyšlenkovitě. V jednu chvíli dokonce prohlásil, že kdybych se chovala pořádně, nikdy by se nic takového nestalo.
Reakce ostatních
Co mě zarazilo, bylo, že se nikdo z okolí neozval. Lidé stáli, koukali a tvářili se, že se jich to netýká. Cítila jsem se úplně sama proti jeho hněvu. Nakonec mě zachránila až pokladní, která se snažila odvést pozornost a požádala dalšího zákazníka, aby se přesunul k vedlejší kase. Tím se proud slov trochu utlumil.
Hořký pocit po cestě domů
Celou cestu domů jsem přemýšlela, proč měl potřebu reagovat tak prudce. Možná měl špatný den, možná ho trápilo něco jiného a já se mu prostě připletla do cesty. Přesto ve mně zůstala hořkost a pocit nespravedlnosti. Stačila obyčejná nehoda a najednou jsem byla v očích cizího člověka symbolem nezodpovědnosti a neúcty.
Zážitek, který ve mně zůstal
Od té chvíle se v obchodě chovám ještě opatrněji, ale zároveň vím, že i kdybych se snažila sebevíc, občas se něco pokazí. Lidské reakce jsou někdy tvrdší než samotná chyba. A právě ten křik cizího pána ve mně zůstal silněji než rozlitý jogurt na podlaze.
