Článek
Úředníci stavebních úřadů by proto měli být na lokálních politicích nezávislí, ve skutečnosti tomu tak bohužel není. O jejich odměnách, stejně jako u ostatních zaměstnanců obecního úřadu, rozhoduje tajemník. Toho jmenuje starosta obce, díky čemuž má na každého úředníka stavebního úřadu pořádnou páku. Ti pak nemají moc zájem rozhodovat v rozporu s přáním vedení radnice, protože by to citelně pocítili na výplatní pásce. Současné potíže stavebního procesu, který v Česku patří k nejkomplikovanějším na celém světě, totiž dopadají úplně na každého. Nemusíte zrovna stavět nový dům či firemní provozovnu, abyste problémy vyplývající z pomalého povolování nových staveb pocítili na vlastní kůži. Nedokončená dopravní síť, chybějící obchvaty obcí či nedostatečná infrastruktura jsou jen některé z nejviditelnějších důsledků zablokovaného povolovacího procesu. Jakákoliv změna, která současný legislativní Kocourkov panující ve stavebním právu mění k lepšímu, je proto více než žádoucí. Úředníci stavebních úřadů by proto měli být na lokálních politicích nezávislí, ve skutečnosti tomu tak bohužel není. Osobní zkušenosti máme a zveřejníme v samostatném článku, jak starostové tlačí na stavební úřady. Lze shrnout, že objektivita a nestrannost rozhodování v oblasti veřejné zprávy může být narušena shledanou systémovou podjatostí.
Systémovou podjatostí se obecně rozumí stav, kdy lze důvodně pochybovat o nestranném rozhodování oprávněných úředních osob v důsledku jejich zaměstnaneckého či služebního poměru k subjektu veřejné správy, v němž tyto osoby působí.
Kritika samospráv, opozice i Senátu? Proč asi!? Lobbing starostů.
Sdružení místních samospráv varovalo, že nová podoba původního stavebního zákona je na míru šitá velkým developerům.
Připomínky považuje za politické a nepravdivé. Podobně bych reagoval také na kritiku ze strany hlavního města. To se obává zejména zrušení některých stavebních uzávěr, které by podle vedení Prahy mohlo mít za následek, že se narychlo začne pracovat na stavbě výhodné jen pro někoho. „Já v tom cítím zase politiku.“
Aktuálně mohu já osobně tvrdit, že současná podoba stavebního zákona nahrává nikoliv developerům ale právě starostům, úředníkům a systémové podjatosti která bude ještě větší než doposud, navíc za podpory vlády a politických špiček!!
Stavební úřady zůstanou pod kontrolou samospráv!!
Vytvoření nové soustavy státní stavební správy se ukázalo jako politicky neprůchozí. Působnost stavebních úřadů tak budou i nadále vykonávat obecní úřady územních samosprávných celků (obce a kraje) v přenesené působnosti. Původně i podle novely, stejně jako podle stávajícího znění nového stavebního zákona, mělo dojít k redukci počtu stavebních úřadů. Touto redukcí měl být vyřešen problém s malými stavebními úřady, v nichž působí pouze jeden nebo dva úředníci. Stavebních úřadů je nyní kolem 700 (počty se mění proto, že některé stavební úřady se nedaří personálně obsadit). I samotné Ministerstvo pro místní rozvoj mělo zpočátku snahu zúžit okruh stavebních úřadů pouze na obce s rozšířenou působností, tj. celkem na 205 úřadů, což by umožňovalo smysluplnou integraci dotčených orgánů, neboť většina je jich dislokována právě v obcích III. typu (ORP). V úřadech těchto obcí se totiž nacházejí i další orgány spolurozhodující o stavbách, zejména příslušné odbory životního prostředí, dopravní správní úřady, orgány státní památkové péče, vodoprávní úřady ad. Zároveň již stavební úřady na ORP bývají dostatečně dobře personálně vybavené, a výkon rozhodování tak neovlivní onemocnění a dovolené, jak tomu je u stavebních úřadů s jedním či dvěma úředníky.
Nakonec ale dle prohlášení ministra Ivana Bartoše zůstane 694 stavebních úřadů. Jejich počet a obvody stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj prováděcím předpisem. Tím pádem ale vzala za své možnost integrace agend dotčených orgánů do stavebních úřadů, neboť v menších obcích se stavebními úřady jiné dotčené orgány nejsou. Ministerstvo si toho bylo vědomo, a tak v novele navrhlo integrovat alespoň výstupy dotčených orgánů dislokovaných na ORP mezi sebou do jediného koordinovaného závazného stanoviska pro stavební úřad. To je jistě lepší než nic, ale i laikovi z toho musí být zřejmé, že již nemůže být pravda teze jediného razítka, neboť přinejmenším, i kdyby takto bylo z integrováno vše (což nebude), půjde o razítka dvě – 1. koordinované závazné stanovisko dotčených orgánů pro stavební úřad a 2. navazující rozhodnutí stavebního úřadu. Obdobně i stavební úřady na krajských úřadech budou zachovány a budou nadále působit v přeneseném výkonu státní správy. Nově však budou jako prvostupňové stavební úřady rozhodovat o některých významných záměrech, mezi které patří např. záměry podléhající posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), silnice I. třídy nebo některá vodní díla. Vytvoření státní stavební správy bylo podle názoru autorů tohoto článku klíčovým předpokladem pro vyřešení problému systémové podjatosti a dosažení integrovaného posuzování dotčených veřejných zájmů, reálné sjednocení správní praxe prostřednictvím metodického vedení a vynutitelnosti práva.
Opuštění tohoto principu proto znemožní systémové zrychlení, zjednodušení a zkvalitnění povolovacího procesu jako takového a jde o zjevný rozpor s věcným záměrem i s většinou původních cílů rekodifikace. Odbouráno tak nebude ani riziko tzv. systémové podjatosti, které vzniká v řízeních, na nichž má obec či kraj vlastní zájem, a proto existují pochybnosti o nestranném rozhodování úředníků, kteří jsou jejich zaměstnanci. Systémová podjatost činí obtíže zejména při povolování větších či politicky citlivějších záměrů nebo při možnostech obcí (v samosprávné působnosti) sjednávat s investory smlouvy týkající se příspěvků na infrastrukturu či občanskou vybavenost. Vytvořením státní stavební správy, které novela definitivně opouští, mělo být riziko systémové podjatosti eliminováno.
LOBBING V BOJI ZA ZACHOVÁNÍ STAVEBNÍCH ÚŘADŮ?
Vláda rozhodla o konečné variantě novely stavebního zákona, kterou po třech měsících od vypořádání posílá do Sněmovny. A to ve verzi, která nakonec – oproti původnímu záměru vlády – zachovává kompletní síť stavebních úřadů v ČR. „Považujeme to za obrovský úspěch našich dlouhodobých snah o zachování dostupnosti stavebního řízení v území,“ říká předsedkyně SMS ČR Eliška Olšáková poslankyně za STAN.
Sdružení místních samospráv ČR i přes drobné výhrady vůči některým ustanovením považuje konečnou verzi zákona za úspěch vyjednávání a spolupráce s vládou, která konečně naslouchala argumentům z území. „Do Sněmovny tak putuje novela obsahující Variantu II, která zachovává současnou síť stavebních úřadů, jejichž seznam bude možné aktualizovat vyhláškou. Do budoucna, stejně jako u matrik, by síť stavebních úřadů měla být hrazena výkonovým modelem financování,“ popisuje E. Olšáková. „Novela, kterou vláda dnes schválila, navrací zpět smíšený model výkonu stavební agendy do obcí a měst.
„Jsem ráda, že nakonec vláda vyslyšela naše argumenty a praktické příklady a rozhodla se pro zachování současného modelu soustavy stavebních úřadů,“ říká Věra Kovářová, členka předsednictva SMS ČR, poslankyně STAN, která se zachováním stavebních úřadů dlouhodobě zabývala: „Seznam stavebních úřadů nebude součástí zákona, jak bylo původně navrženo, ale bude vydáván vyhláškou a průběžně aktualizován. Znamená to, že bude soustava flexibilnější co do vzniku a zániku úřadů, což byla jedna z našich zásadních připomínek,“ dodává Kovářová. V připomínkovém řízení bylo v květnu uplatněno více než 1300 zásadních připomínek nejen od povinných připomínkových míst z řad samospráv a oborových organizací, ale také rezortů, které neměly možnost se stejně jako ostatní připomínková místa účastnit vnitřního připomínkového řízení. „Tím, že neproběhlo vnitřní připomínkové řízení, ve kterém dochází nejen k vydiskutování si požadavků, ale také k odstranění zásadních nedostatků materiálu, museli jsme uplatňovat velký počet zásadních připomínek, a to v několika kolech. V případě takto rozsáhlé novely se jednalo o jedno z nejnáročnějších připomínkových řízení, po kterých bylo potřeba zahájit jednání se zástupci vlády.“ vysvětluje Petr Halada, člen předsednictva SMS ČR, člen STAN a starosta Kamýku nad Vltavou. Přitom většina zásadních jednání je většinou uskutečněna před rozesláním materiálu k připomínkám. Tak také došlo k akceptaci myšlenky výkonového způsobu financování stavebních úřadů pro případ, že by byly všechny zachovány.
Pojem systémové podjatosti
Podjatost lze definovat jako vztah rozhodující osoby k projednávané věci či k účastníkům řízení, resp. jejich zástupcům, který vyvolává pochybnost o objektivitě projednávání a rozhodování věci. Je možné rozlišovat tzv. subjektivní a objektivní stránku podjatosti. Subjektivně podjatá je taková úřední osoba, u níž jsou dány subjektivní, k její osobě se vztahující důvody podjatosti. Příkladem ad absurdum je situace, kdy by úřední osoba rozhodovala o své vlastní žádosti. O něco obvyklejšími situacemi jsou např. řízení, jehož účastníkem má být rozhodující úřední osoba, rozhodování o žádosti osoby, s níž je úřední osoba v přátelském či rodinném vztahu, nebo naopak vůči níž chová silné antipatie. Zde vidět kdo za co lobbuje a kdo tlačí. Hlavně že se křičelo na developery. Současný model jde na ruku starostům, ač v přenesené působnosti nesmí nijak zasahovat do kompetencí stavebního úřadu.
Podjatost netrápí jen Prahu
Podobným způsobem jako u Pražského okruhu se postupovalo například v případě vydávání výjimek z chráněných živočichů a rostlin na stavbě D3 ve Středočeském kraji, které namísto Středočeského kraje řeší Plzeňský kraj. Do podobných situací se dostal například Hradec Králové (rekonstrukce klíčové křižovatky Mileta a Velkého náměstí, jež muselo povolovat město Hořice) nebo Karviná (příprava území pro průmyslové zóny Nad Barborou, kterou byl usnesením pověřen Havířov), proto tedy skutečně nelze říct, že by se jednalo jen o problém hlavního města. Námitka systémové podjatosti komplikovala také například úsek D35 Džbánov - Litomyšl, rozšíření průmyslové zóny Kvasiny - Solnice. Stavba nové linky metra D se kvůli námitce o podjatosti prodloužila téměř o rok.
Námitek podjatosti přibývá
Ministerstvo pro místní rozvoj eviduje zvyšující se počet případů, kdy musí rozhodovat o námitce systémové podjatosti krajských stavebních úřadů. V roce 2018 MMR řešilo 38 případů podjatosti, v roce 2019 to bylo také 38 případů, v roce 2020 se projednávalo už 66 případů podjatosti. Tato čísla potvrzují narůstající trend, ale nevypovídají o tom, v kolika případech se tento problém objevil. Údaje o tom, kolik námitek podjatosti řeší obecní a krajské stavební úřady a soudy nemáme.
Stačí se podívat na problematiku černých staveb
Nejvíce volali po kompromisu zástupci místních samospráv, tedy starostové. Za nepřiměřenou tvrdost považovali prakticky nulovou toleranci k jakýmkoli černým stavbám. Ty by vlastníci museli po nabytí účinnosti zákona v původním znění odstranit. Pozměňovací návrh nakonec prosadila ve výboru pro veřejnou správu poslankyně a předsedkyně Sdružení místních samospráv České republiky Eliška Olšáková ze STAN. Šlo především o to dát šanci těm stavebníkům, kteří sice z nějakého důvodu stavěli bez povolení, ale pokud by povolení chtěli řešit, dostali by ho.
Závěrem bych po zkušenostech za poslední 3 roky dodal, že stačí být za dobře s obcí či s úředníkem stavebního úřadu a nikdo vám nedělá problém s černou výstavbou a vše se zametá pod koberec. Především tam, kde se problém týká obcí či státních podniků. Liknavý přístup, kdy neukázněnému stavebníkovi není z moci úřední zabráněno v pokračování a celkovém dokončení nepovolené stavby, je špatným signálem pro společnost a může vést k názoru, že zákony, a především úřady, neměří všem stejně. Starostům černé stavby nevadí což je dobré vědět.
Systémová podjatost paralyzuje stavebnictví.
Řešením je oddělení státní správy od samosprávy nebo zavedení „stavební policie“.
Nový stavební zákon není žádnou reformou, je spíše ostudou politiků, a především Ivana Bartoše.
Velká škoda
Zdroj
