Článek
Pokouší se voličům ukázat přívětivější tvář a vyvarovat se excesů svého otce Jean Marie Le Pena, jehož postoje neměly daleko k neonacismu.
Proslul mj. svým obdivem k vichistické Francii a nacistické plynové komory označil za historický detail. Přes veškerou snahu političky, která se rozkmotřila se svým otcem, však stín temné minulosti stále zčásti zůstává. Kritizovat na ní lze ledacos.
Ponechme stranou kauzu zpronevěry evropských peněz na platy falešných asistentů europoslanců. Šlo zde o to, že peníze šly ve skutečnosti lidem, kteří nepracovali pro Evropský parlament, ale pro její stranu Národní sdružení. Celkem se mělo zpronevěřit několik milionů eur.
Obdiv k Rusku
Mnohem větší znepokojení přinejmenším donedávna vyvolávala něčím úplně jiným. Svými vazbami a sympatiemi k Rusku, kterými se nikdy příliš netajila. V jednom dávném rozhovoru pro ruský deník Komersant dokonce přiznala, že Vladimira Putina „do určité míry obdivuje.“
Za připomenutí také stojí, že u jejích kontaktů s Ruskem nalezneme bohužel i českou stopu. Půjčku ve výši devíti milionů eur získala její strana v roce 2014 od dnes už zaniklé První česko-ruské banky. Jejím vlastníkem byl Roman Popov, ruský finančník s vazbami na Putinův režim.
Fotka s Putinem jako tahák pro prezidentské volby
Marine Le Penová byla dokonce několikrát v Moskvě na návštěvě přímo u Putina. Při jedné z nich v roce 2017 kritizovala protiruské sankce uvalené Evropskou unií. Z tohoto setkání vznikla fotografie, na které si s ruským prezidentem přátelsky třese rukou.
Zmíněná fotka se dokonce měla původně objevit na propagačních materiálech při prezidentské kampani v roce 2022. To se ale nakonec nestalo. Vytištěný už byl přes milion letáků, nicméně když 24. února 2022 vtrhla ruská armáda na Ukrajinu, letáky musely být skartovány.
Lídryně strany Národní sdružení si velmi dobře spočítala, že jakékoli spojování s ruským gosudarem dopouštějícím se nevyprovokované agrese vůči slabší zemi by její prezidentské kampani nepomohlo.
Nečekaný obrat o 180 stupňů
Marine Le Penová se však ruskou agresi dlouho zdráhala jednoznačně odsoudit a stavěla se vůči dodávkám zbraní na Ukrajinu rezervovaně. Až s blížícími se volbami do Evropského parlamentu udělala obrat o 180 stupňů.
Při svém překvapivém projevu ve francouzském Národním shromáždění odsoudila ruskou invazi a prohlásila, že „Rusko spustilo válku na prahu EU a geopolitickou krizi, která je bezpochyby tou nejdramatičtější za posledních dvacet let.“
Připomněla také tisíce mrtvých a zraněných a miliony těch, kteří museli opustit svá města a vesnice. Dále řekla, že „napadenému ukrajinskému národu vděčíme za naše bezpečí. Francie mu dluží respekt a podporu.“ Zrovna od ní bychom tak silná slova na podporu Ukrajiny opravdu nečekali, ale stalo se.
Šance přiznat chybu
Pozdě, ale přece, řekli by mnozí. Já si ale spíše myslím, že Marine Le Penová ukazuje, že bez ohledu na pochybnou reputaci je prakticky u každého možná alespoň částečná změna k lepšímu.
Bezesporu šlo o naprosto přelomový milník, když jsme zrovna z úst Le Penové mohli slyšet tato slova na podporu Ukrajiny, která u ní byla donedávna jen těžko představitelná.
Pokud i tato důležitá postava evropské nacionalistické scény spojované často s vazbami na Kreml veřejně podpoří Ukrajinu, můžeme to vnímat jako dobré znamení pro celou Evropu.
Co na to Okamura?
Inspiraci by u ní měl hledat třeba Tomio Okamura a celé jeho hnutí SPD, které v Evropském parlamentu zasedá ve stejné frakci právě se stranou Národní sdružení.
Právě Okamura se velmi často a rád chlubí spojenectvím s francouzskou političkou. Bývá s ní dokonce vyobrazený i na předvolebních materiálech.
Zatím to ale nevypadá, že by se předseda hnutí SPD chystal vystoupit v Poslanecké sněmovně proti ruské agresi a vyzdvihnout hrdinství ukrajinských bojovníků bojujících také za nás.
Proto se ptám, kdy krok Marine Le Penové napodobí také Tomio Okamura? Nyní k tomu má naprosto jedinečnou a neopakovatelnou příležitost!
