Článek
Ztracené zboží
Všechno začalo úplně nevinně. Nakupovala jsem jako obvykle, měla jsem menší košík a postupně do něj dávala věci, které doma chyběly. Pečivo, máslo, nějaké ovoce a navrch pár drobností do zásoby. Košík jsem na chvíli odložila vedle regálu, protože jsem si chtěla podrobněji prohlédnout nabídku těstovin. Když jsem se po chvilce vrátila, něco mi nesedělo. Chyběla tam čokoláda a dvě jogurtové taštičky.
Podezření na omyl
Nejdřív jsem si myslela, že jsem je třeba jen špatně položila nebo přehlédla. Prohrabala jsem celý košík, ale zboží nikde. Vydala jsem se tedy zpátky po uličce a všimla si ženy, která vkládala do svého vozíku úplně stejné věci, jaké mi zmizely. Byly to stejné značky, stejné příchutě, dokonce i ta čokoláda byla poslední z regálu.
Konfrontace
Se slušností jsem k ní přišla a zeptala se, jestli si náhodou nevzala z mého košíku pár věcí. Čekala jsem, že se lekne a omluví, protože se to mohlo stát omylem. Jenže ona se na mě podívala klidně a pronesla větu, kterou si pamatuji dodnes. Řekla, že jsem si nákup měla hlídat. Nic víc, žádné vysvětlení, žádné pardon. Prostě jako by to byla moje vina.
Nepříjemný pocit
V tu chvíli se mi sevřel žaludek. Nebylo to ani tak o těch pár korunách, jako spíš o tom pocitu bezmoci. Stála jsem tam s košíkem v ruce a snažila se pochopit, jestli to myslí vážně. V obchodě byli lidé, kteří nás slyšeli, a já cítila, jak se na mě upírají pohledy. Připadala jsem si trapně, i když jsem nic špatného neudělala.
Reakce okolí
Nikdo se neozval, nikdo nic neřekl. Bylo ticho, jen cvakání vozíků a pípání pokladen v dálce. V duchu jsem čekala, že třeba někdo dodá, že má omluvit, ale nestalo se nic. Ta žena odjela se svým vozíkem pryč a já tam zůstala stát. Zvedla se ve mně vlna vzteku, ale zároveň jsem cítila, že hádat se by stejně k ničemu nevedlo.
Další průběh nákupu
Nakonec jsem šla znovu k regálům a vzala si jiné výrobky. Čokoláda už nebyla, tak jsem koupila sušenky. Jogurty jsem musela vzít jiné, než jsem chtěla. Nebyl to velký problém, ale pocit, že někdo jen tak sáhl do mého košíku a ještě se tvářil, že je to normální, ve mně zůstal.
