Článek
Mnoho politiků a komentátorů v Česku reagovalo na vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách tak, že je potřeba počkat na konkrétní politiku nové prezidentské administrativy vůči Rusku, protože není nikde psáno, že bude horší, než je ta současná, a že zvolení Donalda Trumpa je vlastně novou příležitostí, jak se postavit Rusku.
Příležitost to vskutku je, ale rozhodně ne díky tomu, že budeme akceptovat Trumpovu politiku, ale jen díky tomu, že se blíží konec hodnotového spojení mezi Evropou a USA, na který je třeba reagovat.
Lidí, kteří „doufají v Trumpa“, znatelně ubývá. Trump se od svého zvolení Ukrajiny nijak nezastal, ani se nijak nepostavil Rusku. Zato 7.1.2025 se na tiskové konferenci postavil za americkou anexi Panamského průplavu, Kanady a Grónska, čímž šokoval americké spojence.
Trump se takto vyjádřil už 14 dní před svým nástupem do funkce a vyvolal obavy, jak se bude vyjadřovat a zejména konat po 20.1., kdy už bude skutečně u moci. Dalo by se říct, že ještě pár takových tiskových konferencí a už nebude moci nikdo seriózně uvažující „doufat v Trumpa“.
Jak by řekl televizní prodejce „to však ještě není zdaleka vše“. Trumpův blízký spolupracovník a budoucí ministr americké vlády Elon Musk se začal vměšovat do evropské politiky, podpořil krajní pravici v Německu a zaútočil na britského premiéra. A samozřejmě nechal pozměnit algoritmy jím vlastněné sítě X, tak aby ovlivnil politickou situaci v těchto zemích, čili se chová obdobně, jak to předvádí Putin v Rumunsku a jinde.
Politici mimo Česko berou tyto hrozby vážně a intenzivně se připravují na Trumpův nástup tak, aby omezili závislosti Evropy na USA v míře, v jaké to je takto rychle možné. A to za pomoci stávajícího prezidenta Bidena. Názornou ukázkou toho je, že velení mezinárodních iniciativ, jako je koordinace pomoci Ukrajině (Ramsteinská skupina) nebo řízení protivzdušné obrany NATO nad Polskem je předáváno od USA směrem k mezinárodnímu velení NATO, tak, aby se nedostalo k rukám Trumpových lidí.
Celá Evropa čeká na to, jaká bude skutečná Trumpova politika vůči Ukrajině. Ve skutečnosti, i když můžeme číst dennodenně spekulace různých komentátorů, to nikdo neví. Co však s určitostí víme je to, že to nebude tak, jak to sliboval Trump před volbami, kdy tvrdil, že válku na Ukrajině ukončí 24 h po svém zvolení. To se nestalo. A nyní už víme, že ji nemá v plánu ukončit ani 24 h po nástupu do funkce, ale údajně v rámci 100 dní.
Problém je v tom, že se Trump snaží garantovat, jak rychle ukončí válku, ale absolutně se nesnaží garantovat v čí prospěch by to mělo být.
Po tom, co se děje od jeho zvolení, si můžeme být jistí, že pokud válku ukončí, tak to bude tak, aby z toho měl největší prospěch on. Co to znamená však ví také jen on.
A to je právě ten problém. Je to totiž podobná situace, jako když nevíme, kdy a jak chce ukončit válku na Ukrajině Putin. Nebo jako když nevíme, co chtějí udělat Číňané s Tchaj-wanem.
Rusko, Čína, Írán, Severní Korea jsou nevypočitatelné země, které se řídí vůli svých vůdců nebo vládnoucích klik. A tito mocní uvažují o geopolitice, o válce a o míru, o anexi cizích území jako o šachu. Řeší, co je pro ně výhodné a co není. A řeší, co udělá jejich soupeř, když oni udělají nějaký tah. Je to pro ně jen mocenská hra, kterou vedli absolutní vládci ve starověku nebo ve středověku nebo kterou vedly velmoci v 19. století.
Lidé, státy a režimy, které přemýšlejí nad tím, jaké to bude mít důsledky, kterým záleží na utrpení civilistů i vojáků, které se snaží chránit lidská práva, svobodu a prosperitu a řešit globální problémy tuhle hru nechápou a nehrají ji.
Takto to nehrály ani USA, i když si spousta lidí myslí, že ano.
Ale teď se díky Trumpovi USA zařadí mezi tyto „racionálně šachové“ velmoci. Samozřejmě to neznamená, že se USA stanou spojenci Ruska, Číny, Íránu nebo KLDR. Můžou zůstat nepřáteli. Dokonce mohou proti sobě bojovat. Otázka ovšem je za co budou bojovat.
Grónsko, Panama a Kanada nám říkají, že Trump podobně jako Putin nebo Si Tin Pching uvažuje jen o „hmotných“ věcech jako je další území nebo strategické suroviny.
Opravdu se někdo troufne tvrdit, že Trump bude chtít s někým bojovat nebo soupeřit kvůli lidským právům, demokracii, svobodě nebo třeba potrestání válečných zločinů, zabránění genocidy a jiným neuchopitelným věcem?
A už vůbec nebude Trump bojovat nebo soupeřit s někým kvůli dodržování mezinárodního práva, respektování spojeneckých dohod nebo morálním závazkům. Protože tyto věci pro něj nic neznamenají. Stejně jako nerespektuje demokratická pravidla, zákony a politickou kulturu vlastní země.
I když se tedy Trump pravděpodobně nestane ruskou nebo čínskou loutkou nebo ruským či čínským spojencem, i když pravděpodobně nepředá Ukrajinu Putinovi na stříbrném podnose, přesto zařadí USA k zemím, které zničily, ničí a budou ničit světový řád a udělají z něj geopolitickou džungli plnou podrazů a válek.
V tomto smyslu je Trump stejný barbar jako výše zmínění diktátoři. Barbar, který boří starý svět a buduje nový. Velmi nebezpečný.
A to je ten důvod proč už my Evropané ve skutečnosti nemáme na druhé straně Atlantiku spojence (kromě Kanady). Čím dříve to pochopíme, tím lépe se postaráme sami o sebe.
