Článek
Podívat se do statistik a vyprávět ostatním vlastní zkušenosti s Ukrajinci.
Statisticky je to jasné. Kriminalita Ukrajinců je naprosto stejná jako kriminalita kohokoliv jiného.
To je hlas rozumu.
A pak je tu hlas srdce. Každý, kdo má srdce, musí cítit sympatie s tímto těžce zkoušeným, ale nevzdávajícím se a odvážným národem. A kromě toho tady máme spousty pozitivních příběhů z našeho soužití s Ukrajinci v Česku. A musíme jich vyprávět více, než je těch příběhů temných.
Aby tomu tak bylo, rozhodl jsme se přidat ten svůj.
Před deseti lety jsem ještě trpěl předsudky vůči Ukrajincům. Taky jsem jim říkal „ukáčka“. Myslel jsem si, že to jsou mafiáni v teplákovkách a primitivové, kteří se hodí jen na těžkou fyzickou práci. Ano, mé přesvědčení bylo ostudné. Měl jsme plnou hlavu historek z devadesátých let o ukrajinské mafii a představoval jsem si typického Ukrajince jako násilného primitiva. Myslel jsem si, že typickým Ukrajincem je Kličko. To jsem ještě netušil, že Kličko není primitiv, ale inteligentní a schopný člověk a politik.
Přesto jsem já osobně žádné negativní zkušenosti neměl. Znal jsem pár Ukrajinců o kterých se říkalo, že jsou gangsteři, ale jen se to říkalo. Párkrát sem potkal v Praze skupinky dělníků, se kterými se moc rozumně mluvit nedalo. Ale to bylo všechno.
Zlom přišel po okupaci Krymu. Přestože jsem byl plný předsudků, přišla mi okupace Krymu a boj proti Majdanu nespravedlivé a ohavné. Z normálního morálního hlediska. Dodnes nechápu, jak tohle může někdo relativizovat a považovat se na normálního a čestného člověka.
To, co si prožila většina Čechů v roce 2022, tedy rozhořčení nad ruskou invazí a emocionální sepětí s Ukrajinou a jejími obyvateli, jsem zažil a prožil už v roce 2014. Rok 2022 pro mě zase tak šokující a překvapivý nebyl. Spíš jen fakt, že „to Putin skutečně udělal a že všichni, kteří před ním varovali, měli pravdu.“
No, tak v tom roce 2014 jsem šel na svou první demonstraci za Ukrajinu na Václaváku. Po teplákovkách a primitivech tam nebylo ani stopy. Byly tam stovky dobře oblečených lidí s moderními mobily, kteří si točili, co se tam děje. Koukal jsem na ty lidi, jak vypadají, jaký na mně vrhají dojem a řekl jsem si: „To je super, že tady za Ukrajinu demonstruje tolik Čechů.“
Když jsem se však zaposlouchal do hovorů, zjistil jsem, že to nejsou Češi. Čechů tam tehdy byla zanedbatelná menšina.
Tento zážitek mi otevřel oči a já se zbavil svých předsudků. Doporučuji vám to. Když se někoho bojíte nebo nad někým ohrnujete nos, zajděte si mezi ně. Zjistíte, že jsme všichni stejní lidi.
S mnohými Ukrajinci jsem se spřátelil. Moji přátelé nejsou primitivové. Většina z nich je vzdělanější, pracovitější a schopnější než já. Spousta z nich má lepší zaměstnání, lepší kariéru a vydělává víc než já. Jiní zase dělají pomocné práce, které ale naprosto neodpovídají jejich kvalifikaci.
A vůbec. Člověk, který má tu odvahu opustit svůj domov a přestěhovat se do cizí země a úspěšně se tam usadit, má můj obdiv. Já k tomu nikdy nenalezl odvahu.
Přestěhoval jsem se kdysi z Ostravska do Prahy a cítil se v Praze dost ztracený. Mentalita Pražanů mi přišla tolik odlišná od mentality Ostraváků a cítil jsem se v Praze osaměle. Chtěl jsem se vrátit domů.
A pak mi jedna Ukrajinka, jen tak mezi řečí řekla: „Miluji Prahu. Je krásná. Lidi tu vydělávají dost peněz a mají je kde utratit.“
A já si uvědomil, že má pravdu a přestal jsem chápat, na co si stěžuji. Zamiloval sem si Prahu, stal jsem se Pražákem. Díky Ukrajincům.
Další moji ukrajinští kamarádi mi ukázali, kde se dá v Praze bavit a odpočívat. Jak se tady dá užit si života.
Od roku 2022 mám u sebe na bytě vždy minimálně jednu Ukrajinku. Nebojím se jich a ony se nebojí mně. Žádné obavy, žádné předsudky. Úplně normální spolubydlení.
Bez ohledu na mé politické přesvědčení nemám vůči Ukrajincům žádné předsudky a dokonce je ani nijak neodlišuji od Čechů. Teď o nich píšu jako o skupině, protože je to účelem tohoto článku. Jinak ne.
Většina lidí má s ostatními lidmi normální vztahy a žije obyčejný život. Nějaký krutý vstup násilné kriminality do tohoto normálu je statistická výjimka, která se většině lidí ani nepřihodí. A je jedno jestli žijete jen mezi Čechy nebo je ve vašem okruhu někdo jiný. Třeba Ukrajinci.
Sláva Ukrajině!
