Článek
Cítíte to? Pokud sledujete vývoj na Ukrajině, rostoucí odpor a demonstrace proti Green Dealu, neustávající hysterii kolem migrace a upadající evropskou konkurenceschopnost, nemáte pocit, že se na Evropu zase valí jedna krize za druhou, že jsme až po krk v problémech a že se nerýsuje cesta ven?
Zdá se jako by jasné recepty na všechny tyto problémy měli jen populisté, nacionalisté a proruští extremisté. Vždyť je to tak jednoduché. Stačí přestat pomáhat Ukrajině, zrušit Green Deal, zastavit migraci nějakým plotem a vůbec nejlepší by asi bylo vystoupit z EU nebo ji rovnou rozpustit.
Ano, populisté mají pravdu. Pokud přestaneme pomáhat Ukrajině, můžeme se soustředit na něco jiného. Pokud zrušíme Green Deal, můžeme dělat věci jako dosud a nemusíme nijak měnit naši dopravu, průmysl a spotřebu. Pokud postavíme zeď kolem Evropy, migranti sem přestanou proudit. A pokud vystoupíme z EU nebo ji zrušíme, tak se zbavím jha nařízení a byrokracie.
Tyto problémy zmizí. Bohužel si ale spousta lidí neuvědomuje nebo nechce uvědomit nebo někdo zařídil, aby si to neuvědomovali, že „vyřešením“ těchto problémů nastanou problémy horší. Přímo katastrofálnější.
Pokud přestaneme pomáhat Ukrajině, zvítězí Rusko, které nabude dojmu, že čím větší a obludnější intervenci vyvolá, tím bude jeho kořist bohatší. Nejprve srovnalo se zemí malinké Čečensko a vyšlo mu to. Pak zabralo kus malé Gruzie a vyšlo mu to. I řekli sem v Kremlu, že to zkusíme na velké Ukrajině a třeba to taky vyjde. A tak Rusko zabralo část Ukrajiny, velké, ale chudé země. A ejhle, ono to zase vyšlo. Po osmi letech okupace Rusko vidělo, že se mu nic katastrofálního nestalo, a tak si řekli, zkusíme získat Ukrajinu celou.
To už je trochu těžší zápas, Kreml riskuje velmi hodně, riskuje osudově, ale zdá se, že i tohle mu může vyjít.
A pokud mu tohle vyjde, tak si ruský medvěd, až si olíže rány (nebo taky ne) troufne zase na něco většího. Pokud porazí takovou velkou zemi jako je Ukrajina, řeknou si třeba, že by to mohli zkusit tentokrát proti celému kontinentu. Evropě.
Pokud zrušíme Green Deal, možná bude na pár let všechno v průmyslu, dopravě a energetice jednodušší. A třeba tím inspirujeme jiné části světa, aby se na to vybodli taky. Ale pak bude počasí pořád divnější a divnější. Záplavy a požáry vyschlých lesů stále katastrofálnější. Z části světa, kde není tak příjemné podnebí jako v Evropě, se povalí miliony lidí, aby si zachránily holý život a budou hledat azyl na našem kontinentu. Evropě.
Jasně, my se budeme řídit selským rozumem a postavíme kolem Evropy zeď, ostnatý drát a bunkry a zákopy. Necháme na nich umírat tisíce lidí. Nebo ve člunech. Problém je, že víme, z historie, že zdi nezadržely lidi, kteří si chtěli ukousnout z koláče bohaté říše nebo civilizace. Každá zeď jednou padne. A ti lidi, kteří tu zeď zbourají, budou opravdu naštvaní. Zatímco dnes se někteří z nich nechtějí přizpůsobit, tak pak se nebude chtít přizpůsobit nikdo a většina z nich to tady přijde záměrně zbořit.
Můžeme z EU vystoupit, nebo ji zrušit nebo ji omezit, abychom vyřešili byrokracii a vykáceli les předpisů a nařízení. A pak si konečně svobodné a sebevědomé státy zbavené jha nadnárodního molocha dělat věci po svém. Každý po svém. Každý jinak. Obchodování se opět prodraží. Spolupráce se zkomplikuje. Místo zlé evropské byrokracie nastoupí ta hodná, národní. Každý stát oslabí ekonomicky i mocensky a postupně padne do rukou Rusů, Číňanů nebo naštvaných migrantů.
Samozřejmě tomu nemusíte věřit, že to takhle bude, a vaši populisti vám to samozřejmě popřou. Ale obecnému faktu, že populismus prostě nefunguje, by se věřit mělo, protože je to pravda. Máme na to dobrý příklad z pandemie covid-19. Populisté jako Babiš nebo Trump si vedli naprosto katastrofálně.
Samozřejmě komunistická Čína, Severní Korea nebo Rusko vykazují docela tuhý kořínek, který je však vykoupen bezuzdným terorem a diktaturou. I to je pro některé naše spoluobčany přijatelná cena za pocit, že vláda umí řešit problémy rychle a jednoduše. Ale mějme naději, že většina lidí stále ještě tuhle cenu připravena platit není, i když se jim jednoduchá a levná populistická řešení líbí.
Problém je, že ta první sada problémů. Ty které veřejnost vnímá teď prostě jsou. Ta druhá sada je sice neodvratná, pokud problémy populisticky prostě zrušíme, ale bude až v budoucnu. A pro spoustu lidí, to co se ještě nestalo žádný problém není. Nezáležím jim na budoucnosti a což je tragické. Nebo jsou tak sobečtí, že jim nezáleží ani na jejich dětech. Nebo jsou tak hloupí.
Problém je, že ne populisté – strany, politici a další elita Evropy prostě stojí v týmu, který má těžší roli než populisté. Musí lidem vysvětlovat neviditelnou budoucnost, musí místo jednoduchých, ale katastrofálních řešení hledat řešení účinná, ale obtížná. A musí tyto řešení lidem umět prodat.
Problém je, že někteří z nich toho nejsou schopni. Jiní jsou zase příliš líní, aby podstupovali mnohem větší námahu nepopulistické politiky. A další nejsou zase příliš odvážní na to, aby se nebáli vzdorovat ukřičenému hloupému davu.
Lidí, kteří jsou schopni účinně populismu čelit, je skutečně jako šafránu. Navíc jsou roztroušeni v různých stranách a dalších entitách a ztrácejí se v moři lidí sice hodných, ale poměrně neschopných.
Nezbývá tedy, než takové lidi hledat. Uvědomit si, že instituce jsou právě většinou tvořeny těmi méně schopnými, ale že prostě nic dokonalého a 100% bezvadného nenajdete (a to platí zejména o politických stranách).
Nadcházející evropské volby nebudou zřejmě nějaký revolučním zlomem ani dobrým, ani zlým směrem. Samozřejmě, že populisté se z nich snaží udělat referendum o těžko řešitelných problémech, a samozřejmě, že ne populisté nemají příliš možností, jak takovému přístupu čelit.
Ale možná by stálo za úvahu brát tyto evropské volby jako šanci a příležitost zase probrat strany, najít nějaké schopné lidi, kteří tomu umí čelit, a podpořit je.
Jen takhle můžete něco udělat pro Evropu a tedy pro Česko a tedy pro sebe.
Protože volit populisty nebo je nechat vyhrát nedává žádný smysl.
