Článek
49. číslo časopisu Respekt z roku 2024 bylo z velké části věnováno reakci na americké volby. Komentář amerického novináře Fareeda Zakarii, stejně jako interview s ním a článek Jiřího Soboty vyznívají ve prospěch jedné teorie:
Vítězství Donalda Trumpa není nějaký návrat do minulosti, ale ve skutečnosti se bude dít něco nového, něco, co tu ještě nebylo. Jde o překreslení základní společenské dohody, o zrušení té staré a nastolení nové.
Trumpovo vítězství a populisty deroucí se k moci i jinde ve světě nelze považovat za nějakou nehodu nebo dočasnou katastrofu, ale je to prostě dějinný trend, i když je to v podstatě kontrarevoluce, tedy reakce na rychlé revoluční změny, které probíhají v naší civilizaci a kterých se lidé bojí.
Na těchto teoriích opravdu něco je. A týká se to nejen USA, ale celého liberálního Západu. Možná ta část západní společnosti, která odmítá populismus a extrémismus, nemůže zvítězit proti druhé straně právě proto, že stále nepochopila, co se děje.
Pořád si myslíme, že populistické tažení je jakási katastrofa, něco jako byla pandemie Covidu, něco proti čemu se dá očkovat, nějak se tomu dá bránit a nějak se to dá zastavit. Ale co když tomu tak není a je to prostě ono pověstné „kolo dějin“, začátek nové éry.
My, liberálové nechceme přijmout tuto myšlenku, protože nás děsí a protože si nedovedeme představit novou éru Putina a Trumpa. Je to pro nás, jako zažít pád Říma, jako by nás mělo čekat 1000 let chaosu jako ve slavné scifi Isaaca Asimova Nadace.
Jenže, když si přečtete na začátku zmíněné komentáře, všimnete si tam ještě jednoho prvku. Ta nová éra ještě není definovaná. Již zmíněný Fareed Zakaria říká: „Nejsem připraven prohlásit, že hlavní narativ současnosti přinesl Donald Trump. Tvrdím, že Trump převrátil ten starý, ukázal, že je s ním konec.“
Pokud toto přijmeme, tak se můžeme přestat bát budoucnosti. Ta ještě není napsaná. Jen je potřeba přestat lpět na starém světě, doufat v návrat starých pořádků a je třeba začít definovat ty nové. Je třeba se pustit do soutěže s populisty, kdo ty nové pořádky definuje rychleji a silněji.
Jde totiž o to, že ty nové pořádky nemusí být vůbec špatné. Budou prostě jen jiné. Ale bude o to muset být sveden velmi těžký zápas, který musí začít mentálním opuštěním „starého dobrého světa“, jak si jej všichni prý pamatujeme a který je ve skutečnosti jen kolektivním bludem.
V podstatě se musíme rozhodnout, které věci, jenž liberálně demokratické režimy prosazovaly se musí obětovat, což bude cena za to, že jiné zůstanou zachovány anebo se přijmou nové. A je pravda, že ne všechno, co prosazoval liberální Západ bylo správné a ne všechno je nenahraditelné.
V zmiňovaném Respektu se píše třeba o globalizaci. Globalizace byl trend, který zachvátil svět po konci studené války. Všechny země, všechny režimy se ekonomicky obchodně provázaly. Západní státy hlásaly myšlenku, že díky tomu dojde k nastolení míru a svobody na celé planetě. Byl to hluboký omyl.
Nepřátelské a autoritářské režimy využily globalizace ke svému ekonomickému vzestupu, ke svému posílení, aniž by se vzdaly myšlenky ovládat druhé nebo být diktaturami. Svět prorostl sítí obchodní vazeb. Proto je dnes tak obtížné generovat skutečně účinné sankce proti Rusku. Proto se v Rusku vždycky vynoří západní výrobky a západní komponenty do ruských zbraní, protože to předivo obchodních vztahů globálně prorostlo v posledních desítkách let planetou a Rusko se stalo jeho plně integrovanou součástí.
Nyní se mluví o soběstačnosti a o tom, jak bylo špatné stěhovat výrobu ze Západu do Číny nebo dalších rozvojových zemí. Populisti byli proti globalizaci vždy. A ukazuje se, že měli pravdu. Když liberálové obětují bezbřehou globalizaci a nahradí ji soběstačností regionů jako je třeba Evropa, nebo obchodní spolupráci pouze mezi spojenci a nikoliv s nepřáteli, bude to přesně jeden z těch kroků, který změní éru lidstva. Krok na kterém se můžeme shodnout s populisty a přitom neuvrhnout svět do temnoty.
Nebo tohle. Lidé, kteří se hlásí k liberální demokracii západního typu často spíše emotivně trvají na vidění světa ve kterém je dobro a bezpečí rovno oblasti severního Atlantiku, kde západní země tvoří nepokořitelnou alianci v čele se světovým četníkem USA. Pořád sníme o slavné minulosti, kdy se před Amerikou třásl celý svět strachy a díky tomu panoval mír a pořádek. Někteří říkají, že tohle byl „americký mír“ – pax Americana.
Je to samozřejmě idealizovaná smyšlenka, ale pro mnoho lidí je až příliš nostalgická a symbolická, hlavně zde v našem regionu, kdy jsme celá desetiletí snili o tom, že se vymaníme z ruského vlivu tím, že se staneme americkými spojenci.
Fakt, že díky opětovnému zvolení Donalda Trumpa, ale třeba i přesměrování amerických zájmů z Evropy do Pacifiku přestávají pro nás USA být garantem míru a bezpečí si mnoho lidí odmítá připustit a neustále marně doufá, že se to nějak obrátí.
Je to chyba. Chyba, která nám brání v tom, abychom budovali novou velmoc, která nebude jen naším spojencem, ale které budeme součástí – Evropu. I tady, pokud se oprostíme od (a)historické nostalgie, můžeme definovat novou éru ve prospěch Evropanů, ve prospěch míru a ve prospěch svobody.
A i uvnitř Evropy samotné je potřeba začít se dívat na věci nově. Byli jsme zvyklí, že evropská integrace je v podstatě produktem spolupráce Francie a Německa. Tyto země jsou pro mnoho „eurohujerů“ tím pravým evropským jádrem. A co když už to není pravda? Obě země se potýkají s politickou nestabilitou a hospodářskými problémy. Znamená to, že éra evropské integrace končí?
Ne nutně. Na Evropě je úžasná její velikost a rozmanitost. A když má jeden její konec problém, druhý konec ji může léčit. Stačí se oprostit od starého pohledu na integraci a podívat se na Polsko, Pobaltí a Skandinávii, což je region, kterému, jak se zdá, momentálně nejen nejvíce záleží na budoucnosti Evropy, ale taky je schopen a ochoten proto něco udělat.
A pojďme ještě blíže. Domů. Mnoho z Čechů, kteří odmítají populismus si idealizuje éru prezidentství Václava Havla a myslí si, že se něco takového vrátí. Ale když se na tu éru podíváme jiným pohledem, uvidíme střídající se vlády kmotrů z ODS a kmotrů z ČSSD. Až do doby, kdy si jiní kmotři, nyní sdružení pod Babišem v ANO řekli, že si taky potřebuji něco utrhnout z toho, jak do Česka proudily miliardy z EU a které Češi úspěšně rozkrádali.
Pokud se nyní česká politika změní v souboj kmotrů z Havlovsko-Klausovské éry a kmotrů ze Zemanovy éry, budou novou éru v ČR definovat pouze oni. V horším případě jen populisté. Bylo by fajn, kdyby to voliči pochopili, oprostili se od nostalgie a zkusili dát šanci někomu novějšímu, někomu, kdo je schopen definovat novou éru Česka v nové éře Evropy a nové éře světa.
Protože jinak se v této zemi mít dobře skutečně nebudeme.
zdroje:
Respekt 49/2024 Demokraté byli dříve optimistickým hlasem budoucnosti. Co se stalo? - Fareed Zakaria
Respekt 49/2024 Fareed Zakaria pro Respekt: Sledujeme novou kontrarevoluci - OndřejKundra, Jiří Sobota
Respekt 49/2024 Něco se rodí, nevíme co - Jiří Sobota
