Článek
Alexis Saint-Martin se narodil roku 1802 v Québecu v chudé francouzsko-kanadské rodině. Byl to prostý muž, negramotný, který si vydělával těžkou prací v odlehlých krajích severní Ameriky. Jako mnoho jiných se zapletl do kožešinového obchodu, pracoval pro Americkou kožešinovou společnost a živil se lovem. Jeho život vypadal, že bude krátký a nenápadný – dokud nepřišel červen roku 1822.
Alexis St. Martin, portrét
Nehoda na Mackinacu
V obchodní stanici na ostrově Mackinac v Michiganském jezeře se náhle ozval výstřel. Mušketa se spustila náhodou, ale její střela zasáhla právě Alexise. Kulka mu vletěla do levého boku, prorazila žebra, poškodila plíci a protrhla stěnu žaludku. Přihlížející byli přesvědčeni, že muž nemůže přežít ani několik hodin – z rány se linula krev i zbytky jídla, které před chvílí snědl.
Zranění se ujal vojenský chirurg William Beaumont. Podle dobových svědectví měl Alexis krátce po nehodě skutečně v boku „okno“ do svého těla - při nadechnutí se vyklubala část plíce, při napití voda vytékala zpět ven. Vše nasvědčovalo tomu, že zemře. Jenže Alexis překvapil všechny svou houževnatostí.
Hořkosladké uzdravení
Beaumont ránu týdny čistil a převazoval. Po několika měsících se tělo začalo hojit – ale zvláštním způsobem. Okraj žaludku přirostl ke kůži břišní stěny a vytvořil píštěl, trvalý otvor přímo do žaludku. Nebylo to příjemné - Alexis musel otvor zakrývat obvazy nebo kusem látky, aby mu neunikaly žaludeční šťávy. Přesto dokázal jíst a žít poměrně normálně.
Pro něj samotného to znamenalo celoživotní komplikaci a ostudu – přece jen, mít na břiše díru, ze které může kdykoli vytéct obsah žaludku, není nic, čím by se chtěl člověk chlubit. Pro doktora Beaumonta to ale byla zcela jedinečná příležitost.
Lékař William Beaumont
Chodící laboratoř
Beaumont si uvědomil, že má před sebou něco, o čem lékaři do té doby mohli jen snít – přímý přístup do živého lidského žaludku. Začal provádět experimenty, které by byly u zdravého pacienta nemyslitelné.
Pouštěl do píštěle na provázku kousky masa, chleba či zeleniny a po několika hodinách je vytahoval, aby zjistil, jak vypadají po působení žaludečních šťáv. Odebíral tekutinu přímo z žaludku a zkoumal její účinky ve zkumavce. Zapisoval časy, porovnával rychlost trávení různých jídel, sledoval vliv teploty či fyzické námahy.
Dospěl k zásadnímu poznání - trávení je chemický proces, nikoli pouhé mechanické drcení, jak se dlouho předpokládalo. Žaludeční šťáva, obsahující kyselinu a enzymy, dokáže rozkládat potravu i mimo tělo. Tyto poznatky publikoval roku 1833 v knize, která se stala zakladatelským dílem moderní fyziologie trávení.
Cena pokroku
Pro vědu to byl obrovský krok. Pro Alexise ale spíše kletba. Beaumont s ním zacházel víc jako s objektem než s člověkem. Zaměstnával ho jako sluhu a zároveň ho přesvědčoval k dalším pokusům. Alexis často vzdoroval – prý několikrát utekl zpět do Kanady, aby žil obyčejným životem, ale Beaumont ho znovu přemlouval nebo si ho „pronajímal“ od obchodní společnosti.
Představme si to z Alexisova pohledu - prostý muž, který nerozuměl vědeckým ambicím, musel snášet desítky pokusů, někdy proti své vůli. Měl rodinu a děti, chtěl být obyčejným otcem a manželem, ale pořád se o něj zajímali lékaři. Zatímco Beaumont se stal uznávaným vědcem, Alexis se cítil spíš jako zneužívaný pokusný králík.
Dlouhý život s dírou v břiše
Navzdory všemu žil Alexis překvapivě dlouho. Přežil zranění, infekce i těžký život trappera. Zemřel v roce 1880 ve věku 78 let. Jeho rodina byla k vědcům podezíravá – bála se, že i po smrti by chtěli jeho tělo pitvat a vystavovat. Proto byl pohřben v hrobě, který měl být záměrně nedostupný, aby se z jeho ostatků nestala další „sbírka pro vědu“.
Odkaz nechtěného hrdiny
Alexis Saint-Martin nikdy neplánoval být slavný. Jeho jméno by se jinak ztratilo mezi stovkami dalších lovců a obchodníků s kožešinami. Jenže kulka z muškety a lékař, který ho odmítl nechat zemřít, změnili jeho osud.
Dnes je připomínán jako muž, který nevědomky otevřel vědcům „okno do žaludku“. Bez jeho neštěstí by trvalo ještě dlouho, než by medicína pochopila, jak lidské trávení skutečně funguje. Jeho příběh je ale také varováním - za velkými objevy se někdy skrývají obyčejní lidé, kteří platí vysokou cenu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/grisly-story-human-guinea-pig-alexis-st-martin-180963520/
https://www.gastroendonews.com/PRN/Article/04-25/The-Story-of-William-Beaumont-and-Alexis-St-Martin/76777
https://www.bbc.com/reel/video/p0c73j50/the-curious-case-of-the-man-with-a-hole-in-his-stomach
https://www.mackinacparks.com/blog/dr-william-beaumont-and-alexis-st-martin/
https://en.wikipedia.org/wiki/Alexis_St._Martin
