„Anděl z Osvětimi.“ Gynekoložka Perl prováděla tajně potraty, aby zachránila ženy před Mengelem

Když si člověk představí „lékaře z Osvětimi“, vynoří se obvykle jedna tvář – Josef Mengele a jeho experimenty. Jenže vedle něj tam existoval i úplně jiný typ „táborové medicíny“: vězeňští lékaři a lékařky, kteří neměli léky, nástroje ani bezpečí, ale měli znalosti – a hlavně pocit, že když už nemůžou zastavit peklo, musí aspoň občas vytrhnout něčí život z rukou smrti.

Jednou z nich byla i Gisella Perl. Židovská gynekoložka z oblasti, kterou ve 20. století přepisovaly hranice a režimy tak často, až se to v rodných listech skoro nedalo udržet – narodila se roku 1907 v Máramarosszigetu (dnes Sighetu Marmației v Rumunsku).
Její jméno je dodnes spojované s něčím, co zní jako morální paradox: v Osvětimi tajně ukončovala těhotenství, aby zachránila ženy před okamžitou smrtí.

Perl vyrůstala v prostředí, kde židovské rodiny často stavěly na vzdělání, disciplíně a profesi. U ní to dopadlo tak, že se prosadila v oboru, který nebyl pro ženy vůbec samozřejmý: medicína a navíc gynekologie. Wikipedia shrnuje i to, že byla na škole výjimečná studentka a že její rodina zpočátku váhala, jestli má žena jít na medicínu – typická obava tehdejších tradičnějších rodin, že „se vzdálí víře a komunitě“.

Před válkou byla podle dostupných zdrojů etablovanou lékařkou a měla rodinu. A pak přišel rok 1944 a s ním okamžik, kdy se životy tisíců maďarských Židů drasticky změnily během pár týdnů.

Po německé okupaci Maďarska na jaře 1944 začaly hromadné deportace do Auschwitz-Birkenau. Perl byla mezi nimi.
V Osvětimi se rodiny nerozdělovaly „náhodou“. Byla to metoda. Systém, který člověka nejdřív připraví o nejbližší lidi, o jistotu, že ještě existuje zítřek – a teprve pak po něm chce poslušnost.

V táboře se ukázalo, že Perl je gynekoložka. A právě tohle je první drsná ironie jejího osudu: znalosti jí mohly prodloužit život, ale současně ji vtáhly do situací, které by nikdo z nás nechtěl zažít. Zvyklá přivádět miminka na svět musela najednou činit pravý opak - připravovat je o život.

Perl v ženské části tábora fungovala jako vězeňská lékařka. Popisy podmínek se v různých pramenech shodují na jednom: nebyly to podmínky pro medicínu, ale pro šíření smrti. Žádné antiseptikum, žádné čisté obvazy, minimum vody, špína, přeplněné baráky, epidemie, vyhladovění.

V nacistických táborech obecně platilo, že těhotné ženy byly ohrožené extrémně – někde šlo o okamžité vraždění, jinde o „selekce“, v Osvětimi-Birkenau to v praxi znamenalo, že odhalené těhotenství často končilo smrtí ženy. U Osvětimi navíc existují svědectví o tom, že těhotné vězeňkyně byly v hledáčku Mengeleho a dalších lékařů kvůli experimentům.

Perl si podle vlastních vzpomínek (a podle pozdějších odborných textů, které její roli rozebírají) rychle uvědomila jednoduché pravidlo tábora: těhotenství = rozsudek.

Perl podle řady zdrojů začala tajně provádět potraty, aby těhotné ženy nebyly odhalené a nebyly poslané na smrt. Texty o těhotenství v koncentračních táborech popisují, že tyto zákroky dělala v otřesných podmínkách – bez nástrojů, bez anestetik, někdy doslova na špinavé podlaze či v přeplněných palandách.

To nebyl „zákrok“. To byl zoufalý pokus zbrzdit mechanismus vraždění.

Některé zdroje uvádějí i řádové počty: mluví se o stovkách, někdy až o tisících ukončených těhotenství. Například odborný přehled v PMC (2018) zmiňuje, že po válce měla v USA „porodit přes 3 000 dětí“ a zároveň se v literatuře objevují tvrzení o velkých počtech zákroků v Osvětimi. Přesné číslo se zpětně ověřuje těžko – v táboře se nevedla „normální dokumentace“ a velká část věcí stojí na svědectvích.

Důležitější než číslo je ale motiv: v situaci, kdy odhalená těhotná žena téměř jistě zemře, se z lékařky stává někdo, kdo volí mezi dvěma hrůzami. Ne mezi dobrem a zlem. Mezi jistou smrtí a šancí na přežití, i když za vysokou cenu.

Mengele je v příběhu Perl přítomný jako stín – člověk, který v tom systému představoval absolutní moc. History.com popisuje její situaci tak, že pracovala v prostředí, kde nacističtí lékaři prováděli experimenty, a ona se snažila ženy chránit.

Zároveň existují historici, kteří některé detaily z jejího vyprávění zpochybňují – například nakolik byla přímo „v Mengeleho laboratoři“ versus v táborové nemocnici. Wikipedia upozorňuje, že část badatelů (např. Andrea Rudorff) některé body její výpovědi rozporuje.
To je důležité zmínit, protože u holokaustových memoárů platí dvojí pravda:

Nic z toho ale nemění jádro: Perl byla vězeňkyně-lékařka v ženském táboře, v systému, kde těhotenství znamenalo extrémní ohrožení, a ona se snažila ženy udržet naživu.

Perl válku přežila. Podle biografických přehledů byla později i v Bergen-Belsenu a po osvobození zjistila, že většina její rodiny nepřežila.
Tady bývá v některých zdrojích popisovaná i její hluboká poválečná krize, včetně tvrzení o pokusu o sebevraždu – to uvádí například její biografie.

Představte si, že přežijete tábor. A místo aby přišla úleva, přijde prázdno. Zjistíte, že nemáte koho obejmout, že Vaši blízcí už nežijí. A navíc se vám v hlavě pořád dokola vrací rozhodnutí, která jste se naučili dělat v prostředí, kde žádné rozhodnutí nebylo morálně a eticky čisté a jednoduché.

Po válce se Perl dostala do USA, kde měla přednášet o tom, co zažila. Její pobyt a právní status se řešil politicky i administrativně; Wikipedia zmiňuje i zásah kongresmana a nakonec speciální legislativní cestu k trvalému pobytu.

Současně se objevilo podezření, že „spolupracovala“ – klasický poválečný stín, který dopadal na různé vězně-lékaře: když jsi v táboře vykonával nějakou funkci, automaticky se našel někdo, kdo se ptal, jestli to nebylo „za cenu“ něčího jiného života. Perl byla podle biografie vyslýchána, ale očištěna i díky svědectví přeživších žen.

Pak přišla další ironie: v USA se z ní stala lékařka, která se zaměřila na léčbu neplodnosti – a pracovala mimo jiné v Mount Sinai Hospital v New Yorku.
Odborný článek (2018) uvádí, že v této fázi kariéry měla „porodit přes 3 000 dětí“.

Je na tom něco bolestně symbolického: člověk, který byl v táboře nucen dělat „záchranu skrze ztrátu“, později roky pomáhá lidem přivádět děti na svět.

Perl vydala svou knihu I Was a Doctor in Auschwitz už v roce 1948 – tedy velmi brzy po válce, v době, kdy svět ještě často nechtěl slyšet podrobnosti.
Ať už má text jakékoli sporné detaily, je to jeden z raných hlasů ženy-lékařky, která popisovala tábor z perspektivy ženského těla, těhotenství, menstruace, infekcí, porodů a toho, jak nacistický systém dokázal i biologii proměnit v další zbraň.

Je lákavé uzavřít její příběh do jedné věty: „zachránila ženy tím, že dělala potraty“. Jenže takhle jednoduché to není – a právě proto je Gisella Perl důležitá.

Její život je připomínka, že totalitní násilí nefunguje jen tak, že někoho zabije. Funguje i tak, že z lidí dělá nástroje, rozbíjí jim hranice a nutí je podílet se na rozhodnutích, která jsou sama o sobě traumatem. U Perl se tohle koncentruje do extrému: lékařská přísaha, mateřství, víra, stud a bezmoc v jednom – a proti tomu stojí systém, který říká: „Buď to uděláš ty, nebo zemřou všichni.“

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.kondice.cz/skutecne-pribehy/gisella-perl-potraty-osvetim.html

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6115479

https://www.dotyk.cz/magazin/osvetim-gisella-perl-30000130.html

https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-pribehy/826340/statecna-gisella-perl-zidovska-lekarka-provadela-v-osvetimi-tajne-potraty-a-vrazdila-novorozence-byla-oznacena-za-kolaborantku.html

https://www.claimscon.org/about/history/closed-programs/medical-experiments/personal-statements-from-victims

https://en.wikipedia.org/wiki/Gisella_Perl

https://www.rmmj.org.il/issues/38/857/manuscript

https://www.findagrave.com/memorial/137066237/gisella-perl

https://www.bbc.com/future/article/20200526-dr-gisella-perl-the-auschwitz-doctor-who-saved-lives

https://www.whisc.center/Gisella-Perl