Článek
Když se dnes zeptáte někoho na největšího medvěda, většina lidí jmenuje medvěda hnědého - kodiaka nebo medvěda ledního. A určitě nelze rozporovat, že tito medvědi jsou úctyhodné velikosti a patří mezi největší současné medvědovité šelmy. Pokud bychom však uvažovali v delším časovém měřítku, pak by i oni byli spíše malými medvídky ve srovnání s gigantickým pleistocénním medvědem Arctotherium angustidens.
Podle nálezů reálných kostí a měření vědcům vychází, že se jeho hmotnost mohla pohybovat kolem 1,5 tuny. Průměrná hmotnost byla nejspíš nepatrně nižší, ale někteří vzrostlí jedinci mohli dosahovat i více.
Kdo to vlastně byl: krátkočelý medvěd z Jižní Ameriky
Arctotherium patří do podčeledi Tremarctinae – tedy do linie „krátkočelých“ medvědů, kam patří i dnešní medvěd brýlatý. V Jižní Americe se rod Arctotherium vyvinul do několika druhů (obvykle se uvádí pět) a A. angustidens je z nich považovaný za nejstaršího a zároveň největšího.
Proč „krátkočelý“? Neznamená to legračně zkrácený čumák jako u buldoka. Jde o celkové proporce lebky: relativně kratší přední část a robustnější „týl“ a jařmové oblouky – tedy místa pro úpony žvýkacích svalů. Výsledkem byla hlava, která působí široce, masivně, silně.
Kde a kdy žil: pampy, řeky, „Ensenadan“ a doba příchodů
Fosilie A. angustidens jsou známé hlavně z Argentiny (oblast provincie Buenos Aires a okolí). V literatuře se často zmiňuje, že šlo o dobu označovanou jako Ensenadan (regionální jihoamerické členění pleistocénu).
Jižní Amerika byla dlouho „oddělený svět“ se zvláštní faunou. Pak se díky vzniku pevninského spojení mezi Severní a Jižní Amerikou rozběhla velká výměna živočichů (tzv. Great American Biotic Interchange). Právě v téhle vlně se do Jižní Ameriky dostaly i některé skupiny severoamerických šelem a všežravců – včetně medvědů.
A. angustidens tak není „dávný jihoamerický původní medvěd“. Je to součást příběhu migrací, konkurence a nových ekologických rolí.
Jak velký byl doopravdy: rozdíl mezi druhem a rekordmanem
S jistotou se dá tvrdit, že existoval mimořádně velký jedinec popsaný ve vědeckém magazínu Journal of Paleontology (Soibelzon & Schubert, 2011, dostupné zde). U něj autoři vypočítali hmotnost podle několika rovnic a různých kostních měření (např. humerus, radius). Vyšlo jim rozpětí 983 až 2 042 kg, přičemž sami píšou, že ta nejvyšší hodnota je pravděpodobně nereálná. Jako nejpravděpodobnější uvádějí interval kolem 1 588–1 749 kg (v jejich tabulce vychází průměr a medián z použitých rovnic právě v tomto pásmu).
Podle autorů se jednalo o starého samce, což znamená, že měl jednak dost času dorůst do značné velikosti, a také mohl být i geneticky mimořádným jedincem, který velikostně převyšoval běžnou velikost populace.
Byl to lovec, nebo mrchožrout?
Kdyby to byl predátor, byla by to extrémně nebezpečná šelma, která by svou velikostí neměla konkurenci. Také to ale mohl být klidně líný mrchožrout, který se valil krajinou a hledal, co kde zbylo. Realita (jak to tak bývá) bude nejspíš někde mezi.
Podle výzkumníků se dá z nálezů usuzovat, že v jeho jídelníčku bylo hodně živočišné složky, ale zároveň nešlo o „čistého masožravce“. Autoři studií zmiňují, že výsledky podporují konzumaci živočišné potravy (pravděpodobně i velkých obratlovců) a zároveň i rostlinné složky.
Masožravost by indikovala aktivní lov, zabírání kořisti jiným predátorům (tzv. kleptoparazitismus), mrchožroutství nebo kombinaci všeho uvedeného, možná v závislosti na sezóně. Vědci nejsou schopni říct, jakým konkrétním způsobem se živil, ale mohou odhadovat na základě nálezů a chování podobných predátorů. Jako nejvěrohodnější se jeví představa obřího, silného všežravce s výrazným podílem masa, který měl díky velikosti výhodu v tom, že si mohl dovolit konflikty – odhánět konkurenty, brát si kusy mršin, a pokud se naskytla příležitost, zabít i velké zvíře.
Ilustrační obrázek
Jaký byl svět obřího medvěda?
Pleistocénní Jižní Amerika byla plná velkých zvířat a zvláštních „tvarů života“, které dnes nemáme.
A. angustidens se pohyboval v prostředí, kde vedle sebe existovala megafauna býložravců a několik velkých predátorů. A zároveň to byla doba změn: klima kolísalo, prostředí se měnilo, a s ním i dostupnost potravy.
U velkých šelem byla velikost vždycky něco za něco. Větší velikost jim dodávala sílu, dominanci, schopnost bránit zdroje, lepší přežití i v horších dobách. Současně ale přinášela i nevýhodu v podobě obrovské energetické spotřeby.
U A. angustidens je navíc pozoruhodné, že pozdější jihoamerické druhy rodu Arctotherium byly menší. V literatuře se to často interpretuje jako trend: největší a „nejvíc masitý“ začátek, později posun k menším formám a jinému využití zdrojů.
Proč vyhynul?
U vyhynutí A. angustidens je zásadní, že nejde o „konec pleistocénu a příchod člověka“. Tenhle druh podle běžně uváděného chronologického rámce zmizel dřív (na rozdíl od některých pozdějších jihoamerických krátkočelých medvědů).
Jako pravděpodobná se jeví kombinace výrazných změn prostředí a klimatu, změn ve složení fauny a také energetických limitů takto extrémně velkých zvířat.
To, že pozdější druhy rodu Arctotherium byly menší, může naznačovat, že podmínky, které umožnily existenci gigantického medvěda, prostě přestaly existovat.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.researchgate.net/publication/259887580_The_Largest_Known_Bear_Arctotherium_angustidens_from_the_Early_Pleistocene_Pampean_Region_of_Argentina_With_a_Discussion_of_Size_and_Diet_Trends_in_Bears
https://www.wired.com/2011/02/demythologizing-arctotherium-the-biggest-bear-ever/
https://en.clickpetroleoegas.com.br/Standing-up-to-35-meters-tall-and-weighing-an-estimated-over-15-tons–Arctotherium-angustidens-made-history-as-the-largest-bear-ever-recorded-in-the-world.-vml97/
https://dinopedia.fandom.com/wiki/Arctotherium
