Baba Vanga - slepá žena, z níž se stala legenda. Život poznamenaný chudobou a válkou, nabídla naději

Když se řekne Baba Vanga, lidem většinou naskočí dvě věci: slepá stařena z Bulharska a „proroctví“, která se prý plní. Jenže tohle je přesně ten moment, kdy se míchá skutečný život s příběhem, který se kolem něj nabalil později. Skutečná Vanga – Vangelija Pandeva Gušterovová – žila dlouhý život v kraji, který byl tvrdý i pro zdravé lidi, natož pro nevidomou ženu bez velkého zázemí. A jestli se z ní stal fenomén, nebylo to tak, že by jednoho dne vstala, řekla „vidím budoucnost“ a svět jí uvěřil. Její pověst rostla postupně, místy chaoticky, a velká část toho, co se o ní dnes vypráví, vznikla až zpětně.

Když se pokusíte se podívat na její život jako na příběh člověka, a ne na katalog zázraků, dostanete něco zajímavějšího než senzaci: příběh o chudobě, ztrátě, válce, potřebě naděje – a o tom, jak se z obyčejné lidské role „té, která poradí“ může stát národní legenda.

Vanga se narodila ve Strumici, městě v regionu, který na začátku 20. století střídal správu a hranice jako roční období. Dnes leží Strumica v Severní Makedonii, ale tehdy se oblast nacházela v rámci Osmanské říše a později se situace měnila v důsledku balkánských válek a dalších politických posunů.

A hned tady je zřetelné, jak se fakta o jejím životě dávala dohromady později a na základě různých zdrojů: dokonce i u základních údajů, jako je datum narození, se zdroje totiž rozcházejí. Některé uvádějí 31. leden 1911, jiné 3. říjen 1911.

Naopak datum úmrtí je uváděno konzistentněji: 11. srpna 1996, často s místem úmrtí Sofie a jako příčina se zmiňuje rakovina prsu.

Vangelija vyrůstala v prostředí, kde se život neorganizoval podle „seberozvoje“, ale podle toho, jestli je co jíst, jestli je dřevo na zimu a jestli rodinu nezlomí nemoc nebo válka. Otec byl obyčejný člověk z regionu, který byl zvyklý improvizovat – jednou práce, jednou armáda, jednou pole. O matce se v populárních textech někdy píše různě, ale obecně platí, že Vanga přišla o stabilní rodinné zázemí brzy a dětství neměla lehké. V tomhle ohledu je její příběh vlastně typický pro řadu lidí z Balkánu té doby – jen se z něj později stal symbol.

Ještě jako dítě prý bývala živá, zvědavá, uměla si poradit. Jenže tyhle charakteristiky známe většinou z vyprávění druhých. A u Vangy je tohle pravidlo skoro u všeho: máloco máme „z její ruky“, mnohé stojí na tom, co o ní řekli jiní.

Nejslavnější moment jejího života je zároveň nejtragičtější: ztráta zraku. V běžném vyprávění to zní skoro jako scénář – bouře, vítr, dítě odhozené do pole, oči plné písku, postupná slepota. Tohle se objevuje v mnoha biografických souhrnech, včetně těch nejcitovanějších.

Co je však potřeba zmínit: konkrétní průběh známe hlavně z tradovaného líčení, ne z lékařské dokumentace. Jistější než detaily bouře je samotný výsledek – Vanga oslepla a to ji naprosto změnilo. V prostředí, kde se i zdraví lidé sotva uživili, byla slepota něco jako rozsudek. Znamenala závislost na rodině, menší šanci na sňatek, menší šanci na práci, menší šanci vůbec někam „patřit“.

A právě tady vzniká první velký omyl, který si mnoho lidí nese dodnes: že slepota je automaticky „brána k nadpřirozenu“. Ve skutečnosti je mnohem pravděpodobnější prozaičtější řetězec: dítě přijde o zrak, začne víc poslouchat, víc vnímat lidi, jejich nálady, jejich strachy, jejich řeč těla, a protože nemá jiné cesty, najde si roli, která v komunitě funguje – roli člověka, ke kterému se chodí pro radu.

Vanga nějaký čas pobývala ve škole pro nevidomé v Zemunu (dnes součást Bělehradu). Instituce pro nevidomé tehdy opravdu existovaly a pro dítě bez zraku to byla šance naučit se základům samostatnosti – písmo, dovednosti, praktické věci.

Jenže její pobyt tam neskončil „graduací“ a odchodem do vlastního života. Rodinná situace ji prý stáhla zpátky domů – a tím se okno možností zase zavřelo. Z jejího života se stal znovu život chudé domácnosti a závislosti na okolí.

V roce 1942 se provdala za Dimitaru Gušterova a přestěhovala se do Petriche v jihozápadním Bulharsku. Tohle patří mezi pevnější body její biografie, včetně konkrétního data sňatku, které se opakuje ve zdrojích.

Petrich a okolní oblast jsou pro její příběh zásadní. Když se dnes mluví o „Vangině domě“ nebo o zástupech lidí čekajících na pár minut rozhovoru, míří se právě sem. A právě tady se začíná rýsovat její role v komunitě: lidé ji vyhledávají, protože jim „něco řekne“, „něco poradí“, „něco vycítí“.

Jenže i tady je potřeba brzdit fantazii. Vanga po většinu života nebyla „hvězda“ v moderním slova smyslu. Byla to žena, ke které se chodilo – nejdřív z okolí, později i z dálky – protože lidé potřebovali vysvětlení a útěchu. A v době války tohle potřebuje skoro každý.

Během války za ní lidé chodili s otázkami, které jsou pořád stejné v každé epoše strachu: Vrátí se? Žije ještě? Má cenu čekat? Kde ho hledat? Co máme dělat?

V takových chvílích stačí málo, aby vznikla pověst. Někomu řeknete větu, on se jí chytí, udělá z ní naději – a když se pak stane něco, co si s tou větou spojí, máte „zásah“. Když se to nestane, lidé buď zapomenou, nebo si výrok upraví v paměti. Ne proto, že by lhali – ale protože lidská paměť takhle funguje.

A přesně tady se dostáváme k nejdůležitějšímu problému u Vangy: většinu jejích výroků nemáme zaznamenaných v době, kdy byly proneseny. Známe je z vyprávění. A vyprávění se mění.

Dimitar Gušterov zemřel v roce 1962. Pro Vangu to znamenalo návrat k osamělosti a nejistotě. V populárních textech se občas tváří, jako by od té chvíle jen seděla „na trůnu“ a přijímala davy. Realita byla spíš taková, že její role poradkyně a léčitelky nabývala na významu – a zároveň se kolem ní začal točit systém lidí, kteří její činnost organizovali.

Po roce 1944 se Bulharsko ocitlo v socialistickém bloku. Oficiální ideologie byla ateistická, skeptická vůči „pověrám“ a lidovým praktikám. Přesto Vanga nezmizela. Naopak: časem došlo k tomu, že její činnost byla regulována a do určité míry řízena.

Ve zdrojích se objevuje, že se jí snažily úřady potlačovat nebo kontrolovat, ale proud návštěvníků nepřestal. A někdy v 60. letech se začíná mluvit o tom, že se o ni zajímali odborníci a instituce.

Jedna z často citovaných linií je spojení s psychologem Georgim Lozanovem a tzv. Institutem sug­estologie, který měl studovat její údajné schopnosti. Tohle je zajímavé, protože to ukazuje, že režim k ní mohl přistupovat dvojím způsobem: na jedné straně podezření a kontrola, na druhé straně zvědavost a snaha „uchopit fenomén“.

Současně se v populárních i některých publicistických zdrojích objevuje, že státní bezpečnost převzala organizaci davů a poplatků, protože to byl zkrátka velký provoz. Ne každý zdroj to popisuje stejně, ale ta základní logika sedí: když máš fenomén, který přitahuje spoustu lidí, režim ho raději hlídá, než aby dělal, že neexistuje.

Přesný scénář konzultací se lišil podle doby i podle toho, kdo to popisuje. Obvykle se ale opakuje motiv dlouhých front, krátké návštěvy a lidí, kteří z toho odcházeli hluboce dojatí – někdy nadšení, někdy otřesení.

Vanga byla slepá, takže vnímala hlavně hlas, způsob řeči, drobné detaily v tom, co člověk řekne. A člověk, který jde za „vědmou“, obvykle sám vypráví víc, než si uvědomuje. Někdy stačí pár vět a velmi zkušený posluchač dokáže nabídnout odpověď, která působí zázračně, i když je postavená na psychologii a intuici.

Tohle není obvinění ani zesměšnění. Je to popis mechanismu, který se objevuje u celé řady podobných postav v různých kulturách. Vanga mohla být výborná v odhadování lidí – a zároveň mohla věřit, že její intuice přichází „odněkud“. To se nevylučuje.

S Vangou je dnes úzce spojené místo Rupite – oblast u vyhaslé sopky Kozhuh, kde je léčivé teplo ze země a zvláštní krajina. Vanga tam pobývala a místo se postupně stalo magnetem pro návštěvníky.

V Rupite stojí Memoriální chrám sv. Petky Bulharské, který byl podle oficiálních turistických zdrojů slavnostně spojen s datem 14. října 1994.
Tahle kapitola je podstatná i pro pochopení Vangy: nebyla jen „věštkyně“, ale i člověk, který se pohyboval v náboženském a lidově duchovním prostředí. Někdy se o ní píše jako o „mystičce“, jindy jako o „léčitelce“ – ale pevný bod je, že její život byl s duchovními představami regionu spojený.

Vanga zemřela 11. srpna 1996. Často se uvádí, že příčinou byla rakovina prsu.
Tady je důležité říct něco, co se v legendách ztrácí: její smrt nebyla „mystický odchod“. Byl to konec starého nemocného člověka. A je docela příznačné, že legenda se po její smrti rozjela ještě rychleji než za života.

Teď to nejcitlivější: „Vanga předpověděla to a to…“

U spousty slavných výroků je problém jednoduchý: nedá se doložit, že byly vysloveny předem. Často se objeví až po události, někdy v různých verzích, někdy bez přesného znění, někdy bez data, někdy bez prvního zdroje. Tohle je důvod, proč se kolem Vangy pořád točí spory: její legenda je živená zpětným čtením reality.

To neznamená, že všichni, kdo jí věří, jsou hloupí. Jen je potřeba rozlišovat mezi:

Když z Vangy sundáme „nános“ „balkánského Nostradama“, zůstane postava, která je vlastně až dojemně lidská: slepá žena, která přišla o normální budoucnost, žila v kraji plném nejistot a postupně si našla roli, díky které byla pro ostatní důležitá. Lidé za ní chodili ne proto, že by chtěli přesná data a čísla budoucnosti, ale proto, že chtěli slyšet, že to nějak dopadne. Že jejich bolest má smysl. Že v chaosu existuje aspoň nějaký řád.

I když budeme k údajným proroctvím skeptičtí, jedno je jisté: Vanga byla fenomén své doby. Ne proto, že by svět miloval zázraky, ale proto, že svět miluje naději. A v chudém, válkami zkoušeném regionu je naděje stejně důležitá potřeba jako chleba.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.scribd.com/document/736100684/BABA-VANGA

https://madamebulgaria.com/baba-vanga-the-nostradamus-of-the-balkans/

https://madamebulgaria.com/baba-vanga-story/

https://timesofindia.indiatimes.com/etimes/trending/who-was-baba-vanga-who-predicted-complete-muslim-rule-by-2043-to-a-complete-end-of-the-world/articleshow/114940146.cms

https://mabumbe.com/people/baba-vanga-age-net-worth-family-and-life-story/

https://www.denik.cz/cestujeme-do-sveta/rupite-baba-vanga.html

https://www.historyhit.com/baba-vanga-the-bulgarian-mystic-who-predicted-9-11-brexit-and-more/