Článek
Kdybyste se dneska někoho zeptali, co jsou „železné plíce“, spousta lidí si vybaví maximálně nějakou starou fotku z nemocnice: řada kovových válců, z nichž koukají hlavy pacientů. Vypadá to jako něco z pravěku medicíny, jako rekvizita ze strašidelného muzea. Jenže pro Marthu Lillard to nebyla rekvizita ani kapitola z učebnice. Pro ni to byl a pořád je „domácí spotřebič“. Ne jen pouhá pomůcka. V podstatě životní prostředí.
Za vše mohla dětská obrna
Martha Ann Lillard se narodila 8. června 1948 ve městě Shawnee v Oklahomě. V létě roku 1953 měla páté narozeniny. Rodina jí udělala oslavu v zábavním parku Joyland. A to byla v podstatě poslední událost, kterou prožila jako veselé a zdravé dítě.
O pár dní později ji začalo bolet v krku a v šíji. Podle jedné verze (NPR/TPR) se 17. června probudila s bolestí a rodina ji odvezla do nemocnice. Podle reportáže Jenningsa Browna pro Gizmodo to bylo „devět dní po oslavě“, kdy ji šíje bolela tak, že nezvedla ani hlavu z polštáře, a diagnózu pak potvrdila lumbální punkce. Diagnóza byla strašlivá - dětská obrna, která zasáhla i dýchací svaly.
Tehdy existovalo pár možností, jak člověka udržet při životě, když se mu „vypne“ vlastní dech. Nejznámější jsou právě železné plíce – monstrózní ventilátor s nepřímou stimulací dýchání. Pacient leží v kovovém válci, hlava zůstane venku, kolem krku je těsnění. Přístroj střídavě mění tlak uvnitř komory: když vytvoří podtlak, hrudník se „rozvine“ a vzduch se nasaje do plic; když tlak povolí, člověk vydechne.
Celotělové železné plíce
Přežití nebylo tehdy jisté
Martha strávila v nemocnici zhruba půl roku. A pro spoustu lidí by to byl konec, protože mnoho pacientů tehdy nepřežilo. Ona přežila – mimo jiné i proto, že ji železné plíce udržely nad vodou, když tělo nezvládalo samo to nejzákladnější - dýchání. Železné plíce ovšem nebyly „jednorázový zázrak“, po kterém se člověk vrátí do normálu. U některých lidí se to stát mohlo, ale u Marthy ne.
Časem se objevily modernější přístroje, především s opačným mechanismem – ty naopak vzduch do plic tlačí. Martha je umí použít, ale dlouhodobě pro ni nepředstavují stejnou úlevu jako negativní tlak železných plic. V reportáži pro Gizmodo to popisuje velmi přímo: mimo komoru dýchá pomocí menšího zařízení, ale skutečnou úlevu cítí, až když je celé tělo uvnitř velkého přístroje. Když je nemocná, potřebuje v něm být klidně celé dny – říká, že se musí „dobíjet“ jako baterie.
Dnes se často píše, že v železných plicích „žije“. Prakticky to znamená, že je používá pravidelně – například NPR/TPR uvádí, že v nich spí každou noc. A to samo o sobě stačí na to, aby se z toho stal „totální“ režim: když vám něco každou noc řídí dech, nežijete v běžném smyslu slova „nezávisle“. Nejde jen o spánek. Jde o jistotu, že přístroj poběží. Že bude proud. Že těsnění bude fungovat. Že se něco neopotřebuje zrovna dneska.
Překonaný přístroj už nikdo neservisuje
Závislost na tomto přístroji má však i svou stinnou stránku. Na jednu stranu pomáhá, ale pokud dojde k poruše nebo výpadku proudu, je problém na světě. A dost závažný. Železné plíce nejsou iPhone, na který koupíme nový kabel v prvním obchodě. Tyhle stroje dávno zmizely z nemocnic. Náhradní díly se nevyrábějí, servisní zázemí se rozpadlo. Martha se tak roky ocitá v situaci, kdy je její život závislý na tom, jestli sežene kus gumy, pás, motor nebo hlavně těsnicí límec, který vytvoří vzduchotěsný uzávěr kolem krku.
V devadesátých letech se její přístroj často rozbíjel a ona obvolávala nemocnice a muzea, jestli někde neleží staré železné plíce ve skladu. Někde je vyhodili, někde je nechtěli pustit z expozice. Nakonec koupila přístroj od muže v Utahu – to je ten, který používá dodnes. Podle Gizmoda to nebyl úplně snadný obchod: původní cena měla být 25 tisíc dolarů a Martha ji usmlouvala na 8 tisíc.
Její železné plíce navíc nejsou „z výroby“, čistý kus. Jsou to roky improvizací a domácího inženýrství. Gizmodo popisuje, že přístroj je „poskládaný“ ze dvou různých železných plic. A že její dědeček vymyslel motorový systém, který zavírá lůžko do komory poté, co do ní vleze. Vyměnil i zrcadlo nad otvorem pro krk, aby Martha viděla do místnosti. A místní technici časem doplňovali další mechanismy – třeba takový, který dotahuje límec kolem krku po zasunutí hlavy. Problém - potřebuji železné plíce, abych mohla dýchat - se tak rozvětvil na řadu dalších problémů - kde sehnat součástky, když už se nevyrábí. Jak si železné plíce přizpůsobit, aby se s nimi dalo lépe fungovat. Jde o desítky let adaptací a snahu žít co nejkomfortněji s ohledem na okolnosti.
A do toho všeho přichází ještě obyčejná fyzika: elektřina. NPR/TPR popisuje situaci, kdy při ledové bouři v Oklahomě vypadl proud a nouzový generátor nenaskočil. Martha zůstala uvnitř přístroje bez topení, v zimě, s narůstající panikou. Signál nešel, věže nefungovaly, pomoc byla daleko. A ona ten stav popsala slovy „jako být skoro pohřbená zaživa“. Když se nakonec dovolala a přijeli záchranáři, část z nich ani nevěděla, co přesně železné plíce jsou. Zní to jako drobnost, ale není: být v ohrožení života a zároveň vysvětlovat, v jakém zařízení ležíte, je realita člověka, který přežívá na technologii z poloviny 20. století.
Pásy se musí měnit každých pár týdnů, vnitřní lehátko zhruba každého půl roku, motor přibližně jednou za dvanáct let. A límce kolem krku vydrží jen pár měsíců. Martha v podstatě vykoupila veškeré zásoby, které kde našla, protože se už nevyrábějí.
Tahle „dílová krize“ dokonce vyvolala v roce 2017 vlnu zájmu „kutilské“ komunity. WIRED popsal, jak se lidé snažili límec reverzně zkonstruovat: skenery, 3D tisk, CNC, měření, fotografie. Do hledání řešení se tak zapojili technici a kutilové mimo zdravotnictví – od kutilské komunity v americké Oklahomě až po známou technickou tvůrkyni Naomi Wu, která tehdy žila v čínském Shenzhenu. Celé je to trochu absurdní obraz současnosti: globální komunita se snaží zachránit konkrétní ženu tím, že vyrobí součástku pro přístroj, který měl být už dávno historií.
Do toho WIRED připomíná další důležitý bod: železné plíce byly postupně „odstavované“ a Respironics (Philips) nabízela pacientům možnost přejít na novější typ, ale s tím, že kdo zůstane, může jednou narazit na neřešitelný servisní problém. Martha a pár dalších zůstali – a čas jim dal za pravdu i nepravdu zároveň. Pravdu v tom, že jejich tělu ten způsob dýchání vyhovuje nejvíce. Ale za cenu toho, že po letech už nebyl nikdo, kdo by poskytoval servis.
V březnu 2024 zemřel Paul Alexander, další slavný „muž v železných plicích“, který v nich strávil většinu života. Zemřel 11. března 2024. Jeho smrt změnila i to, jak se o Marthě mluví: po něm se často uvádí jako poslední známý člověk v USA, který železné plíce stále používá. Ne, že by o to nějak stála, ale prostě přežila dobu i lidi.
Martha není muzejní exponát. Je to člověk, který si musí hlídat zásoby límců, domlouvat servis, přemýšlet o generátoru, počítat s tím, že bouřka může znamenat krizi, a zároveň žít v těle, které si o energii říká víc než u zdravého člověka. Zvenčí to může působit jako „život v kovové rakvi“. Ona to ale v rozhovorech nepopisuje jako drama. Spíš jako fakt – jako režim, ve kterém si musíte všechno dopředu srovnat, jinak vás realita doběhne.
Její příběh je zároveň ostrá připomínka, co obrna způsobovala. V reportáži pro Gizmodo sama říká, že tehdejší matky byly vyděšené, protože „to chytali lidé napravo nalevo“ a nikdo si nebyl jistý, jak přesně se to šíří. V roce 1955 se však v USA masově rozšířila Salkova vakcína a epidemie začala rychle ustupovat.
Když dnes někdo zlehčuje očkování jako „zbytečnost“, stačí si představit jedinou konkrétní věc: pětileté dítě, které jde na narozeninovou oslavu a o pár týdnů později leží v kovové komoře, aby se vůbec nadechlo.
Martha Lillard je tak jeden z posledních živých „mostů“ do té doby. Ne jako symbol, ale jako důkaz, že některé následky se táhnou celý život. A že technický pokrok je krásná věc, jenže někdy nechá jednotlivce za sebou.
My si jdeme lehnout a neřešíme, jestli „dýchání poběží“. Ona ano – a řeší to už od roku 1953.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.tpr.org/2021-10-25/decades-after-polio-martha-is-among-the-last-to-still-rely-on-an-iron-lung-to-breathe
https://gizmodo.com/the-last-of-the-iron-lungs-1819079169
https://www.npr.org/2021/10/25/1047691984/decades-after-polio-martha-is-among-the-last-to-still-rely-on-an-iron-lung-to-br
https://www.nbcnews.com/healthmain/60-years-iron-lung-us-polio-survivor-worries-about-new-2d11641456
https://www.sciencealert.com/polio-survivor-who-lived-in-iron-lung-for-7-decades-dies-at-78
https://www.ladbible.com/community/martha-lillard-iron-lung-trapped-192948-20230704
https://www.wired.com/story/iron-lung-maker-community/
