Článek
Na začátku sedmdesátých let působila Kalifornie jako ráj pro studenty. Kdo chtěl, stopnul si auto a dojel levně na univerzitu nebo k oceánu. Jenže právě tahle důvěra se stala osudnou několika dívkám, které se už nikdy domů nevrátily. Santa Cruz se rázem začalo objevovat v novinách jako „město vražd“ a obyvatelé nechápali, co se to děje. Nikdo netušil, že v té době tam působili hned dva sérioví vrazi. Jeden z nich byl chaotický Herbert Mullin. Ten druhý byl jeho úplný protiklad – obrovský, klidný a zdvořilý Edmund Emil Kemper.
Na první pohled by do něj člověk nikdy neřekl, co se v něm skrývá. Měřil přes dva metry, vážil přes sto kilo a působil spíš neohrabaně než hrozivě. Dokázal být vtipný, rád poseděl v baru a policisté ho brali jako kamaráda. Přitom právě on měl v sobě obrovskou nenávist a touhu zabíjet, která vyvrcholila sérií brutálních vražd.
Dětství, které zadělalo na tragédii
Edmund se narodil v roce 1948 v Burbanku. Rodiče se rozvedli a on zůstal s matkou Clarnell. Jejich vztah byl plný napětí – ona mu dávala najevo, že za nic nestojí, a on v sobě dusil vztek. Už jako dítě si našel zvláštní ventil. Zabíjel kočky a přemýšlel o násilí. Nebyl oblíbený, byl spíš tichý a osamělý kluk, který působil, že žije ve vlastním světě.
Když mu bylo čtrnáct, utekl k otci, ale nakonec skončil u prarodičů. Tam přišel první zločin, který ukázal, čeho je schopen. V roce 1964 zastřelil babičku a hned nato i dědečka. Policii volal sám. Tvrdil, že chtěl vědět, jaké to je. A že dědečka zabil proto, aby „už nemusel vidět, co provedl“.
Soud ho poslal do psychiatrické nemocnice Atascadero. Lékaři mu nejdřív napsali diagnózu paranoidní schizofrenie, ale časem se jejich pohled změnil. Choval se slušně, byl inteligentní a dokonce pomáhal s testováním ostatních pacientů. Díky tomu znal všechny otázky a dokázal na ně odpovídat tak, aby vypadal „napravený“. Ve skutečnosti v něm násilné fantazie dál bublaly.
Na 21. narozeniny ho propustili. Papírově byl vyléčený a bez záznamu. Vrátil se k matce, která tehdy pracovala na univerzitě v Santa Cruz.
Ed Kemper v roce 1964, po vraždě prarodičů
Zpátky na svobodě
Po návratu chtěl být policistou. Jenže přes dva metry vysoký chlap se do tehdejších tabulek prostě nevešel. Neuspěl. A tak pracoval u dálniční správy. Po nehodě na motorce dostal odškodné a za ty peníze si koupil Ford Galaxie. To auto se mu stalo pracovním nástrojem. Do kufru si ukládal nože, pouta a plastové pytle.
Zpočátku zkoušel jen nanečisto. Nabral stopařku, chvíli ji vezl a pak ji v pořádku vysadil. Trénoval si, jak vzbudit důvěru, jak mluvit, jak působit klidně. A také jak mít situaci plně pod kontrolou.
Důležitou roli sehrála parkovací nálepka na čelním skle, kterou měl díky matce z univerzity. Mezi studenty kolovala rada: nastupujte jen do aut s kampusovou samolepkou. A on ji měl.
Vraždy vysokoškolaček
V květnu 1972 svezl dvě osmnáctileté studentky – Mary Ann Pesce a Anitu Luchessa. Odvezl je na odlehlé místo, kde je zabil. Na cestě zpět měl jejich těla v kufru, a dokonce ho zastavila policejní hlídka. Jen kvůli rozbitému světlu. Nikdo si ničeho nevšiml. Části těl pak rozházel v horách.
O pár měsíců později, v září, zmizela patnáctiletá Aiko Koo. Ujel jí autobus, tak se rozhodla stopovat. Kemper ji svezl, ale domů už nedojela. Tělo ukryl a ještě téhož večera se šel bavit do baru, jako by se nic nestalo.
Aiko Koo, jedna z Kemperových obětí
V lednu 1973 nalákal osmnáctiletou Cynthii Schall. Zastřelil ji, rozřezal tělo a hlavu zakopal na zahradě tak, aby směřovala k oknu jeho matky. Byla to děsivá symbolika jeho vztahu k ní.
Další oběti přišly v únoru. Dvacetiletá Alice Liu a třiadvacetiletá Rosalind Thorpe nastoupily k němu do auta přímo na kampusu UCSC. Důvěřovaly mu i kvůli té nálepce na skle. Obě zastřelil a těla zavezl domů. Zbytky pak rozvezl a odhodil u dálnice.
Brutalita se stupňovala. Nešlo o náhodné útoky, ale o promyšlený postup. Oběti svazoval, rdousil, střílel. Po smrti s nimi dál manipuloval. Přitom se v baru bavil s policisty a nikdo nic netušil.
Vraždy matky a její přítelkyně byly poslední
Vztah s matkou byl vždycky katastrofální. Kritizovala ho, ponižovala, dávala mu najevo, že je nula. Pro Edmunda byla cílem od začátku.
V noci 20. dubna 1973 ji zabil v jejím pokoji. Následně usmrtil i její přítelkyni Sally Hallett, která u nich spala. Byl to pro něj zlomový okamžik. Nasedl do auta a odjel přes půl země do Colorada. Jel bez přestávky, nadopovaný kofeinovými tabletkami.
V rádiu neslyšel nic o vraždách, a tak zavolal na policii. Nejprve mu nevěřili, dokonce ho odmítli. Ale protože znal několik policistů osobně z Jury Room, nakonec ho vyslechli. Přiznal se ke všemu. Popisoval detaily s chladnou samozřejmostí.
Verdikt byl jasný - vinen a odsouzen k osmi doživotním trestům
Proces proběhl v roce 1973. Kemper se nesnažil zapírat. Obrana tvrdila, že byl nepříčetný, ale znalci se shodli na opaku. Věděl přesně, co dělá, a chápal, že je to špatné.
Porota ho uznala vinným z osmi vražd. Protože tehdy nebyl v Kalifornii trest smrti povolen, dostal osm doživotních trestů.
Za mřížemi byl vzorný
Ve vězení se choval ukázněně. Zapojil se do programu pro nevidomé a namluvil stovky audioknih. Stal se dokonce oblíbeným vypravěčem mezi těmi, kdo nahrávky poslouchali.
Jeho ochota mluvit přitáhla i pozornost FBI. Právě v té době vznikala jednotka behaviorální analýzy. Kemper byl ideální případ. Dokázal srozumitelně vysvětlit, jak přemýšlel, jak vybíral oběti a jak si je získával. Díky němu měli vyšetřovatelé možnost nahlédnout přímo do hlavy sériového vraha.
Současnost
Dnes je Edmund Kemper starý muž. Má problémy se zdravím, cukrovku i potíže s pohybem. O podmínečné propuštění žádal opakovaně, ale vždy bez úspěchu. V roce 2024 byla jeho žádost opět zamítnuta. Další šanci má mít v roce 2031. Je ale pravděpodobné, že zůstane ve vězení až do smrti.
Ed Kemper v roce 2019
Příběh, který zůstává varováním
Edmund Kemper je dodnes učebnicový příklad toho, jak klamavý může být první dojem. Na pohled působil jako přátelský, klidný člověk. Policisté s ním seděli u piva, studentky mu důvěřovaly, sousedé ho považovali za slušného chlapa. Ve skutečnosti v sobě nosil chladnokrevnost a krutost, kterou těžko pochopit.
Jeho ochota mluvit z něj udělala cenný zdroj informací pro FBI. Díky němu vznikly první seriózní profily sériových vrahů. Přesto je jeho příběh hlavně temným připomenutím toho, že i ten, kdo se tváří jako hodný obr, může být v jádru monstrum.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://magazin.aktualne.cz/seriovy-vrah-edmund-kemper/r~3dc4c7b83ace11f0a065ac1f6b220ee8/
https://www.securitymagazin.cz/security/velky-ed-ktereho-vsichni-povazovali-za-genia-na-jeho-obetech-ho-zajimaly-hlavy-vcetne-te-jeho-krute-matky-1404060357.html
https://www.ebsco.com/research-starters/biography/edmund-kemper
https://www.biography.com/crime/edmund-kemper
https://people.com/where-is-ed-kemper-now-co-ed-killer-11797821
https://www.denik.cz/ze_sveta/seriovy-vrah-edmund-kemper-santa-crus-nekrofil-studentky-univerzita-kampus.html
