Článek
Když se dnes mluví o Divokém západě, většina lidí si představí svět z westernů. Prašné ulice, kovboje v kloboucích, pistolníky opřené o bar před saloonem a souboje, které končí rychlejším tasením koltu. Jenže skutečný americký Západ 19. století měl k romantice často hodně daleko. Bylo to tvrdé a nebezpečné místo, kde člověk mohl zmizet beze stopy a kde měl zákon v mnoha oblastech jen malou moc. Pohybovali se tam lidé, kteří budili strach i mezi ostatními desperáty. A jedním z těch nejhorších byl muž jménem Levi Boone Helm.
Boone Helm nebyl jen obyčejný bandita nebo rváč, jakých tehdy po Západě jezdily stovky. Už za svého života měl pověst člověka, kolem kterého se drží smrt. Lidé o něm mluvili jako o vrahovi, násilníkovi a možná i kanibalovi. Vyprávělo se, že zabíjel téměř bez emocí a že dokázal po děsivých věcech působit úplně klidně, skoro chladně. Některé příběhy z něj dělají šílence, jiné spíš člověka, který byl neobyčejně nebezpečný a zároveň dost chytrý na to, aby dlouho unikal spravedlnosti. Ať už byla pravda jakákoli, jedno je jisté - Boone Helm se stal jednou z nejtemnějších postav celého Divokého západu.
Levi Boone Helm
Dětství v Kentucky a první známky násilí
Levi Boone Helm se narodil roku 1828 v Kentucky. Přesné detaily jeho raného života nejsou úplně jisté, což je pro podobné postavy Divokého západu poměrně typické. Ví se ale, že vyrůstal v poměrně tvrdém prostředí amerického jihu a že jeho rodina patřila mezi osadníky, kteří se postupně přesouvali dál na západ.
Už jako mladík měl Boone Helm pověst člověka, který snadno propadal násilí. Některé dobové vzpomínky tvrdí, že byl mimořádně fyzicky silný a zároveň výbušný. Když pil alkohol, situace se ještě zhoršovala. Rvačky, výhrůžky a konflikty se kolem něj objevovaly stále častěji.
Jenže tehdejší Amerika nebyla místem, kde by podobné chování automaticky znamenalo společenský konec. Hranice mezi „drsným chlapem“ a skutečným psychopatem byla na pohraničí často rozmazaná. Muži nosili zbraně běžně, zákon měl slabou autoritu a mnohá území byla prakticky mimo kontrolu státu. Člověk mohl zmizet v horách nebo v nově vznikajících osadách a začít znovu.
A právě to Boone Helm dělal opakovaně.
Cesta na západ a život plný útěků
Ve 40. a 50. letech 19. století proudily tisíce lidí na západ. Někteří hledali zlato, jiní půdu, další nový začátek. Boone Helm v tom ale viděl hlavně možnost uniknout následkům vlastních činů.
Postupně se pohyboval v oblastech dnešního Oregonu, Kalifornie, Utahu nebo Montany. Pracoval příležitostně jako lovec, průvodce nebo jezdec. Jenže téměř všude po sobě zanechával problémy. Objevovala se obvinění z krádeží, napadení i vražd.
Dobové příběhy o něm jsou někdy tak extrémní, že je historici berou s určitou opatrností. Jenže na Booneu Helmovi je děsivé právě to, že velká část těch historek pravděpodobně vznikla na základě skutečných událostí.
Jedna z prvních známějších epizod se týkala údajného zabití muže během hádky. Helm po činu jednoduše utekl. V prostředí tehdejšího Západu to nebylo nemožné. Stačilo přejet několik stovek kilometrů do jiného teritoria a člověk mohl začít vystupovat pod jiným jménem nebo prostě doufat, že ho nikdo nebude hledat.
A Boone Helm velmi dobře věděl, jak podobný svět funguje.
Muž, který údajně zavraždil vlastního bratrance
Jedním z nejtemnějších příběhů spojených s Boonem Helmem je smrt jeho vlastního bratrance. Podle některých svědectví cestovali společně v odlehlých oblastech hor během zimy, kdy jim začaly docházet zásoby.
Podobné situace nebyly na americké hranici ničím neobvyklým. Lidé umírali hlady, zimou i vyčerpáním. Jenže v Helmově případě mělo dojít k něčemu mnohem horšímu.
Když se později dostal mezi lidi, měl údajně bez větších emocí přiznat, že svého společníka zabil a následně jedl jeho maso, aby přežil. Dodnes není úplně jasné, do jaké míry šlo o pravdivou zpověď a do jaké o děsivé chlubení. Jenže problém je, že podobných historek existovalo kolem Helma víc.
Boone Helm totiž nepůsobil jako člověk, kterého by tížily výčitky. Naopak. Některé vzpomínky ho popisují jako muže, který dokázal o násilí mluvit skoro pobaveně. Jako by zabíjení vnímal jen jako součást života.
Kanibal z hor
Pověst kanibala se s ním táhla prakticky po celý zbytek života. Historici dnes upozorňují, že na Divokém západě vznikalo mnoho přehnaných legend. Jenže u Boonea Helma existuje nezvykle velké množství nezávislých svědectví, která se v základních bodech shodují.
Nejznámější historka pochází z období, kdy se Helm pohyboval v horských oblastech během extrémně tvrdé zimy. Měl tehdy cestovat s několika dalšími muži, ale zásoby rychle mizely. Později údajně vyprávěl, že někteří jeho společníci zemřeli - a že jejich těla posloužila jako potrava.
Přežití pomocí kanibalismu se v historii skutečně objevovalo. Známé jsou například případy ztroskotanců nebo polárních expedic. Jenže u Boonea Helma lidé nevěřili tomu, že šlo pouze o krajní zoufalství.
Mnozí současníci byli přesvědčení, že zabíjel i kvůli vlastní brutalitě a že hlad byl jen výmluva.
Právě tady se z něj definitivně stala skoro démonická postava pohraničí. Muž, jehož se báli i jiní zločinci.
Setkání s muži zákona a útěky před spravedlností
Boone Helm byl několikrát zatčen, ale dlouho dokázal unikat vážnějším trestům. Často cestoval mezi teritorii, kde byla komunikace pomalá a zákon slabý. Navíc uměl působit překvapivě přátelsky, když potřeboval.
Některé dobové popisy tvrdí, že byl charismatický a dokázal si lidi získat. To působí skoro nepochopitelně vzhledem k tomu, co o něm kolovalo za historky, ale podobný rys se objevuje u řady nebezpečných násilníků i v moderní době.
V saloonech prý někdy seděl klidně, vyprávěl příběhy z cest a působil skoro jako obyčejný horal. Jenže stačilo málo a situace se změnila v násilí.
Boone Helm se navíc pohyboval v době, kdy americký Západ zažíval obrovský chaos. Zlatá horečka přitahovala tisíce lidí, vznikala provizorní města plná alkoholu, hazardu a kriminality. V některých oblastech byl šerif prakticky bezmocný.
To ale neznamená, že by Helm unikl navždy.
Ilustrační obrázek
Montana a gang „Road Agents“
Na začátku šedesátých let se Boone Helm dostal do Montany, kde se připojil ke skupině známé jako „Road Agents“. Šlo o organizovanou bandu lupičů a vrahů, kteří přepadávali cestující, dostavníky i zlatokopy.
Montana tehdy zažívala zlatou horečku a do regionu proudily velké peníze. Jenže s nimi přišla i obrovská vlna násilí. Lidé mizeli na cestách, byli okrádáni nebo nalezeni mrtví v horách. Místní úřady často nestíhaly reagovat.
Právě tehdy vznikly takzvané vigilantské skupiny - ozbrojení občané, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou. Dnes by podobné jednání bylo považováno za nebezpečný vigilantismus, ale tehdejší obyvatelé měli pocit, že jiná možnost neexistuje.
A Boone Helm se dostal na jejich seznam.
Poslední dny Boonea Helma
Roku 1864 byl Boone Helm společně s několika dalšími členy gangu dopaden vigilanty v Montaně. Skupina vedená místními občany už měla dost vražd a loupeží, které region ochromovaly.
Helm byl obviněn z několika vražd a účasti na organizovaném zločinu. Jenže tehdejší „spravedlnost“ na pohraničí měla daleko k dnešním soudům. Procesy bývaly rychlé a často velmi pochybné.
Boone Helm byl odsouzen k smrti oběšením.
Právě jeho poslední chvíle ale ještě posílily jeho děsivou legendu. Když stál pod šibenicí, měl údajně pronést větu, která se stala součástí historie Divokého západu:
„Hurry it up, boys. I’ll be in hell before you start breakfast.“
Volně přeloženo: „Pospěšte si, chlapi. Budu v pekle dřív, než začnete snídat.“
Není jisté, zda ta věta zazněla přesně takto. Ale dokonale vystihuje obraz, který kolem něj vznikl. Muže, který se smrti nebál, nebo alespoň předstíral, že se jí nebojí.
Dne 14. ledna 1864 byl Boone Helm oběšen v městečku Virginia City v Montaně.
Kolik z jeho příběhu je pravda?
To je otázka, kterou si historici kladou dodnes.
U Boonea Helma je problém v tom, že hranice mezi skutečností a legendou je velmi tenká. Divoký západ miloval přehnané příběhy. Noviny často dramatizovaly násilí a lidé si historky předávali dál v ještě děsivější podobě.
Některé vraždy mu pravděpodobně byly skutečně prokázány. U jiných případů existují jen svědectví nebo vyprávění z druhé ruky. Podobné je to i s kanibalismem. Mnoho historiků dnes připouští, že Boone Helm nejspíš lidské maso skutečně jedl během extrémních situací v horách. Není ale jisté, kolik lidí opravdu zabil a kolik historek vzniklo později.
Zatímco někteří psanci Divokého západu se časem změnili v téměř hrdinské postavy populární kultury, Boone Helm zůstal něčím mnohem temnějším. Ani moderní westerny z něj většinou nedělají sympaťáka. Jeho příběh nepůsobí dobrodružně. Působí špinavě, hladově a děsivě.
Byl produktem doby, kdy člověk mohl zmizet v horách, kdy zákon často neexistoval a kdy násilí patřilo k běžné součásti života. Jenže i mezi tehdejšími desperáty měl Boone Helm pověst někoho, komu je lepší se vyhnout.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.legendsofamerica.com/we-boonehelm/
https://fox56news.com/news/kentucky/chronicling-the-kentucky-cannibal/
https://www.barkerville.com/vol10/boonehelm.html
https://twpaterson.com/boone-helm-monster-in-buckskins
https://en.wikipedia.org/wiki/Boone_Helm
