Článek
Pro ostatní je to nesmyslné shromažďování nepotřebných věcí a odpadu. Oni sami to však vidí jinak. K věcem mají vztah, považují je za důležité a tvoří jejich nedílnou součást. Jakýkoliv zásah do jimi nashromážděných věcí nesou velmi těžce. Většinou se natolik odloučí od společnosti, že nikdo ani nemá tušení, co se skrývá za dveřmi do jejich domova. Sběratelé, nebo nemocní lidé?
Diogenův syndrom
Toto psychické onemocnění zvané Diogenův syndrom nemá pojmenování úplně férové vůči samotnému Díogenovi. Díogenés byl starý řecký filosof, který vyznával tzv. kynismus, což je filosofie opovrhující materiálními věcmi a naopak spíše vyzdvihuje skromnost, jednoduchost, minimalismus. Označení nemoci, během níž člověk shromažďuje nadbytečný majetek, Díogenovým jménem je tak vlastně naprostým opakem toho, co vyznával.
Shromažďování majetku není samo o sobě nic špatného a v mnoha případech je to naprosto přirozený jev i u jiných živočišných druhů. Některá zvířata si shromažďují potravu na pozdější dobu, někteří ptáci shromažďují různý materiál jako součást namlouvacího procesu, kdy se samci snaží uchvátit samice a ukazují, co mohou nabídnout. Lidé také shromažďují, a to z mnoha různých důvodů. Něco se může později hodit, něco se ponechává jako vzpomínka, něco se sbírá pro samotnou radost ze sbírky. A sbírat se dá opravdu cokoliv. Někdy se však sběratelství, probíhající z jakéhokoliv důvodu, zvrtne v patologický jev. Postižený jedinec předtím ani nemusel tvořit nějakou konkrétní sbírku, ale najednou začne shromažďovat nesmyslné množství věcí. A jejich množství roste a roste…
V patologické jednání se to zvrtne ve chvíli, kdy shromažďované věci postrádají smysl a shromažďovač není schopen se jich vzdát. Shromažďované věci začnou omezovat sběrače, nejčastěji ve smyslu zabrání životního prostoru a sběrač pociťuje úzkost související se shromažďováním.
Takto i hůře mohou vypadat byty postižených osob
Lidé trpící Diogenovým syndromem jsou obvykle starší lidé, i když to není nutná podmínka. Syndrom postihuje muže i ženy ve stejné míře. Obvykle žijí sami a nemívají ani návštěvy, často přeruší nebo velmi významně omezí jakékoliv společenské kontakty, takže ani nemívají zpětnou vazbu od svého okolí, že jejich chování není úplně standardní. Tedy, ne že by to nějak pomohlo k uvědomění si, že je něco špatně.
Postižení lidé o sebe postupně přestanou pečovat a dbát o hygienu jak svou, tak i o udržování alespoň nějaké základní čistoty svého domova. Komplikací je skutečnost, že tento syndrom se často objevuje společně s jinými duševními poruchami, jako je deprese, schizofrenie, demence, obsedantně-kompulzivní porucha nebo také u lidí, kteří konzumují návykové látky, zejména alkohol. Podle odborníků lze rozlišit primární a sekundární Diogenův syndrom. Za primární označujeme syndrom u osob, které netrpí žádnou jinou psychickou poruchou. Sekundární je v případě, že dotyčný jedinec trpí psychickou nemocí. Poměr obou forem je zhruba půl na půl.
Dalším problémem je samotářský život těchto lidí a také fakt, že k propuknutí nemoci dochází i dlouho předtím, než je možné si všimnout varovných příznaků. To, že někdo něco sbírá a shromažďuje majetek, totiž zpočátku nepůsobí nijak varovně. Každý máme do určité míry potřebu něco shromažďovat, neradi se vzdáváme některých věcí, a tak nám nepřijde divné, když někdo má věcí více než jiný. A u samotářů ani není poblíž nikdo, kdo by si všimnul narůstajícího počtu.
Mezi varovné znaky však patří:
- rozcuchané a neupravené vlasy, celkově neupravený vzhled
- nepříjemný tělesný pach způsobený nedostatečnou hygienou
- zarůstající nehty, kožní vyrážky
- podvyživenost a dehydratace
- popírání situace a absence studu za špatnou hygienu
- výrazná nedůvěra, paranoia
- odtažitost
- odmítání pomoci
Další znaky, které se vztahují k domovu postižené osoby, jsou:
- zanedbaný dům/byt a okolí
- pach linoucí se z bytu/domu
- přítomnost hlodavců nebo hmyzu
- shromažďování nejen věcí, ale i odpadků
Tento syndrom se obvykle neobjeví sám od sebe. Kromě toho, že nemocný často trpí i nějakou další závažnou psychickou poruchou, existují tzv. spouštěče, které mohou přispět k rozvoji psychické poruchy. Častým spouštěčem jsou psychicky náročné životní situace jako je např. ztráta někoho blízkého, rozvod, ztráta zaměstnání, ale i odchod do důchodu, protože tím často dochází k výrazné změně životních zvyklostí i pocitu vlastní potřebnosti.
Dalšími spouštěči, kromě výše zmíněných životních změn nebo dalších psychických poruch, mohou být i některé zdravotní potíže nepsychického charakteru - mrtvice, srdeční selhání, zneužívání některých látek či ztráta pohyblivosti.
Syndrom se dá léčit
Léčba je možná, ale za předpokladu, že se na takového člověka „přijde“, což je vzhledem k jejich samotářství většinou problém. Úspěšnost také často závisí na tom, do jaké míry je postižený jedinec ochotný spolupracovat.
Základem bývají behaviorální terapie, které jsou prospěšné především lidem trpícím obsedantně-kompulzivní chorobou. Ale nejen jim. Kromě toho lze využít i léky využívané k léčbě úzkosti, antidepresiva či antipsychotika. V případě, že je nemocný jedinec ochoten se podílet na vlastní léčbě, jsou skvělým doplňkem léčby i tzv. podpůrné skupiny. V závažných případech může být potřeba i hospitalizace.
Léčba může být úspěšná a člověk se může začlenit zpět do běžného života. Pokud se to však nepovede nebo se dokonce člověk neléčí, může mít porucha fatální následky, ať už ve formě výrazného zhoršení kvality života, tak i jeho zkrácení. Na mnoho postižených se přijde pozdě, až když jsou třeba závažně nemocní, utrpí infarkt či mrtvici, nebo dojde k požáru vlivem nashromážděných věcí.
I když mnoho lidí svádí okolnosti spojené s touto poruchou k domněnce, že Diogenovým syndromem trpí spíše méně inteligentní lidé (inteligentní člověk by přeci něco takového nečinil), opak je pravdou. Podle výzkumu byla většina postižených lidí (cca 70 %) na vysoké inteligenční úrovni. Stejně tak není pravidlem, že by tito lidé pocházeli ze špatných podmínek a jen převzali špatné návyky. Mnoho nemocných mělo před propuknutím nemoci byty zcela standardní a udržované.
Diogenův syndrom je nebezpečný především v tom, že bývá odhalen pozdě, někdy bohužel až příliš pozdě.
Setkali jste se s někým, kdo byl „patologickým shromažďovačem“?
-------
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.healthline.com/health/diogenes-syndrome#treatment
https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/06/05.pdf
https://www.medicalnewstoday.com/articles/314595
https://patient.info/mental-health/diogenes-syndrome
https://psychiatryonline.org/doi/10.1176/appi.ajp-rj.2017.120804
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8639269/
