Článek
Možná jste kolem něj šli už stokrát a ani jste si ho nevšimli. Malá, nenápadná rostlina, co si roste u cesty nebo v trávě na louce. Žádná exotika, žádné obrovské květy, které by lákaly fotografy. A přesto má černohlávek obecný (Prunella vulgaris) za sebou dlouhou historii a pověst, kterou bychom čekali spíš u nějakého zázračného lektvaru než u drobné byliny.
Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)
Když se na něj podíváte zblízka, není vůbec nezajímavý. Lodyha je čtyřhranná – to je typický znak pro všechny hluchavkovité rostliny. Listy jsou vstřícné, podlouhle vejčité, někdy na okrajích trochu zubaté. Nahoře se místo obyčejného stonku objeví hustý „klásek“ malých fialových kvítků. Ty jsou ve tvaru jakýchsi „trubek“ nebo „zobáčků“. Roste maximálně do 30 centimetrů výšky, ale bývá nižší, takže ho snadno přejdete. Kvete od června až do září, a když se zastavíte u porostu, všimnete si bzukotu – čmeláci a včely ho mají opravdu rádi.
Kde na něj narazíte
Černohlávek není vybíravý. Najdete ho skoro po celé Evropě, v Asii a i za oceánem v Americe. Má rád vlhčí půdu, ale zvládne i sušší místa. Udrží se i tam, kde se často chodí – třeba na cestách přes louku nebo na kraji pastvin. Některé rostliny se takové zátěži brání, on ne. Spíš se jí přizpůsobí. Pokud byste ho zvažovali na zahrádku, určitě bude užitečný v místech cestiček, které ozdobí svými květy a zároveň snese nějaké to náhodné zašlápnutí.
Černohlávek obecný
Léčivé pověsti a staré způsoby použití
Dřív se mu říkalo „lék na všechno“. V angličtině má jméno self-heal – samoléčivý. Lidé ho používali na rány, obklady a bodnutí od hmyzu. Když vás bolelo v krku, uvařil se z něj odvar na kloktání. Při drobných bolestech břicha se pil jako čaj. Ne že by dokázal zázraky, ale uměl zklidnit podráždění a pomoct při menších zánětech.
Pastýři prý sušený černohlávek nosili s sebou i pro svá zvířata. Když se ovce nebo koza poranila, přiložili bylinku na ránu. Nebylo to nic složitého – rostlo to všude, takže ji prostě natrhali, usušili a použili, když bylo potřeba.
Talisman i využití v kuchyni
I když dnes málokdo přidává černohlávek do jídla, mladé listy jsou jedlé. Chuť je jemná, trochu nahořklá. Dá se dát do salátu nebo polévky. Ve středověku to byla jedna z bylin, které lidé sbírali, aby měli nějakou zeleninu ještě před sklizní. Nebyla to vyloženě lahůdka, ale byla k dispozici, a to bylo tehdy nejdůležitější.
V některých krajích věřili, že sušený černohlávek v kapse přináší štěstí a chrání před nemocemi. Možná proto, že lidé viděli, jak dobře se rostlina sama zotavuje, i když ji někdo přišlápne nebo poseká. Tato houževnatost jí vynesla pověst ochránce.
Dnešní využití
Moderní medicína se k černohlávku staví spíš vlažně – není to oficiálně uznávaný „léčivý hit“. Přesto se objevuje v čajových směsích, hlavně na nachlazení a kloktání. A zahrádkáři ho mají rádi i jako rostlinu pro včely. Roste nízko, kvete dlouho a nepotřebuje skoro žádnou péči.
Černohlávek je skvělý příklad toho, jak snadno přehlédneme něco, co má svou historii a užitek. Není vzácný ani ohrožený, ale má své místo – v přírodě i v našich starých příbězích. A možná i v hrnku horkého čaje, když vás chytne rýma.
Takže příště, až půjdete po louce, zkuste se podívat blíž. Možná zjistíte, že tahle malá fialová rostlinka má víc co nabídnout, než se na první pohled zdá.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.healthline.com/nutrition/prunella-vulgaris#what-it-is
https://plants.usda.gov/DocumentLibrary/factsheet/pdf/fs_prvul2.pdf
https://calscape.org/Prunella-vulgaris-(Common-Selfheal)
https://en.wikipedia.org/wiki/Prunella_vulgaris
