Článek
Narodila se 1. března 1868 ve Stuttgartu. Ano, ve Stuttgartu – ne v Praze, ne na zámku v Čechách. Přesto české kořeny byly všude přítomné. Otec, hrabě Bohuslav Chotek, byl diplomat, matka Vilémína Kinská pocházela z významného českého rodu. Rod Chotků vlastnil zámky jako Veltrusy a Kačinu. Takový původ dává sám o sobě tušit, že dětství Žofie bylo plné cestování, diplomatických návštěv a složité etikety. Přesto si českou identitu nesla celý život.
Žofie Chotková ve svých zhruba 22 letech
Češka v monarchii?
Žofii považujeme za Češku, ale v její době to nebylo tak jednoduché. Rakousko-Uhersko bylo pestrou mozaikou národů. Šlechta se většinou identifikovala podle rodu nebo dvora, ne podle národnosti, jak ji chápeme dnes. Žofie se vnímala hlavně jako habsburská šlechtična. Přesto její život, její zámky, svatba v Zákupech a život na Konopišti ji pevně spojují s českými zeměmi. Takže ano, Žofii považujeme za Češku.
Setkání, které změnilo osud
Žofie byla dvorní dámou u arcivévodkyně Isabely a tam se setkala s Františkem Ferdinandem d´Este. On, dědic trůnu, předurčen stát se hlavou jedné z nejmocnějších říší Evropy. Ona, dvorní dáma z českého rodu – nic víc, nic méně.
A přesto vzniklo mezi nimi něco, co překonalo všechny bariéry. Historky vyprávějí, že nosil medailon s jejím portrétem. Pravda? Možná, možná ne. Ale jedno je jisté – jejich láska byla opravdová. A odolala všem intrikám dvora.
Manželství, ale s podmínkami
Císař František Josef dlouho nechtěl slyšet o takovém sňatku. Trval na tom, že následník trůnu musí mít manželku z vládnoucí dynastie. Nakonec však souhlasil – ale pod podmínkou morganatického manželství. To znamenalo, že Žofie nikdy nemohla být (ve smyslu společenského postavení) rovna svému muži a jejich děti neměly nárok na trůn.
Svatba 1. července 1900 v Zákupech tak nebyla velkolepá. Spíš rodinné setkání, kde bylo stvrzeno manželství vzniklé z opravdové lásky. Žofie aspoň získala titul kněžny z Hohenbergu a později vévodkyně. Přesto zůstávala na okraji dvora, stála stranou, za všemi ostatními šlechtičnami, někdy nesměla být ani po boku manžela. Přijala to s klidem a důstojností, která dodnes fascinuje.
Konopiště – domov i útočiště
Konopiště se stalo jejich domovem. František Ferdinand přestavěl zámek, Žofie ho naplnila životem. Představte si zahradu plnou dětského smíchu, psy a kočky, které se líně prochází po kamenných dlažbách. On odchází na loveckou výpravu, ona zůstává s knihou v ruce a s dětmi kolem. Sofie, Maxmilián a Arnošt rostli v prostředí plném hudby, knih a drobných radostí. Čtvrté dítě, syn, se narodilo mrtvé – bolest, která patřila k jejich životu, ticho, které vyplnilo Konopiště.
Žofie byla laskavá, trpělivá, uměla vést rodinu a přitom zachovat vlastní důstojnost. Konopiště nebylo jen domovem – bylo útočištěm, kde mohla být sama sebou.
Rodinné foto
Sarajevo – cesta, kterou měla zakázanou
Kvůli morganatickému sňatku nesměla většinou doprovázet manžela. Sarajevo bylo jiné – vojenské manévry, volnější protokol. Pro Žofii to byla vzácná chvíle. Po letech mohla být veřejně po boku svého muže, držet jeho ruku, procházet městem, kde se psala historie.
28. června 1914. Kolona automobilů projíždí ulicemi. Už po cestě granát dopadl do auta jedoucího za arcivévodou. František Ferdinand a Žofie vyvázli nezraněni a rozhodli se navštívit raněné.
Pak přišel osud. Řidič odbočil špatně, auto zastavilo před Gavrilem Principem. Dvě rány – Žofie do břicha, František Ferdinand do krku. Podle svědků se snažil uklidnit manželku:
„Sopherl, Sopherl, neumírej, žij pro děti…“
Během pár minut byli oba mrtví.
Pohřeb a odpočinek v Artstettenu
Ani po smrti nedostala Žofie plné uznání od dvora. Protože sňatek byl morganatický, nemohla být ani pohřbena v císařské hrobce kapucínů. František Ferdinand však myslel dopředu – vybudoval hrobku v Artstettenu, kde oba leží dodnes. Konopiště zůstalo jejich českou stopou – místo, kde se rodina smála, hrála si s dětmi a prožívala klidné chvíle, které jim císařský dvůr nenabídl.
Žofie očima historie
Trochu smutné je, že se o Žofii často mluví jen jako o té „manželce z atentátu“. Ale byla víc. Snášela veškeré omezení, ponižování, vedla rodinu a byla oporou manželovi. Přitom si zachovala vlastní důstojnost. Její příběh ukazuje, že za velkými dějinami stojí konkrétní lidé – se svými radostmi, strachy, slabostmi i odvahou. Přítomnost Žofie vedle Františka Ferdinanda dala atentátu osobní tragickou sílu a stala se součástí spouště, která rozpoutala první světovou válku.
Žofie a Ferdinand, příběh lásky, odvahy i tragického konce
Žofie Chotková byla Češka z významného rodu, která se provdala z lásky a celý život čelila omezením života u dvora. Na Konopišti žila klidný rodinný život, pečovala o děti a manžela, a přesto byla i součástí dějin, které otřásly světem.
Příběh Žofie není jen o tragédii. Je o lásce, odvaze, lidskosti a o tom, jak jeden život může být tichým, ale silným svědectvím své doby – příběhem ženy, která dokázala být sama sebou, i když ji svět kolem neustále zkoušel.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://english.radio.cz/june-1914-sophie-duchess-hohenberg-dies-alongside-husband-sarajevo-8821081
https://catholicmagazine.news/duchess-sophie-chotek-von-hohenberg-marital-fidelity-taken-to-the-extreme/
https://www.habsburger.net/en/chapter/love-follows-its-own-laws-franz-ferdinands-marriage-and-offspring
https://spartacus-educational.com/FWWsophie.htm
