Charles Sobhraj zvaný Had: vzdělaný, ale chladný sériový vrah s tváří šarmantního společníka.

Na každém letišti se našlo pár očí, které se za ním ohlédly. Ne proto, že by na sebe upozorňoval výrazným vzhledem, spíš naopak. Byl decentní, uhlazený, čistý jako nově vyžehlená košile. Vystupoval tiše a ochotně, ochotně poradil v případě potřeby, zaplatil bankovkou, aniž by očekával zpátky drobné a vždycky věděl, kde je nejbližší lékárna i dobrá kavárna. Charles Sobhraj se do života lidí vplížil jako něco samozřejmého. Nebyly to velké dary, činy, gesta. Byl to jeho klid. Působilo to, jako by věděl něco, co ostatní ne. A možná opravdu věděl. Věděl, jak se díváme na cizího, který nám připomene domov. Věděl, že hlad po jistotě je silnější než pud sebezáchovy. A tak se do života cizích lidí šikovně vplížil jako had.

Vynikající pozorovací talent a vysoká inteligence

Narodil se v dubnu 1944 v tehdejším Saigonu, dnešním Ho Či Minově Městě. Jeho otec byl Ind, matka Vietnamka, a už od narození stál někde mezi dvěma světy. Po válce se rodiče rozešli a Charlesovo dětství se proměnilo v sérii neustálých přesunů. Když se matka znovu provdala za francouzského důstojníka, přestěhovali se do Francie. Tam se Sobhraj poprvé naučil, že šarm a lež mohou otevřít víc dveří než pravda. Pochopil, že někteří lidé se dívají jenom na obal. Bylo snadné jim vyhovět. Stačilo se naučit sklonit hlavu o centimetr níž, mluvit pomalu, usmívat se bez zubů a nenápadně přikyvovat. Ze všeho nejvíc se ale naučil kopírovat: tón hlasu, držení těla, i myšlenky, které čekáte, že ten druhý vysloví. Když si člověk osvojí tenhle trik, svět se odemkne.

Už jako dospívající měl za sebou první krádeže a drobné podvody. Ve dvaceti letech skončil ve vězení za vloupání. Tehdy se začal zdokonalovat v tom, co z něj později udělalo postrach celého asijského kontinentu – v manipulaci. Uměl si získat důvěru, dokázal přesvědčit i ty nejopatrnější lidi, že mu mohou svěřit peníze nebo život.

Nespoutaná Asie

A pak 70. léta otevřela novou mapu světa: Evropané se vydávali na „hippie trail“, levné guesthousy a autobusy bez klimatizace, z Paříže přes Istanbul a Teherán až k asijským plážím, kde se noci zdály nekonečné. Tihle cestovatelé měli dost peněz na to, aby byli zajímaví, a tak málo starostí, aby byli zranitelní. Charles v nich viděl zrcadlo - nerozhodné, rozvolněné, hladové po příbězích. A on měl příběhy vždycky po ruce.

V Bangkoku se uměl tvářit jako obchodník s drahokamy. V Dillí jako muž s vazbami na ambasádu. V Karáčí znal uvaděče do soukromého klubu, v Káthmándú zase majitele kasina. Získávat lidi pro něj bylo jako dýchat: nenápadné gesto, „pojďte si sednout k nám“, „tady je teplo“, „tohle je Marie-Andrée, je z Kanady“. Z pozdějších svědectví vyvstává obraz dvojice, která působila jako laskavý pár z reklamního letáku: on sebejistý, ona zasněná, oba potulní andělé, kteří zachytí unavené cizince a nabídnou jim pomocnou ruku. Ale andělé to nebyli.

Jeho metoda se rodila pomalu, jako by ji vycizelovala samotná zkušenost z cest. Byla prostá a děsivě účinná. Pozval nové známé na večeři, nabídl lék proti nevolnosti, a když po pár minutách ztratili vědomí, okradl je. Někdy jim jen sebral pas a hotovost, jindy se rozhodl, že jejich zmizení musí být trvalé. Některé oběti byly nalezeny utopené, jiné spálené nebo otrávené. Policie často tápala – cizinci mizeli po stovkách, hranice byly děravé a Sobhraj se neustále přesouval z jedné země do druhé.

Marie-Andrée Leclerc byla Kanaďanka, kterou potkal v Thajsku a rychle se stala jeho nejbližší spolupachatelkou a snad i jediným člověkem, kterého kdy skutečně miloval – po svém. Oba tvořili bizarní pár: on sebejistý a výmluvný, ona křehká a oddaná. Společně se vydali na cestu, která skončila desítkami mrtvých.

Někdy to vypadalo, že by stačilo málo a všechno by se obrátilo: že by odjeli do nějakého tichého města a tam vedli třeba knihkupectví, ona by doporučovala romány a on by večer zamykal staré litinové dveře. Ale to byl klam, který Sobhraj kolem sebe vždycky dokázal vytvořit - budoucnost jako zbožné přání, které lidé slyší tak rádi, protože se v něm skryjí před současností. Jejich současnost však byla tvrdá. Pasy mizely, identita obětí měnila tváře. Charles si vybíral role jako herec, který dobře zná své publikum: bohatý kupující drahokamů, elegantní průvodce po nočním městě, znuděný dědic s přístupem do míst, kam se „normálně nechodí“.

Policie v jedné zemi měla jen nejasný stín, policie v jiné o stín přišla ve chvíli, kdy překročil hranici. Někde mu říkali Had - ne kvůli jedu, ale pro způsob, jakým se uměl prosmýknout i zdí, která vypadala hladká a bez škvíry. Jinde mu říkali Bikini Killer, krutá novinářská metafora podle některých detailů. Hluboké spisy, které se protočily na stolech vyšetřovatelů napříč Asií, jsou dodnes plné malých odboček: výměna měny, nečekaný výlet do Pattaye, německý batůžkář, který v deníku popsal laskavého Francouze, co mu pomohl sehnat levné ubytování. Světlo v uličce, které zhaslo, než si někdo stačil všimnout.

První větší chyba a všechno se sesypalo jako domeček z karet

A přesto se někdy štěstí zadrhne i těm, kteří ho dosud měli víc než dost. V Dillí udělal chybu. V roce 1976 zde omylem přiotrávil skupinu francouzských studentů – ti místo mdlob vyběhli na ulici a zavolali policii. Na policii padla jména, objevily se konkrétní tváře, přibyly výpovědi. Když Sobhraje zatkli a skončil ve věznici Tihar, nezhroutil se. Většina lidí by v takovém místě ztratila rozum, ale on tam získal vliv. Uměl se vetřít do přízně dozorců, uplácel, rozděloval cigarety, a brzy měl v cele televizi, dobré jídlo i svobodu pohybu, jakou vězni běžně nemívají. Ve vězení si vybudoval malou říši, dokonce poskytoval rozhovory novinářům a tvářil se jako filozof.

Útěk, o kterém se později psalo, nevznikl náhle. Připravoval ho dlouhé týdny, možná měsíce, z drobných gest: darovaných cigaret, milých slov, pozorností a ujištění. Potom přišla „oslava“ - dort, na kterém ležel cukr jako polétavý sníh a uvnitř neviditelné „něco“, co uložilo všechny strážce do krátkého a bezbranného spánku. Dveře se otevřely, chodby se protáhly, krok znějící jako ozvěna a Sobhraj prošel ven, jako kdyby se nic nedělo. V Goa, v restauraci, kde pil pivo a četl noviny, ho však později dopadli znovu. Jako by ho opustil anděl strážný. Anebo se prostě jen přepočítal.

Roky plynuly a s nimi i spisy. Když ho v 90. letech Indie pustila, vrátil se do Francie - ale klid mu nevyhovoval. Vypadá to nepochopitelně: proč se muž s tolika nepřáteli a tolika duchy v zádech vydá do Nepálu, země, kde je jeho jméno napsáno v inkoustu, který nejde smýt? Možná si myslel, že už si na něj nikdo nevzpomene. Možná toužil po adrenalinu, který nelze koupit. Možná věřil, že legenda je silnější než realita. V kasinu v Káthmándú ho však poznali, jako když si vzpomenete na melodii, kterou jste neslyšeli třicet let. Byl zatčen, usmál se, jako by to byl jen špatný vtip, a čekal, že bude propuštěn. Jenže nebyl.

Proces trval, ale byl neúprosný. V soudní síni praskal starý dřevěný nábytek a člověk měl dojem, že i stěny si něco pamatují. Zločiny z poloviny 70. let, dvě tváře turistů, jejichž rodiny se nikdy nepřestaly ptát. Sobhraj seděl rovně, oči měl klidné. Občas se tiše poradil s advokátem, občas si rukou uhladil manžetu, jakoby šlo o společenský večer. Když padl rozsudek, v síni to na okamžik ztěžklo. Doživotí. Věta, která se čte jedním dechem, a přitom v sobě nese celé stáří.

Vězení v Nepálu mělo jinou teplotu než Tihar. Charles zestárl. Srdce, které kdysi pumpovalo dobrodružství, začalo stávkovat. Přesto i tady nacházel způsob, jak působit: rozhovory, krátké zprávy, legendy, jež kolovaly po novinářských chodbách. Nikdy nepřiznal jedinou vraždu. Když mluvil, připomínal právníka, který se opatrně vyhýbá slovům, jež by později mohla být použita proti němu. „Nikdy jsem neudělal to, co mi přisuzují,“ říkával. Bylo v tom cosi děsivě prázdného. Ve věznici strávil téměř dvacet let.

Propuštěn na svobodu. Nikdy nepřiznal byť jen jedinou vraždu.

Čas je největší strážný. V roce 2022, ve věku, kdy se už pohybujeme opatrněji a dochází nám dech do schodů, rozhodl nepálský nejvyšší soud, že starého a nemocného muže pustí. Sobhraje deportovali do Francie. Přistál klidně, jako by šlo o návrat z pracovního výletu. Kamery se rozsvítily, mikrofony přiblížily, a on znovu rozložil svůj známý úsměv - ne přehnaný, jen tolik, aby si člověk řekl, že i monstra stárnou.

Příběh Charlese Sobhraje fascinuje právě tím, že se v něm mísí zlo a rozum. Nebyl to vrah z pudu ani člověk, který zabíjel pro peníze. Spíš si chtěl dokázat, že může ovládat životy druhých. Každý jeho čin byl promyšlený, každý krok měl svůj účel. Všude, kam přišel, zanechal stopu – a přesto byl roky nepolapitelný.

Mnozí novináři a psychologové se snažili přijít na to, co ho k tomu vedlo. Někteří tvrdí, že za vším bylo dětství bez lásky a pocit, že nikam nepatří. Jiní říkají, že prostě miloval moc – tu zvláštní formu nadvlády, kdy se mohl dívat, jak někdo ztrácí vědomí, a věděl, že právě on rozhoduje o tom, jestli se probudí.

Sobhraj nikdy nebyl typickým sériovým vrahem. Neměl rituály, nezanechával stopy, nevyžíval se v krvi. Jeho zločiny byly chladné, čisté, naplánované. Byl to predátor, který lovil ve světě, kde se lidé poprvé cítili svobodní – na cestách po Asii, mezi dýmem hašiše a hudbou Beatles.

Jeho příběh dodnes děsí i fascinuje. Je připomínkou toho, že zlo nemusí mít znetvořenou tvář. Může mít drahý oblek, dobré vychování a jistotu, že mu všichni budou věřit. Charles Sobhraj, Had, muž, který dokázal zneužít lidskou důvěru k dokonalosti, zůstal symbolem toho, jak tenká je hranice mezi charismatem a krutostí. Jeho příběhu se chopil i Netflix, který vytvořil seriál „Had“.

Smutný příběh Marie-Andrée Leclerc

A Marie-Andrée Leclerc? Sobhraj ji vtáhl do svého světa manipulací a lží. Zpočátku byla jen společníkem na cestách – pomáhala mu s překlady, domlouvala ubytování a nakupovala. Postupem času ale začala být součástí jeho zločinů. Vystupovala jako jeho partnerka, pomáhala získávat důvěru obětí, starala se o jejich věci a kryla ho, když mizel. Policie v Thajsku a Indii ji později označila za spolupachatelku několika vražd, i když se nikdy neprokázalo, že by někoho fyzicky napadla.

V roce 1976 byla zatčena spolu se Sobhrajem v Dillí. Při výslechu tvrdila, že byla pod jeho vlivem a že jí Sobhraj prakticky ovládal život. Její právníci argumentovali psychologickou závislostí – že žila v iluzi, že všechno dělá z lásky a že ho musí poslouchat.

Indický soud ji shledal vinnou z několika menších deliktů (například držení ukradených dokumentů), ale kvůli nedostatku přímých důkazů o vraždách nebyla odsouzena k dlouhému trestu. Po několika letech byla propuštěna, protože u ní lékaři diagnostikovali rakovinu dělohy v pokročilém stádiu.

V roce 1983 ji pustili z vězení, aby se mohla vrátit do Kanady. O rok později, v roce 1984, zemřela ve věku pouhých 38 let ve svém rodném městě Lévis v provincii Québec. Až do smrti trvala na tom, že Sobhraje milovala, ale nikdy nikomu neublížila.

Její příběh zůstává jednou z nejtragičtějších částí celé kauzy. Z ženy, která mohla mít obyčejný život, se stala figurka ve hře manipulátora, který využíval city jako nástroj. Když se později Sobhraje ptali na ni, odpověděl chladně:
„Byla mi oddaná. To je všechno.“

A tak se příběh uzavírá trochu jinak, než si „Had“ možná představoval. Ne velkým odchodem ze scény, ne posledním únikem v noci, ale pomalým stmíváním, v němž se křik jeho slávy mění v tlumený šelest. Zůstává obraz muže, který mluvil šeptem a o to jistěji řídil ostatní. Zůstává slovo „Had“ - přezdívka, která místo jedu připomíná klouzavý, vytrvalý pohyb k cíli. A zůstává jednoduchá věta, jíž se to dá celé shrnout: na první pohled vám pomůže najít cestu. A pak vás po ní s ledovým klidem dovede tam, odkud už není návratu.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://edition.cnn.com/2021/03/13/asia/serpent-bikini-killer-sobhraj-intl-hnk-dst

https://www.aljazeera.com/features/2023/8/25/charles-sobhraj-convicted-murderer-has-a-new-story-to-tell

https://www.indiatoday.in/world/story/legend-of-charles-sobhraj-2312374-2022-12-22

https://news.sky.com/story/the-serpent-the-story-of-the-real-life-hippie-trail-killer-charles-sobhraj-12185697

https://www.bbc.com/news/world-asia-64073271